41 Ad 20/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 20/2024- 45 - text  10 41 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: M. V., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 23. 7. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Námitky žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 23. 7. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. zdravotního stavu žalobkyně. Nesouhlasila se závěry posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, který podle ní nevzal na zřetel všechny lékařské zprávy, zejména zprávy MUDr. X, neposoudil její zdravotní stav celkově (celkovou fyzickou a psychickou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat souvisle či pravidelně denní aktivity) a jeho hodnocení je nekompletní. Posudkový lékař naopak vycházel z lékařské zprávy MUDr. X, která nestanovila žádný závěr a nenavrhla žádný postup v léčení. Podle žalobkyně nevzal posudkový lékař v potaz zhoršení zdravotního stavu žalobkyně od roku 1996 a že u žalobkyně dochází k postupné deformaci páteře v důsledku sedavého zaměstnání. Žalobkyně dále uvedla, že v posudku nejsou uvedeny pravdivě informace počátku její pracovní neschopnosti a ukončení pracovního poměru, vlivu jejího psychického onemocnění na způsobilost k řízení motorových vozidel, dlouhodobé adaptaci na chronické potíže a schopnosti rekvalifikace. Upozornila na to, že u ní přetrvávají psychické problémy, závrativé stavy, brnění a bodavé bolesti, což vylučuje dlouhé sezení a stání ve vynucených polohách; z důvodu omezení denních aktivit žalobkyně není schopna souvisle vykonávat pracovní činnost. Podle žalobkyně nebylo přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Protože je žalobkyně podle tvrzení posudkového lékaře schopna rekvalifikace, nebylo jí přiznáno zvýšení o deset procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, ačkoli v posudku z roku 2021 jí přiznáno bylo. Dále žalobkyně namítala, že nebyla přizvána k posudkovému lékaři, který si tak nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení a s odkazem na posudek o invaliditě žalobkyně ze dne 17. 6. 2024 uvedla, že žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla jen o 20 %. Žalovaná podrobně popsala, co se myslí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a uvedla, že jeho posouzení je otázkou čistě medicínskou, proto své rozhodnutí vydala na základě odborného posudku, který podle jejího názoru splňuje veškeré náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Ústní jednání 4. K soudnímu jednání konanému dne 1. 12. 2025 se žalobkyně bez jakékoli omluvy nedostavila. Žalobkyně byla k jednání řádně předvolána (předvolání jí bylo doručeno dne 9. 10. 2025) a v předvolání byla současně poučena o tom, že pokud se k jednání nedostaví a nepožádá o jeho odročení z důležitého důvodu, může soud věc projednat a rozhodnout v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 5. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 27. 2. 2025 označila za úplný, objektivní a přesvědčivý. S ohledem na závěry tohoto posudku pověřená pracovnice žalované navrhla, aby soud žalobu zamítl. 6. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 27. 2. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. 7. Žalobkyní navržené dokazování lékařskými zprávami MUDr. X, MUDr. X a MUDr. X (v žalobě je lékařská zpráva MUDr. X ze dne 15. 3. 2024 označena jako „Spiro Rumburk“), výslechem účastníků řízení a protokolem o jednání soud naopak neprovedl. Posouzení věci soudem 8. Žaloba není důvodná. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu (samotná žádost není součástí správního spisu, pozn. soudu), žalovaná si proto nechala vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobkyně. Z posudku o invaliditě ze dne 14. 2. 2024, který vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. X, žalovaná zjistila, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 20 % – rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024 žádost žalobkyně zamítla. 10. Proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu podala žalobkyně námitky ze dne 15. 3. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 17. 6. 2024 vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. X. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 20 % s tím, že se procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. Posudková lékařka dále uvedla, že u žalobkyně se jedná o lehké funkční postižení více úseků páteře s lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu a myelopatie a některé denní aktivity mohou být vykonávány s obtížemi; s ohledem na tíži onemocnění, další souběžné diagnózy i charakter profese zvolila horní hranici příslušného procentního rozmezí. 11. Na základě posudku posudkové lékařky MUDr. X vydala žalovaná dne 23. 7. 2024 žalobou napadené rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024 s odůvodněním, že žalobkyně není invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti činí 20 % a pro přiznání invalidity je nutný pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 14. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzen