9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 21/2024- 23 - text  8 41 Ad 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: P. G., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Rudolfem Postlem sídlem Masarykovo náměstí 14, 441 01 Podbořany proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 13. 8. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2024 Okresní správa sociálního zabezpečení Louny (dále jen „OSSZ Louny“) podle § 31 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) přiznala žalobci při dočasné pracovní neschopnosti trvající od 27. 12. 2023 nárok na nemocenské ve výši 50 %. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 8. 2024. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a byl jím zkrácen na svých právech. Uvedl, že žalovaná neprokázala příčinnou souvislost mezi žalobcovou opilostí a vznikem jeho úrazu, jelikož nebyla průkazně zjištěna ani doba, kdy měl alkohol požít. Žalobce měl za to, že žalovaná neprokázala požití alkoholu před úrazem, neboť její předpoklady by se mohly po dalším dokazování ukázat jako nesprávné. Bez provedení dalších důkazů (např. výslechem či podrobným vyjádřením žalobce, výslechem nebo vyjádřením dalšího zaměstnance, který byl v inkriminované době na pracovišti přítomen, případně dalšími důkazy) nelze postavit najisto dobu a okolnosti požití alkoholu. Způsob, jakým se žalovaná vypořádala s možností, že k požití alkoholu došlo až po úrazu, považoval žalobce za nedostatečný. 3. Závěry žalované ohledně příčinné souvislosti mezi opilostí a úrazem podle žalobce oslabil i fakt, že výměnu elektrických pojistek, při níž k úrazu došlo, prováděli s vědomím zaměstnavatele běžně i zaměstnanci, kteří sami nebyli elektrikáři. Důvodem, proč žalobce nečekal na příjezd elektrikáře a spontánně započal činnost, k níž nebyl kvalifikován, tedy nebyl stav vyvolaný alkoholem, nýbrž obvyklá praxe na pracovišti. Podle žalobce žalovaná zamlčela, že k přivolání elektrikáře na místo došlo až po úrazu. 4. Žalobce shrnul, že žalovaná nepostupovala tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a porušila § 3, § 4 a § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná se ve svém vyjádření uvedla, že úkolem správního orgánu není prokázat, jakým způsobem a kdy přesně žalobce alkohol požil, ale pouze prokázat, že v době úrazu byl pod vlivem alkoholu. Žalovaná podotkla, že žalobce nenabídl žádnou věrohodnou verzi události a ve všech podáních uváděl pouze pochybnosti o správnosti výsledků měření hodnoty alkoholu v krvi a nemožnost zjištění, kdy mělo k požití alkoholu dojít. S pochybnostmi žalobce se podle žalované nelze ztotožnit, neboť zákon o nemocenském pojištění neukládá povinnost zjistit přesnou hladinu alkoholu v krvi a nadto metodou certifikovanou pro účely sankčních řízení. Žalovaná považovala za dostatečné, že měření postačovalo pro účely medicínské, a neshledala důvody, proč by k němu neměla přihlížet. 6. S ohledem na okolnosti nebylo podle žalované technicky ani biologicky možné, aby se žalobce v době mezi vznikem úrazu a ošetřením rychlou záchrannou službou opil natolik, aby naměřené hodnoty alkoholu v krvi odpovídaly stavu těžké opilosti. Žalovaná označila za irelevantní otázku, zda žalobce opravoval zařízení s vědomím zaměstnavatele. Stav těžké opilosti má vliv na koordinaci pohybů, úsudek, zhoršený odhad vzdáleností a projevuje se nepřiměřenou sebedůvěrou, přeceňováním schopností, tendencí riskovat. Právě v tomto stavu došlo k událostem (spadlý kryt mezi vodiči, jejž se žalobce pomocí násady pokoušel vyndat), které vedly ke vzniku úrazu. Žalovaná poukázala na to, že právě při vyndávání spadlého krytu nebyla dodržena bezpečnost práce. Posloupnost kontaktování elektrikáře před vznikem úrazu vyplývá podle vyjádření žalované ze spisu, konkrétně z výpovědí žalobce a svědka L. H. 7. K žalobcově námitce, že v řízení porušila zejména § 3, § 4 a § 36 odst. 3 správního řádu, žalovaná uvedla, že žalobce byl k seznámení se s podklady řízení vyzván dne 31. 7. 2024 a této možnosti nevyužil. Zdůraznila, že správní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou a základními zásadami správního řízení. Žalovaná uzavřela, že hodnotila všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dostatečně odůvodnila závěr, že si žalobce přivodil dočasnou pracovní neschopnost ve své opilosti. S ohledem na to žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 8. Žaloba není důvodná. 9. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. 10. Soud vychází z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007-100, však zároveň nelze po dvolacím orgánu požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil. Těmto požadavkům žalovaná v nyní řešené věci dostála, neboť z jejího rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění vycházela, jak o nich uvážila a proč neakceptovala jednotlivé odvolací námitky. Upozornit lze též na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2010, č. j. 8 As 60/2009-73, podle kterého „účelem soudního přezkumu není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy“. Podle názoru zdejšího soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro nedostatek důvodů rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v nyní řešené věci nenastala. 11. Žalovaná se odvolací námitkou zpochybňující správnost výsledků měření alkoholu v krvi zabývala na straně 3 napadeného rozhodnutí. Žalovaná na stranách 3 a 4 napadeného rozhodnutí dostatečně reagovala i na žalobcovu námitku, že k požití alkoholu došlo až po úrazu. Vycházeje z těchto úvah soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. 12. Námitky žalobce podle názoru soudu představují nesouhlas s věcnými závěry žalované a lze je rozdělit do dvou skupin: Žalobce jednak tvrdí, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo vyžaduje rozsáhlé doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“], jednak tvrdí porušení ustanovení o řízení před správním orgánem [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. 13. Podle § 23 zákona o nemocenském pojištění platí, že nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní. 14. Z § 31 písm. b) zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že výše nemocenského za kalendářní den činí 50 % výše nemocenského stanoveného podle § 29, jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných nebo psychotropních látek. 15. Účel zákona o nemocenském pojištění vysvětlila důvodová zpráva k tomuto zákonu ze dne 18. 5. 2005 mimo jiné takto: „Účelem systému bude i nadále krátkodobými peněžitými dávkami zabezpečit ekonomicky aktivní občany v případě vzniku některé ze stanovených krátkodobých sociálních událostí, tj. pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či úrazu (včetně nemoci z povolání a pracovního úrazu), karantény, ošetřování člena domácnosti, těhotenství a mateřství, majících za následek ztrátu výdělku (příjmu). Výše dávek p