42 Ad 14/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 14/2024- 77 - text  8 42 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: M. S., narozená X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Danielem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 30. 5. 2024 přiznala Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni od 7. 3. 2024 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění těchto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně je invalidní, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 17. 5. 2024 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 45 %. 2. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně namítala, že žalovaná nesprávně posoudila její zdravotní stav a ona tak byla zkrácena na svých právech tím, že jí byl přiznán invalidní důchod „pouze“ v prvním stupni. Žalobkyně uvedla, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s důvodnými námitkami ohledně nemožnosti jejího pracovního zařazení. Žalobkyně vyjádřila domněnku, že s ohledem na zdravotní omezení, která má od dětství, jí měl být přiznán plný invalidní důchod. Žalobkyně dále uvedla, že není schopna vykonávat žádnou výdělečnou činnost, tj. ani výdělečnou činnost s menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, a to z důvodu zdravotních obtíží, jenž uvádí kapitola V, položka 8, resp. 8b vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobkyně projevila nesouhlas se závěrem žalované, že pokles její pracovní schopnosti dosáhl „pouze“ 45 %, a poukázala na prognózu svého zdravotního stavu, který se v budoucnu téměř s jistotou nezlepší, což potvrzuje lékařská zpráva MUDr. S., která je součástí správního spisu. Žalobkyně uvedla, že se zřetelem k lékařským zprávám doloženým ve správním řízení lze předpokládat, že je téměř vyloučena možnost, aby si našla jakoukoli práci. S ohledem na to žalobkyně doporučila, aby si soud vyžádal odborný posudek zdravotního stavu žalobkyně od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která by mohla nově posoudit celkový zdravotní stav žalobkyně a správně určit pokles její pracovní schopnosti. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 21. 8. 2024, dle kterého pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 45 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl posudky ze dne 17. 5. 2024 a 21. 8. 2024 vypracovanými lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu plně zhodnocen a posouzen zdravotní stav žalobkyně, přičemž se vycházelo ze zjištěných diagnóz. Posudky považuje žalovaná za objektivní. 5. K výpočtu invalidního důchodu se žalovaná nevyjádřila, neboť žalobkyně namítala pouze zdravotní stav, resp. vyjádřila nesouhlas se stanoveným poklesem pracovní schopnosti. Ústní jednání 6. Při jednání soudu konaném dne ustanovený advokát setrval na písemném znění podané žaloby. Žalovaná se z jednání předem písemně omluvila s tím, že vyslovila souhlas s projednáním věci bez její přítomnosti. 7. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 18. 3. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně požádala dne 10. 4. 2024 o přiznání invalidního důchodu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaná přiznala žalobkyni rozhodnutím ze dne 30. 5. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně počínaje od 7. 3. 2024, neboť podle posudku o invaliditě, vypracovaného dne 17. 5. 2024 posudkovou lékařkou MUDr. J. C., poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 45 %. Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti činila 45 %. 10. Proti rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu podala žalobkyně dne 10. 6. 2024 námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 21. 8. 2024 vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotného stavu MUDr. J. M. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá mentálnímu postižení lehkého stupně. Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 až 45 %. Posudková lékařka se při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně přiklonila k horní hranici tohoto rozpětí, a to s přihlédnutím k dalším onemocněním, zejména anxiózní poruše. Pro použití § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity neshledala důvod. Dospěla tak k míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 45 %. Posudková lékařka současně potvrdila datum vzniku invalidity 7. 3. 2024. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 27. 8. 2024, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2024 s odůvodněním, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 45 %. 11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 12. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost