42 Ad 16/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 16/2024- 47 - text  9 42 Ad 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: G. P., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 10. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2024 žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce není invalidní, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 27. 6. 2024 poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. 2. Námitky žalobce proti těmto rozhodnutím žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 3. V žalobě žalobce namítal, že na jednání posudkové komise nebyl přizván, posudkový lékař jeho zdravotní stav podrobněji nezkoumal a nemohl si o něm učinit odpovídající představu. Žalobce uvedl, že má dlouhodobé problémy, bolesti a omezenou hybnost, včetně omezení hybnosti pravého ramene, které je po operaci. Žalobce dále konstatoval, že jeho denní aktivity jsou těžce omezeny a nemůže vykonávat pracovní činnost, kterou vykonával, zejména ne fyzickou práci. Podle žalobce se jeho zdravotní stav od roku 2023 vůbec nezlepšil, trpí bolestí krční páteře a levého ramene až k lopatce. Žalobce popsal, že v zadní části krku mu při otáčení hlavy, které je samo o sobě bolestivé, „přeskakuje“ neboli „chroupe“. Žalobce zmínil, že špatně spí a brní mu obě ruce, při chůzi mu vystřeluje bolest od pánve až do chodidel. Uvedl, že užívá léky Meloxicam Teva a Sinaralen. Na závěr dodal, že při hledání nového zaměstnání bývá odmítán s poukazem na to, že zaměstnavatelé potřebují zdravé zaměstnance. Lékaři mu sice doporučují pracovat jako vrátný či ostraha, ale tuto práci prý bez invalidního důchodu I. stupně vykonávat nemůže. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení a zmínila relevantní právní předpisy, zejména § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalovaná připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 27. 6. 2024, podle kterého nejsou splněny podmínky trvání invalidity, neboť pracovní schopnost žalobce poklesla jen o 30 %. Žalovaná uvedla, že subjektivní obtíže žalobce nejsou hodnotícím kritériem pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a jelikož je při svém rozhodnutí vázána odbornými lékařskými posudky, trval na napadeném rozhodnutí. Nakonec žalovaná navrhla důkaz – posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce. Ústní jednání 5. Při jednání soudu konaném dne 25. 8. 2025 žalobce setrval na námitkách uplatněných ve své žalobě. 6. Pověřená pracovnice žalované odkázala při jednání soudu na písemné vyjádření k žalobě. 7. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 12. 6. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Žaloba není důvodná. 10. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 27. 5. 2024 žalobce požádal žalovanou o invalidní důchod. Žalovaná si proto vyžádala zpracování posudku o invaliditě žalobce. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. S. S. posoudila zdravotní stav žalobce a dne 27. 6. 2024 vypracovala posudek. V posudku vyslovila, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila 20 % s tím, že se ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvyšuje o deset procentních bodů s ohledem na vliv zdravotního stavu žalobce na jeho schopnost využívat dostatečně své vzdělání, zkušenosti a znalosti, schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace. Celkově tak posudková lékařka zhodnotila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 30 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 1. 7. 2024 rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobce o invalidní důchod. Žalovaná tato svá rozhodnutí zdůvodnila tím, že pracovní schopnost žalobce poklesla vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %, avšak pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %. 11. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu podal žalobce námitky ze dne 21. 7. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce, který dne 23. 9. 2024 vypracoval posudkový lékař Institutu posuzování zdravotného stavu MUDr. M. V. Tento posudkový lékař opětovně posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že žalobce není invalidní. Rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %. Posudkový lékař se při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce přiklonil k horní hranici tohoto rozpětí, a to s přihlédnutím k dalším souběžným chorobám, a dále tento pokles s ohledem na charakter jeho profese zvýšil o deset procentních bodů. Dospěl tak k celkové míře poklesu pracovní schopnosti žalobce ve výši 30 %. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 2. 10. 2024, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2024 s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobce činí 30 % a pro vznik invalidity je nutné, aby nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda