42 Ad 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 2/2025- 39 - text  24 42 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: O. O., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Michaelou Urbánkovou sídlem Na Drahách 385/17, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/236197-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/236197-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/236197-916, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Ústí nad Labem, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 12. 2022, č. j. 210735/2022/UUA, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od srpna 2022, neboť žalobce je osobou starší 18 let závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl žalobou napadeným rozhodnutím změněn tak, že se žalobci dle ustanovení § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) snižuje příspěvek na péči z částky 4 400 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně od ledna 2023 (stupeň závislosti I – lehká závislost). Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. 2. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný poprvé rozhodl rozhodnutím ze dne 1. 3. 2023, č. j. MPSV-2023/51050-916. Citovaným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se žalobci snižuje příspěvek na péči z částky 4 400 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně od ledna 2023 (tj. na stupeň závislosti I – lehká závislost). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 42 Ad 10/2023-55, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nebyl dostatečně zjištěn a neměl dostatečnou odporu ve správním spisu, když se žalovaný spokojil s posudkem posudkové komise ze dne 16. 2. 2023, který byl nepřesvědčivý a neúplný v části hodnotící dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na samostatné zvládání základní životní potřeby orientace a oblékání a obouvání. Dále soud uvedl, že považuje za vhodné, aby v případech, kdy dochází ke snížení či odebrání příspěvku na péči oproti stávajícímu stavu, byla posuzovaná osoba posudkovou komisí osobně vyšetřena. Dále soud žalovanému vytkl, že žalovaný zcela dostatečně nepřihlédl k obsahu námitek matky žalobce obsažených v jejím vyjádření a nepřistoupil kriticky k posouzení závěrů posudkové komise zejména z hlediska úplnosti a přesvědčivosti jejich odůvodnění a nežádal doplnění posudku či vyhotovení revizního posudku. Dále soud shledal nedostatečným odůvodnění výjimky z obecně nepřípustného zákazu změny k horšímu, tedy, proč by dodržení zásady zákazu změny k horšímu bylo „v rozporu s právními předpisy“, případně v rozporu s „jiným veřejným zájmem“. Žalovaný tak vázán názorem soudu rozhodl ve věci znovu, a to žalobou napadeným rozhodnutím. Žaloba 3. V podané žalobě žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného není správné, protože provedené lékařské posudky neodpovídají realitě a nevyhodnocují správně a v souladu s faktickým stavem podklady, ze kterých vycházejí. Uvedl, že posudky vycházejí z různých podkladů, jsou nekompletní, nezohledňují skutečný zdravotní stav žalobce a nejsou dostatečným podkladem pro vydání spravedlivého rozhodnutí. Namítal, že nebyl náležitě poučen o možnosti předložit nějaké lékařské zprávy a ani k tomu nebyl vyzván. Žalobce namítal, že z dlouhodobého hlediska nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu a ani to nebylo nikde v podkladech ani v rozhodnutích tvrzeno. Poukázal na odlišné hodnocení obou posudků, kdy podle jednoho posudku posudkového lékaře žalobce nezvládal šest základních životních potřeb, zatímco dle posudku posudkové komise nezvládal pouze tři základní životní potřeby, posudky se přitom shodují jen ve dvou základních životních potřebách a nejsou přesvědčivě odůvodněny. V důsledku toho žalobce nepovažoval ani jedno ze správních rozhodnutí vydaných ve věci za dostatečně jasné, srozumitelné a úplně odůvodněné. 4. Dále žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 16 Nc 3203/2022-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 13 Co 73/2023-93, byl omezen ve svéprávnosti. V opatrovnickém řízení MUDr. J. D. vypracoval znalecký posudek z oboru psychiatrie. Dle uvedeného znaleckého posudku žalobce trpí trvalou duševní poruchou, a to lehkou mentální retardací s poruchami chování a není schopen si samostatně obstarávat své záležitosti. Má významně snížené anticipační a konceptualizační schopnosti, není schopen adekvátním způsobem testovat realitu a je snadno zneužitelný. Je schopen běžné verbální komunikace a dorozumět se se svým okolím. Není schopen samostatně právně jednat a domýšlet právní důsledky svých jednání. Není schopen si obstarávat své záležitosti samostatně vč. hospodaření, není schopen posoudit potřebu zdravotních služeb. Dále žalobce zrekapituloval obsah záznamu ze sociálního šetření ze dne 31. 8. 2022 a odkázal na obsah lékařské zprávy MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022, dle které je přítomnost matky nezbytná pro fungování žalobce ve sportovním klubu, protože žalobce je orientovaný jen osobou. Žalobce uvedl, že je nezbytné, aby se ve venkovním prostředí pohyboval pouze v doprovodu rodiny, a že vyžaduje nutný dohled na stravování a na běžné denní aktivity. Dále žalobce zopakoval průběh správního řízení a uvedl, že jeho matka dne 24. 2. 2023 podala podrobné vyjádření popisující skutečný život žalobce a upozornila v něm na zjevné nesprávné závěry posudku ze dne 16. 2. 2023 a uvedla, že v novém znaleckém posudku vypracovaném pro účely opatrovnického řízení byly zjištěny zcela rozdílné závěry, aniž by došlo k jakékoli změně ve zdravotním stavu žalobce. K tomu žalobce namítal, že ani v posudku ani v rozhodnutí žalovaného nic takového není konstatováno a žalovaný vydal napadené rozhodnutí bez sebemenšího přihlédnutí k vyjádření matky žalobce. 5. Žalobce dále uvedl, že vyjádření ošetřujícího lékaře MUDr. F. ze dne 13. 9. 2024 popisuje skutečný stav žalobce lépe, komplexněji a objektivněji, než může posoudit posudková komise při jednom sezení. 6. Žalobce namítal, že žalovaný na straně 16 napadeného rozhodnutí napsal, že žalobce je schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby. Z toho žalobce vyvodil, že když se posuzuje celkem 10 základních životních potřeb, tak z tohoto tvrzení posudkové komise vlastně vychází, že žalobce nezvládá šest či sedm základních životních potřeb. 7. Dále namítal, že nejobjektivněji mohl zdravotní stav žalobce ke dni 13. 7. 2022 posoudit MUDr. D., protože měsíc před 18. narozeninami žalobce vypracoval znalecký posudek, kde kompletně a věrohodně popsal žalobcův zdravotní stav v tehdejší době. Namítal, že tomuto posudku měl být dán „příslušný prostor v projednávané věci“, protože je opatřen znaleckou doložkou. 8. Žalobce uvedl, že se nemůže ztotožnit se závěrem žalovaného, že u ostatních základních životních potřeb není příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat tyto potřeby v přijatelném standardu. Kdyby žalobce kolem sebe neměl matku, tolerantní kamarády, trenéra a vyučující, tak by musel být umístěn do ústavu, nebo by někde vyhladověl nebo umrzl. 9. Dále žalobce namítal, že v průběhu jednání posudkové komise byl dotazován pouze on sám, ale jeho opatrovnice samostatný prostor k vyjádření nedostala a pokud se jí podařilo nahlas zkorigovat některá tvrzení žalobce, pak to nebylo zapsáno. V důsledku toho byl rozhovor žalobce s posudkovou komisí značně zkreslený, protože žalobce svůj stav vidí lépe, než jaký objektivně je, a není schopen dostatečně popsat své nedostatky. K tomu žalobce namítal, že mu posudková komise pokládala návodné otázky a nezapsala nic, co by nasvědčovalo důvodnosti podaného odvolání. Žalobce posudkové komisi vyprávěl, že na tréningy jede se spoluhráči, ti mu napíšou, kde se sejdou a on tam na ně počká. Ve skutečnosti to ale probíhá tak, že v 95 % případů žalobce vyzvedává doma jeho kamarád a spoluhráč K., ve zbývajících případech se se