54 A 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 8/2025- 17 - text  8 54 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: D. A. G. D., narozený X státní příslušnost Spojené státy Mexické bytem X proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2025, č. j. CPR-10372-2/ČJ-2025-930310-V241, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2025, č. j. CPR-10372-2/ČJ-2025-930310-V241, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 8. 3. 2025, č. j. KRPU-47778-28/ČJ-2025-040022-SV. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložil žalobci správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, v délce 1 roku od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území EU a států, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích. Správní orgán prvního stupně zároveň podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobci dobu k vycestování z území EU a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo do země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, a vyslovil, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Žaloba 2. Žalobce namítal, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s povinností nevydat rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého rodinného život, rovněž se zcela nedostatečně vypořádala s tvrzením žalobce, že jeho vycestování do země původu není možné. Žalovaná zejména zcela nedostatečně zohlednila závažnost protiprávního jednání žalobce, především nepřihlédla k tomu, že se žalobce pokusil legalizovat pobyt v Drážďanech ve vízovém centru, není tedy oprávněné tvrdit, že jeho nelegální pobyt byl zjištěn až hlídkou policie, a není také pravdou, že by zde žalobce pobýval a nechtěl řešit svou pobytovou situaci. Zdůraznil, že měl za to, že pobyt ve Francii stále trvá, jak také vyplývalo z online profilu. 3. Dále namítal, že doba vyhoštění na 1 rok je naprosto nepřiměřená, neboť se jedná o člověka, který zde chce pobývat legálně, pracovat, nezatěžovat systém sociálního zabezpečení a který zde nepáchal žádnou závadnou či nežádoucí činnost. Zdůraznil, žalovaná naprosto přehlédla jeho vazby, neboť momentálně pobývá u přítelkyně A D. Byl toho názoru, žalovaná měla skutečnost navázání partnerského vztahu porovnat s prokázanou mírou porušení právních předpisů a posoudit přiměřenost zásahu rozhodnutí do soukromého rodinného života žalobce a jeho partnerky. Vyjádření žalované k podané žalobě 4. Žalovaná ve vyjádření odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobce vypořádala, a shromážděný spisový materiál. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání. 6. Žaloba není důvodná. 7. Soud se nejprve zabýval obecně formulovanou námitkou žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaná se nedostatečně zabývala otázkou přiměřenosti rozhodnutí a dopadů, které bude mít toto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná obsáhle hodnotila na stranách 6 až 7 odůvodnění svého rozhodnutí a své závěry zcela logicky a srozumitelně odůvodnila. Žalovaná se taktéž na straně 8 jejího rozhodnutí zabývala možností vycestování žalobce do Mexika, přičemž s poukazem na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 8. 3. 2025 konstatovala, že vycestování žalobce do Mexika je možné. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované proto není důvodná. 8. Dále se soud zabýval námitkou žalobce stran přiměřenosti dopadů napadených rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Nepřiměřený zásah do rodinného života žalobce spatřoval v tom, že žalovaná přehlédla jeho vazby, neboť momentálně pobývá u přítelkyně A. D. 9. V § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. zákona o pobytu cizinců je uvedeno, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na dobu 5 let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 7. 3. 2025 v 10:25 hodin kontrolován policií na bývalém hraničním přechodu Petrovice-Bahratal, při které předložil biometrický cestovní doklad MEX číslo N03232047 a předložil francouzské povolení k pobytu vydané dne 11. 9. 2023 s dobou platnosti do 10. 9. 2024, přičemž po uplynutí platnosti tohoto povolení žalobce již nemá žádné platné povolení k pobytu ani nemá podanou žádost o nové povolení k pobytu na území Francie. Žalobce tak jako držitel biometrického cestovního dokladu mohl pobývat na území členských států EU a smluvních států 90 dnů během 180 denního období po uplynutí platnosti francouzského povolení k pobytu. Tedy ode dne 11. 9. 2024 do dne 9. 12. 2024, a tedy již ode dne 10. 12. 2024 do 7. 3. 2005 pobýval na území členských států EU a smluvních států neoprávněně. 11. Z obsahu správního spisu dále plyne, že žalobce ze země původu přicestoval v září 2022 do Švýcarska, odkud ihned odjel autobusem do Francie, kde měl domluvenou práci jako Au Pair, po roce pracoval jako číšník. Pobytové oprávnění měl žalobce ve Francii platné do 10. 9. 2024, ve Francii si požádal o prodloužení pobytového oprávnění, předal příslušnému úřadu potřebné informace k prodloužení pobytu a následně od úřadu obdržel pozvání na schůzku ve věci prodloužení pobytu; na tuto schůzku však přišel opožděné a nechtěli ho přijmout, proto zaslal žádost emailem a také poštou. To doložil žádostí v elektronické podobě v rámci správního řízení. Žádná odpověď žalobci nepřišla, proto myslel, že žádost byla vyřízena a tím pádem platná. Uvedl, že koncem září 2024 se přestěhoval za otcem do ČR, u kterého bydlí a který zde pobývá na základě pracovního povolení. Žalobce má na území ČR rovněž sestru, které je vdaná za českého občana. 12. Vypověděl při výslechu dne 7. 3. 2025, že má domluvenou práci v Brně, a proto dne 7. 3. 2025 cestoval do Německa, aby si ve vízovém centru v Drážďanech vyřídil dokumenty, které potřebuje k práci, protože nikde jinde si tyto dokumenty nemůže zajistit. Byl mu však odepřen vstup do Německa a následně byl kontrolován a zadržen Policií ČR. Byl si vědom toho, že si počínal lehkovážně, pokud se nezajímal důsledněji o to, jak přesně má postupovat ve věci svého pobytu a spoléhal pouze na informace v elektronické formě. Avšak nebylo jeho úmyslem jakkoliv porušit právní řád ČR či nařízení EU, o čem svědčí okolnost, že byl zadržen právě na své cestě na vízové centrum v Drážďanech, kde si chtěl vyřídit všechny doklady potřebné k práci v ČR. Zdůraznil, že nebyl trestán, nikdy dříve neměl s cizineckou policií žádné problémy. Poukázal na to, že má v ČR zajištěno bydlení. Uvedl, že jeho matka žije v Mexiku, v Mexiku žije ještě jedna jeho sestra stejně jako zbytek jeho rodiny. Vypověděl, že manželku a děti nemá. Uvedl, že v návratu do domovského státu mu nic nebrání a nic mu tam nehrozí. Na otázku, jaký dopad do rodinného soukromého života pro něj bude mít případné vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, odpověděl, že by neměl žádný problém, akorát by se chtěl rozloučit s rodinou. 13. Soud především zdůrazňuje, že žalobce mimo jakoukoli pochybnost naplnil podmínky § 119 odst. 1 písm. b) bod 4. zákona o pobytu cizinců, neboť na území ČR i EU pobýval bez potřebného víza či platného oprávnění k pobytu. Této okolnosti si ostatně žalobce byl plně vědom. Není přitom podstatné, zda žalobce o svém neoprávněném pobytu věděl, či nikoli, ani jak dlouho tento neoprávněný pobyt na území ČR trval. Lze zdůraznit, že samotné uložení správního vyhoštění (jako důsledek naplnění některé ze skutkových podstat definovaných v § 119 zákona o pobytu cizinců, k němuž v případě žalobce prokazatelně došlo), není jakkoli podmíněno zaviněním ve vztahu ke spáchanému protiprávnímu jednání. 14. Soud dále konstatuje, že žalobcem zdůrazňované skutečnosti (krátká doba neoprávněného pobytu a nevědomost o neoprávněném pobytu, první porušení právních předpisů na území ČR) mohou