5 Afs 330/2021 — Nejvyšší správní soud

54 A 9/2025- 53 - text  9 54 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: I. S., narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. OAM-3888-69/ZR-2022, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 19. 5. 2025, č. j. OAM-3888-69/ZR-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. OAM-3888-69/ZR-2022, jímž byla žalobci podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a byla mu stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. Žaloba 2. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nehodnotil, zda pro své osobní chování aktuálně představuje skutečnou a dostatečnou závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. Kromě toho ani náležitě nezjistil rodinné vazby žalobce a nejlepší zájem jeho nezletilé dcery. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí se nevypořádalo se závazným pokynem rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 10 Azs 292/2023. S ohledem na to, že prakticky celé napadené rozhodnutí stojí na formalistickém závěru, zejména na excesivním odsouzení žalobce, a tedy údajné hrozbě pro veřejný pořádek, žalobce uvedl, že údajná hrozba je nejen neprokázaná, ale v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu není ani řádně odůvodněná, a dokonce ani řádně konstatovaná. Žalobce nemůže být považován za osobu, která jakkoliv ohrožuje veřejný pořádek tím spíše, že žalovaný o nějaké trvající hrozbě vůbec neuvažoval, vůbec není přihlédnuto k tomu, že od spáchání odsouzeného skutku žije žalobce zcela řádným životem, tj. nebylo vůbec přihlíženo i k této (polehčující okolnosti) skutečnosti ve prospěch žalobce a žalovaný pouze konstatoval uložený trest a skutkové okolnosti, které k tomu vedly. 3. Žalobce setrvával na několikrát vyjádřeném přesvědčení, že nucený odchod jeho osoby od svých dětí je s ohledem na absenci dalších negativních poznatků o jeho osobě nepřiměřeným zásahem do jeho rodinného a soukromého života, napadené rozhodnutí tak je zjevně nepřiměřené. Poukázal na to, že žalovaný provedl v podstatě pouze dva důkazy, tj. výslech žalobce a dcery, které o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí jasně svědčily, ale zcela nezákonně se přiklonil k jakémusi přepisu jakéhosi úkonu OSPODu (informaci) mající povahu zřejmě úředního záznamu, kde jsou obsažena tvrzení bývalé družky žalobce, matky nezletilé S. U. Žalobce sám avizoval, že má s touto osobou spory a vyjadřoval i obavu o věrohodnost její výpovědi. Pokud tedy napadené rozhodnutí neobsahuje řádnou úvahu o přiměřenosti rozhodnutí, žalovaný se nepokusil zjistit skutečný stav věci. Žalobce měl za to, že měla být otázka přiměřenosti vzata v potaz důkladněji a v celém jejím kontextu a se zřetelem na okolnosti tohoto případu, tj. i z hlediska situace v domovské zemi žadatele, takové posouzení mělo být učiněno, a to s ohledem na zcela zjevný zásah do soukromého a rodinného života žalobce, což se však nestalo. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, kde stranách 2-3 podrobně popisuje žalobcem spáchaný trestný čin na území České republiky, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu v délce tří let. Následně byl žalobce podmínečně propuštěn se zkušební dobou v délce tří let, která je platná do 25. 5. 2026. Na základě této skutečnosti žalovaný uvedl, že žalobce i v současné době stále plní podmínky pro zrušení jeho trvalého pobytu. Podotkl, že žalobce představuje i v současné době stále potencionálního narušitele veřejného pořádku, a to z pohledu soudu, který mu stanovil zkušební dobu až do 25. 5. 2026. Žalovaný konstatoval, že žalobce není občanem Evropské unie ani nedisponuje povoleným pobytem za účelem sloučení s občanem Evropské unie, neboť má udělený trvalý pobyt občana třetího státu. Z tohoto důvodu se na žalobce směrnice nevztahuje a ani nemůže být použita. Nesouhlasil s námitkou žalobce, že se v napadeném rozhodnutí neřídil pokyny NSS. V napadeném rozhodnutí totiž žalovaný popsal spáchaný úmyslný trestný čin žalobce a vyhodnotil jeho aktuálnost, tudíž uvedená námitka žalobce je zcela bezvýznamná. Zdůraznil, že se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval jak rodinou a osobní situací žalobce, tak i přiměřeností dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a nezbytností tohoto zásahu. Na základě zjištěných skutečností, za které byl žalobce odsouzen, dospěl žalovaný k závěru, že vydané rozhodnutí nelze považovat za nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobce. Žalovaný si byl vědom, že zrušením trvalého pobytu může být existence rodinné vazby žalobce narušena, ovšem tento vztah byl narušen v důsledku nezodpovědného chování a trestního jednání žalobce, neboť sám žalobce nebral v době páchání trestné činnosti žádný ohled na své rodinné příslušníky. Co se týká osobního života a případných rodinných vazeb žalobce, žalovaný uvedl, že se žalobce po celou dobu správního řízení ke svému osobnímu životu rodinných příslušníků nevyjadřoval a žalovanému o svých rodinných vazbách neposkytl žádné bližší informace, než kterými žalovaný disponuje. Uvedl, že žalobce je držitelem biometrického cestovního dokladu, a tak na území České republiky může navštěvovat svou rodinu a blízké přátele na základě bezvízového styku, a to po dobu nejdéle 90 dnů v jakémkoliv období bezprostředně předcházejících 180 dnů. Konstatoval, že na použité zprávě OSPODu v napadeném rozhodnutí nevidí nic špatného, neboť v předmětem řízení je třeba se zabývat otázkou dopadu rozhodnutí na nezletilé děti, tedy na nezletilou dceru žalobce. Možnost vyžádání šetření OSPODu ukládá žalovanému i samotný zákon. Z uvedeného je dle žalovaného evidentní, že použitá zpráva OSPODu v napadeném rozhodnutí byla zcela zákonně použita. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.‏“) bez jednání, neboť žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Žaloba je důvodná. 7. Podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let včetně, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. 8. Při posouzení věci vycházel soud ze závěrů rozsudku NSS ze dne 8. 2. 2024, č. j. 10 Azs 292/2023-53, který se týkal předchozího rozhodnutí žalovaného o zrušení trvalého pobytu žalobce. Závěry obsažené v daném rozsudku NSS se tedy přímo týkaly věci žalobce. 9. V tomto rozsudku NSS shrnul, že „aby mohlo ministerstvo neudělit či odejmout cizinci – dlouhodobému rezidentovi ve smyslu směrnice 2003/109/ES – povolení k trvalému pobytu kvůli výhradě veřejného pořádku, zde podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců [ale totožně to platí u důvodů podle § 77 odst. 1 písm. h) a i); § 77 odst. 2 písm. a), e) a f); § 75 odst. 1 písm. c) a e); § 75 odst. 2 písm. e) a f); § 83 odst. 1 písm. b); a § 85 odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců], musí shledat, že jeho osobní chování aktuálně představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. Takto ministerstvo stěžovatelovo chování nehodnotilo; jeho rozhodnutí proto nemůže obstát. 10. Ministerstvo hodnotilo závažnost stěžovatelova jednání v souvislosti s veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku v části, v níž tuto závažnost poměřovalo se zásahem do stěžovatelova soukromého a rodinného života. 11. V úvodní části rozhodnutí v podstatě převzalo popis skutku, za který byl stěžovatel potrestán, z výrokové části trestního rozsudku; jeho závažnost nijak nehodnotilo. Později zmínilo, že stěžovatel spáchal opakovanou úmyslnou trestnou činnost i za přítomnosti svých rodinných příslušníků, na které nebral ohled. Tato trestná činnost podle minist