54 Ad 6/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 6/2025- 67 - text  9 54 Ad 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: L. N., narozena X zastoupena obecným zmocněncem Z. N., narozeným X oba bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024 žalovaná od 14. 11. 2024 odňala žalobkyni invalidní důchod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně již není invalidní, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 27. 9. 2024 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 15 %. Námitky žalobkyně proti těmto rozhodnutím žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 23. 1. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že se její zdravotní stav od posledního rozhodnutí o přiznání invalidního důvodu nijak nezlepšil, naopak jsou její bolesti intenzivnější. Namítla, že míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 20 % posudkový lékař, který ji nikdy neviděl, aniž by odůvodnil, co je příčinou takové změny. Dále uvedla, že stále trpí silnou bolestí hlavy doprovázenou otokem levé části obličeje, která trvá zpravidla osm dní a bývá zakončena kolapsem. Zdůraznila, že kolaps dokáže předvídat, nikoli však ovlivnit. Podle žalobkyně takováto situace, při níž má problém vykonávat i běžné denní aktivity, nastává zhruba dvakrát do měsíce. Dodala, že popsané stavy jí ovlivňují nejen v pracovním, ale i osobním životě. Žalobkyně vyjádřila domněnku, že její zdravotní stav stále odpovídá poklesu pracovní schopnosti o nejméně 35 % podle podpoložky 11c, kapitoly VI, přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Uvedla, že posudkový lékař nedostatečně zhodnotil, jaký dopad má její onemocnění na schopnost vykonávat na plný úvazek pracovní činnost odpovídající její kvalifikaci. Poukázala, že dosud nebyla zjištěna příčina jejích stavů, tedy není známo, co záchvaty spouští. Zopakovala, že není schopna záchvaty nijak ovlivnit, což znesnadňuje její pracovní život. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve vyjádření připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 1. 2025, a z něho dále citovala. Zdůraznila, že posudková lékařka stanovila dominantní postižení a posoudila jeho závažnost, zhodnotila další potíže a vysvětlila, proč se přiklonila k horní hranici procentuální míry poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná konstatovala, že předmětem sporu je zjištění, zda byla žalobkyně invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí, a později datovaná zdravotnická dokumentace (jmenovitě lékařská zpráva MUDr. E. Š. ze dne 27. 2. 2025) je s ohledem na to zúročitelná jen omezeně. K námitce žalobkyně, že nebyla osobně vyšetřena, žalovaná konstatovala, že úloha posudkových lékařů zásadně nespočívá v „realizaci primárních klinických poznatků“. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Jednání soudu 4. Při jednání soudu konaném dne 30. 9. 2025 žalobkyně odkázala na písemné vyhotovení žaloby. Nesouhlasila s tím, že její pracovní schopnost poklesla o 15 %, neboť se její stav zhoršuje. V důsledku svého onemocnění se nemůže soustředit, má hlavu „jako ve svěráku“. Nemoc ji ovlivňuje i v pracovním životě. Zaměstnat se může maximálně na zkrácený úvazek, protože její nemocnost je větší než v běžné populaci a diář má plný návštěv ordinací, u lékaře je až dvakrát týdně. Dále uvedla, že své kolapsy už nedokáže předvídat podle otoků tak jako v minulosti. Žalobkyně se vyjádřila ke správním spisům, přičemž zdůraznila, že dodnes nebyla určena její diagnóza, MUDr. Z. nyní uvažuje o možné vaskulitidě. Žalobkyně zopakovala, že ke kolapsovému stavu u ní dochází i několikrát do měsíce, a není proto schopná práce na plný úvazek. Závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 5. Pověřená pracovnice žalované se z účasti na jednání omluvila. 6. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 14. 8. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Soud k návrhu žalobkyně provedl dokazování fotografiemi obličeje žalobkyně, na nichž jsou patrné otoky tváře žalobkyně při zdravotních obtížích. Soud dále provedl dokazování usnesením posudkové komise o opravě vady posudku ze dne 11. 9. 2025, kterým byla opravena písařská chyba na straně 1 posudku posudkové komise ze dne 14. 8. 2025; text byl opraven tak, že původní znění textu bylo nahrazeno slovy: „K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Doba platnosti (lhůta KLP): Datum zániku: 27.9.2024“ 7. Dokazování svědeckými výpověďmi svědků a dalších navržených listin soud podle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprováděl, neboť žalobkyně při jednání výslovně prohlásila, že na jejich provedení netrvá. Posouzení věci soudem 8. Žaloba není důvodná. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalovaná byla uznána invalidní v prvním stupni posudkem o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 13. 8. 2014, č. j. LPS/2014/3573-TP_CSSZ, vypracovaným posudkovou lékařkou MUDr. V. H. Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, podpoložce 5c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti činila 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 26. 7. 2014. 10. Dne 27. 9. 2024 posudková lékařka MUDr. I. H. pro Institut posuzování zdravotního stavu znovu posoudila zdravotní stav žalobkyně a vypracovala posudek. V posudku vyslovila, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, oddílu A, položce 1 písm. a) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 15 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Datum zániku invalidity stanovila na den vypracování posudku, tedy na 27. 9. 2024. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 7. 10. 2024 rozhodnutí, kterým odňala žalobkyni invalidní důchod počínaje od 14. 11. 2024. Žalovaná toto rozhodnutí zdůvodnila tím, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 15 %, avšak pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %. 11. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu podala žalobkyně námitky ze dne 5. 11. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 22. 1. 2025 vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotného stavu MUDr. L. N. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 11b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %. Posudková lékařka se při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně přiklonila k horní hranici tohoto rozpětí, a to s ohledem na dosavadní průběh, komorbidity a profesi. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tak činila 20 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Posudková lékařka současně potvrdila datum zániku invalidity 27. 9. 2024. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná napadené rozhodnutí ze dne 23. 1. 2025, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a byla potvrzena rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024 s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky pro trvání invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 % a pro trvání invalidity je nutné, aby nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce pokl