58 A 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 A 3/2025- 42 - text  58 A 3/2025 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vyšehradská 9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3, 170 34 Praha za účasti: I. X II. nezl. X zastoupen matkou X III. X všichni bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. OAM-12933-12/ZR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám na řízení zúčastněným se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž mu byla zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 46a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 46a odst. 4 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, které mu bylo uděleno dne 13. 6. 2008 (nositelkou pobytového oprávnění, na níž bylo vázáno žalobcovo povolení k pobytu, byla jeho manželka). Oznámení o zahájení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny bylo žalobci doručeno dne 13. 11. 2024. Žalovaný vycházel z aktuálního výpisu z Rejstříku trestů fyzických osob a trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2024, č. j. 4 T 173/2024-80, jímž byl žalobce odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Výzvou ze dne 27. 11. 2024 žalovaný vyrozuměl žalobce o možnosti seznámit se s podklady, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. Žalobce svého práva nevyužil. Žalovaný však obdržel vyrozumění o převzetí právního zastoupení, žádost o přerušení řízení a umožnění nahlédnutí do spisu. Žalovaný žádosti o přerušení řízení nevyhověl, zástupci žalobce však umožnil dne 8. 1. 2025 nahlédnout do správního spisu. V písemném vyjádření ze dne 16. 1. 2025 žalobce namítal, že rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu není možné vydat, neboť takové rozhodnutí by nebylo přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Celá rodina, jejímž je žalobce živitelem, se v současné době nachází na území České republiky. Žalobce zde má vytvořeno veškeré zázemí, které již postrádá na území domovského státu. To je navíc postiženo válkou. V případě zrušení povolení k pobytu by žalobce musel z České republiky odcestovat, neboť nemá čistý trestní rejstřík. Starost o celou domácnost by zůstala na manželce. Žalobce rovněž uváděl, že ve věci doposud nebyly provedeny veškeré relevantní důkazy. Požadoval provedení důkazu výslechem své manželky ohledně přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zrušil žalobci platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. V odůvodnění uvedl, že na území České republiky se nachází žalobcova manželka X, státní příslušnost Ukrajina, syn X (17 let), státní příslušnost Ukrajina, kteří jsou držiteli povolení k trvalému pobytu. Nejsou tedy existenčně závislí na pobytovém titulu žalobce, neboť jejich pobytový titul není přímo vázán na pobytový status žalobce a zrušení jeho pobytového oprávnění nemá na jejich postavení a pobyt v České republice žádný vliv. Stejné to je i se zletilou dcerou žalobce, X (22 let), která získala v roce 2020 české občanství. Žalovaný zároveň zdůraznil, že žalobce si musel být vědom toho, že jeho pobytový status může být jeho protiprávním jednáním ohrožen a že se tak do nepříjemné situace mohou dostat i jeho blízcí. To mu však nebránilo v páchání závažné úmyslné trestné činnosti, spočívající v řízení motorového vozidla ve stavu značné opilosti (3, 56 ‰), za kterou byl nakonec odsouzen. Žalovaný dodal, že v průběhu celého řízení neobdržel od žalobce žádné informace, které by mu bránily ve vydání rozhodnutí, byť mu k tomuto účelu byl poskytnut dostatečný prostor. Návrh na výslech manželky žalobce žalovaný označil za nekonkrétní a nadbytečný. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je provedení výslechu nutné považovat až za krajní úkon za situace, kdy informace nelze získat jinak. Žalovaný se rovněž zabýval statistikami dopravních nehod způsobených požitím alkoholu. Zdůraznil přitom značnou celospolečenskou škodlivost takového jednání. Vyjadřoval se i k ekonomickým aspektům pobytu žalobce v České republice. Konstatoval, že žalobce vlastní společně s manželkou nemovitost na adrese hlášeného místa pobytu. Výkon práv k této nemovitosti není nijak ohrožen, protože žalobce může v případě nutnosti zastupovat druhý z majitelů. Žalobce je také aktuálně držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a oborem činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, což není povolání natolik speciální, aby bylo vázáno výhradně na pobyt v České republice. Ani délka pobytu není v daném případě důvodem pro nevydání rozhodnutí o zrušení pobytového titulu, neboť po celou dobu svého pobytu se žalobce opakovaně dopouštěl protiprávního jednání, které vyústilo až v odsouzení za úmyslné trestné činy, což dle žalovaného nesvědčí o jeho řádné integraci do české společnosti. Žalobce přitom od páchání trestné činnosti neodradila ani skutečnost, že již v roce 2009 s ním bylo řízení o zrušení povolení k pobytu vedeno. Žalobce byl celkem ve čtyřech případech odsouzen za úmyslnou trestnou činnost (rozhodnutí Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 4 T 127/2005, Okresního soudu Mělník ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 2 T 8/2009, Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 4 T 128/2011 a Okresního soudu Semily ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 4 T 173//2024) a několikrát sankcionován správními orgány za další protiprávní jednání, což vyplývá z karty řidiče. Žalobce může všechny své případné známé a přátele na území navštěvovat na základě bezvízového styku mezi Českou republikou a Ukrajinou. Pokud bude mít zájem v budoucnosti pobývat a pracovat na území České republiky, může, poté co se osvědčí, opětovně požádat o pobytový titul v České republice. Žalovaný se rovněž zabýval probíhajícím konfliktem na území domovské země žalobce. Zdůraznil, že na základě prostého konstatování, že Rusko napadlo Ukrajinu, nelze dovozovat, že není možné zrušit státnímu příslušníku Ukrajiny povolení k dlouhodobému pobytu, pokud jsou k tomu dány zákonné důvody. Dále doplnil, že zrušením povolení k dlouhodobému pobytu není žalobci nařízeno vycestovat na Ukrajinu. Je mu stanoveno, do kdy má vycestovat, nikoliv kam. Žalovaný v daném případě neshledal mimořádné okolnosti, které by mohly převážit ve prospěch žalobce a jeho nezletilého syna. Byl to naopak žalobce, který nebral ohled na nejlepší zájem svých dětí a svým jednáním vědomě ohrozil svůj pobytový status na území České republiky a s tím spojenou možnost společného soužití. Nezletilý syn není ve výlučné péči žalobce a zrušením povolení k dlouhodobému pobytu žalobce nedojde k ohrožení jeho řádného vývoje, neboť kontakty mezi žalobcem a jeho synem nejsou definitivně znemožněny. 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že postup žalovaného nebyl přiměřený okolnostem případu. Uvedl, že není žádný kriminálník, udělal chybu, která ho mrzí, k projevení lítosti v rámci správního řízení však nedostal prostor. Zdůraznil, že svou trestnou činnost nijak nebagatelizuje, avšak vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem považuje důsledky v podobě zrušení povolení k pobytu za nepřiměřené. Pro občana třetího státu totiž není se záznamem v rejstříku prakticky možné získat jiný druh pobytového oprávnění. Žalobce rovněž odkazoval na aktuální situaci na Ukrajině a namítal, že by k existenci vojenského konfliktu na území domovského státu mělo být přihlíženo. 5. Žalobce dále brojil proti způsobu, jakým žalovaný provedl dokazování. Konstatoval, že primárním způsobem provádění dokazování je dokazování při ústním jednání. V daném případě nebylo ústní jednání konáno, ačkoli by to bylo na místě, aby měl žalobce možnost se k věci vyjádřit. Žalovaný prováděl dokazování mimo ústní jednání, o kterém žalobce nevyrozuměl. Ten pak neměl možnost se tohoto kroku účastnit a neměl možnost vznášet proti důkazu samému ani jeho provedení námitky. Šlo zejména o listinný důkaz - informace z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany, z něhož žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel. 6. Žalovaný také neprovedl některé důkazy podstatné pro zjištění skutečného stavu věci. Jednalo se především o výslech žalobce a jeho rodinných příslušníků k otázce přiměřenosti rozhodnutí a možného rozporu s me