58 A 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 A 7/2025- 45 - text  58 A 7/2025 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Maršálkem sídlem Vrchlického 802/46, 460 14 Liberec proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2025, č. j. MV-33993-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 3. 2025, č. j. MV-33993-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, k rukám Mgr. Pavla Maršálka, advokáta, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 1. 2025 č. j. OAM-43889-10/DP-2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-43889-DP-2024 podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání byla podána v době, kdy k tomu žalobce nebyl oprávněn. 2. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky uvedené v § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro to, aby mohl požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání po 3 letech pobytu na území. Žádost, kterou není účastník řízení podle zákona oprávněn podat, je žádostí zjevně právně nepřípustnou, kterou se ve smyslu § 45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nemůže správní orgán zabývat a řízení o ní je povinen podle § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona zastavit. Vzhledem k tomu, že zákon o pobytu cizinců upravuje pro tyto případy zvláštní důvod pro zastavení řízení uvedený v § 169r odst. 1 písm. d), zastavil správní orgán prvního stupně řízení o žádosti žalobce podle tohoto zvlášť stanoveného důvodu. Závěrem správní orgán prvního stupně uvedl, že si je vědom aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině, tato situace nicméně nemůže být důvodem, pro který by správní orgán v rozporu se zákonem rozhodl o vydání pobytového oprávnění. Správní orgán prvního stupně upozornil na možnost získat dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které žalobce s ohledem na situaci na Ukrajině při splnění zákonných podmínek také získá. Získáním dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu se zároveň výrazně eliminuje míra dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. 3. Žalovaná se se závěrem správního orgánu prvního stupně plně ztotožnila. Konstatovala, že z pobytové historie žalobce je zřejmé, že ke dni podání žádosti, tj. 27. 10. 2024, pobyt žalobce na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území nepřesahoval dobu delší než 5 let, neboť povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem bylo žalobci uděleno s platností od 2. 3. 2022. Z informačního systému cizinců rovněž vyplývá, že žalobce na území České republiky přicestoval dne 14. 3. 2021 na základě uděleného dlouhodobého víza nad 90 dnů za účelem rodinný. Nejednalo se o vstup na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců, což by žalobce jakožto držitele povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem opravňovalo k podání žádosti po uplynutí nejméně 3 let pobytu, jak vyplývá z § 45 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dle žalované správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení o žádosti zastavil podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná zdůraznila, že v § 45 odst. 2 je výslovně uvedeno: „vstoupil na území za účelem společného soužití rodiny podle § 42a“. Dle žalované není prostor pro jiný výklad, popř. polemiku o ekvivalenci dlouhodobého víza nad 90 dnů za účelem rodinný a dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití na území. K tvrzenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná uvedla, že správní orgány nebyly povinny zkoumat dopad vydaného usnesení o zastavení řízení do soukromého nebo rodinného života žalobce podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaná dále odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyšší správního soudu, z níž vyplývá, že na základě čl. 8 Úmluvy je potřeba zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců do rodinného a soukromého života i v případech, kdy zákon takové posouzení výslovně nevyžaduje, ale cizinec to namítne. Žalovaná zdůraznila, že v posuzované věci nebyly namítány, popř. prokázány ze strany žalobce skutečnosti, které by nasvědčovaly případnému nepřiměřenému zásahu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Ani v odvolání nebyla nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého či rodinného života žalobce konkrétně vyargumentována. II. Žaloba 4. Žalobce především namítal, že se žalovaná omezila na prostý jazykový výklad zákona bez hlubší úvahy o účelu právní normy a okolnostech případu, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce tvrdil, že ze strany správních orgánů byla nesprávně posouzena relevance víza za účelem rodinným. Jedná se o vízum, na jehož základě děti za svými rodiči vstupují na území za účelem společného soužití rodiny. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nejen v rozporu se zákonem o pobytu cizinců, ale zasahuje i do základní práv žalobce a jeho rodiny. Je v rozporu se zásadou legitimního očekávání a přiměřenosti, když materiální výklad zákona i rozhodného ustanovení směřuje k ochraně rodinného života a integrace cizince, a užitý gramatický výklad zvolený správními orgány je z hlediska účelu zákona nepřiměřený a pouze formalistický. Žalobce vstoupil na území České republiky za účelem rodinným a z dikce § 45 odst. 2 nevyplývá, že by podmínkou aplikace tohoto ustanovení bylo pouze udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a. Je-li podstatným účelem vstupu sloučení rodiny, měl by být žalobce posouzen v rámci privilegované lhůty 3 let. Dlouhodobé vízum je ve smyslu účelu vstupu srovnatelné, zejména pokud jde o nezletilé děti rodinných příslušníků cizinců, kteří již pobývají na území České republiky. Důvodová zpráva k zákonu č. 222/2017 Sb., jímž bylo rozhodné ustanovení § 45 odst. 2 změněno do současné podoby hovoří o tom, že půjde o cizince, kteří požádali na zastupitelském úřadě o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a, přicestovali na území na základě víza za účelem převzetí tohoto povolení a následně na území pobývají na základě povolení za tímto účelem. Podstatný je tedy účel vstupu a pobytu cizince na území, kterým je společné soužití rodiny, nikoli pouze forma povolení při vstupu. To je splněno i v případě rodinných víz. Rodiče žalobce se pro vízum za účelem rodinným rozhodli racionálně, neboť jeho vyřízení trvalo výrazně kratší dobu a bylo snadno zajistitelné. Žalobci tak upřednostnili rychlé spojení rodiny v souladu s čl. 8 Úmluvy. Žalobce má v České republice vytvořeny pevné vazby, žije zde celá jeho rodina, má zde přátele a kamarády. Správní orgány měly přihlédnout k okolnostem na straně žalobce, konkrétně k silné rodinné vazbě k území České republiky, jeho nízkému věk, válce a mobilizaci v zemi původu. Nepovolením změny účelu pobytu by došlo k rozvratu rodiny, nemožnosti návratu žalobce ze země původu a možná i ohrožení života. To by představovalo zásah do základních lidských práv nejen žalobce, ale i nejbližších členů domácnosti. Skutečnost, že správní orgány nevěnovaly pozornost námitkám týkajícím se osobního a rodinného života zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a porušení procesních práv žalobce. Závěrem žalobce zdůraznil, že mohou nastat situace, kdy správní orgán musí přihlédnout k mimořádným okolnostem při aplikaci právního předpisu. V této souvislosti žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na spisový materiál a napadené rozhodnutí. Souhlasila s tvrzením žalobce, že je nutné přihlédnout k individuálním okolnostem každé projednávané věci. Pokud jsou ale naplněny zákonné podmínky pro zastavení řízení, jako tomu bylo v posuzované věci, není správní orgán prvního stupně povinen se zabývat otázkou přiměřenosti rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Nelze uplatnit ani diskreční pravomoc, resp. možnost správního uvážení, když v daném případě byly napln