4 As 137/2017 — Nejvyšší správní soud

59 A 2/2025- 83 - text  59 A 2/2025 - 83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: STROJSERVIS Praha, s.r.o. sídlem Náchodská 30, Praha 9 zastoupena Mgr. Pavlem Douchou, advokátem advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti s.r.o. sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1 proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2024, č. j. SEI-1631/2020-113 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná změnila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj (dále jen „SEI“) ze dne 27. 7. 2021, SEI-1631/2020-60. 2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se měla dopustit tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit škodu České republice ve výši 3 812 594,51 Kč a výrokem III. byla žalobkyni za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 3 812 594,51 Kč. Výrokem IV. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím žalované bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že výrokem I. byla žalobkyně uznává vinnou ze spáchání celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kterých se dopustila jako výrobce elektřiny z podporovaných zdrojů energie a držitel licence č. 110910266 ve své provozovně na výrobu elektřiny ze slunečního záření evidenční č. 1 FVE Kuřívody – 1,5 MW v Mimoni v k. ú. Kuřívody, Ralsko p. č. X (dále jen „FVE“) tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v bodu (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 3/2017 ze dne 26. 9. 2017, a neoprávněně uplatnila výkupní cenu pro podporovaný druh energie v kategorii výroba elektřiny využitím slunečního záření pro výrobnu s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedenou do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, ačkoliv část této FVE v rozsahu 0,20905 MWp nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu (1.9.) Cenového rozhodnutí č. 8/2008, neboť na tuto část FVE nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část FVE tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, když ve dnech 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019 podala výkazy za jednotlivé měsíce, čímž získala za jednotlivé měsíce vyčíslený nepřiměřený majetkový prospěch. Výrokem II. byla žalobkyni podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách a v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena souhrnná pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Výrokem III. byla žalobkyni byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Splatnost pokuty i nákladů řízení byla stanovena lhůtou 30 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí. 4. Podle protokolu o výsledku kontroly č. 5109003319 ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně je držitelkou licence na výrobu elektřiny č. 110910266 udělené ERÚ dne 2. 12. 2009 na celkový instalovaný výkon FVE 1,5 MW. Stav FVE byl prověřen dne 26. 9. 2019 kontrolou SEI, která zjistila, že FVE je tvořena z 8 126 ks fotovoltaických panelů (dále jen „FVP“) s výkonem 210 Wp, 6 ks FVP s výkonem 255 Wp a 4 ks FVP s výkonem 265 Wp, které byly připevněny na kovové konstrukci a celkový instalovaný elektrický výkon FVE činil 1709,05 kW, tedy 1,70905 MW, což neodpovídalo výkonu uvedenému v licenci. Dále se FVE sestávala z technologického kontejneru, kde jsou instalovány transformátory a obchodní měření uvedeným elektroměrem. Pro přeměnu napětí byly instalovány 3 střídače s tím, že transformovaná elektrická energie ze stejnoměrného napětí na střídavé napětí je vedena k předávacímu místu a dodávána do distribuční sítě. SEI konstatovala, že na základě udělené licence na výrobu elektřiny ve FVE byl žalobkyni povolen rozsah podnikání a technické podmínky o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 1,5 MW ke dni uvedení do provozu, tj. 16. 12. 2009, avšak instalací FVP nad rámec licence v průběhu roku 2010 došlo ke změně technických parametrů licencovaného zařízení v rozporu s § 9 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalobkyně nepožádala o změnu licence, uplatněná podpora na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie formou výkupní ceny byla žalobkyní na část dodatečně instalovaného výkonu uvedeného do provozu v roce 2010 čerpána neoprávněně. SEI konstatovala, že žalobkyně nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách, uvedené v části B) v bodě č. (1.10.) Cenového rozhodnutí č. 3/2017, neboť za období od 1. 1. do 31. 12. 2018 neoprávněně uplatnila a vyúčtovala na množství elektřiny 249,154 MWh výkupní cenu ve výši 15 304 Kč/MWh příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1. 1. do 31. 12. 2009, ačkoliv část této výrobny, v rozsahu 0,21217 MWp, nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu č. (1.9.) Cenového rozhodnutí č. 8/2008, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen. Ze závěru kontroly vyplývalo, že takto žalobkyně získala za rok 2018 nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč. 5. Proti kontrolnímu zjištění podala žalobkyně dne 11. 5. 2020 námitky. Nezpochybňovala následnou instalaci dalších FVP, nesouhlasila ale se způsobem stanovení instalovaného výkonu FVE. Namítala, že licencovaný výkon FVE překročit nemohla s ohledem na instalaci střídačů, které výkon FVE omezovaly na maximální výkon 1,497 MWp. Rovněž zpochybnila určení výše neoprávněně čerpané podpory, neboť SEI nevzala v potaz technickou specifikaci předmětné výrobny, ani meteorologické podmínky v lokalitě. 6. SEI námitky rozhodnutím o vyřízení námitek ze dne 1. 6. 2020 zamítla. Následně SEI zahájila řízení o přestupku pro podezření ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách za nedodržení věcné podmínky stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2017 platným pro příslušný kalendářní rok podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona. 7. Rozhodnutím dne 27. 7. 2021 SEI rozhodla tak, že se žalobkyně uznává vinnou ze spáchání tohoto přestupku, kterého se měla dopustit za rok 2018, tedy 5. 2. 2018, 5. 3. 2018, 4. 4. 2018, 2. 5. 2018, 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019 předložením příslušných výkazů, čímž měla získat za rok 2018 nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč. Žalobkyni bylo uloženo nahradit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu škodu ve výši 3 812 594,51 Kč. Dále jí byla za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 3 812 594,51 Kč a povinnosti nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 8. K odvolání žalobkyně žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022 změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že stanovila nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 756 527,40 Kč (245,49 MWh x 15.304 Kč / MWh – 3 691,71 Kč / 1,70905 MWp x 0,20905 MWp) a uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 756 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o které rozhodl zdejší krajský soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 59 A 75/2022-70, tak, že rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2022 zrušil pro vady řízení a nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že posouzení protiprávního jednání jako pokračování v přestupku je rozhodné pro případný zánik odpovědnosti žalobkyně. K tomu, aby se jednalo o pokračující přestupek ve smyslu § 7 zákona o odpovědnosti za přestupky, musí být všechny podmínky specifikované v uvedeném ustanovení splněny kumulativně. Jednotlivé dílčí útoky musí být vedeny jednotným záměrem, který představuje vůli vést každý dílčí útok proti stejnému chráněnému zájmu, a tento záměr je třeba v řízení dokazovat. Pokud správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně neměla v úmyslu porušovat zákon, nevěděla, že tak činí, ač to s ohledem na svou odbornost vědět měla, nebyla naplněna podmínka jednání vedeného jednotným záměrem. Jednání žalobkyně nebylo možné kvalifikovat jako