— Nejvyšší správní soud

59 Ad 1/2025- 28 - text  59 Ad 1/2025 - 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1a, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. VS-204222-7/ČJ-2024-80000P-51ODV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Vazební věznice Liberec (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 12. 8. 2024, č. j. VS-68338-9/ČJ-2024-80009PR-úrazy. Současně žalovaný vyslovil, že se žalobci nepřiznávaná náhrada nákladů odvolacího řízení. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 2 odst. 1, § 98 odst. 1 ve spojení s § 100 odst. 1 a § 111 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), uznána škoda na zdraví, ke které došlo u žalobce při výkonu služby dne 13. 3. 2024 v cca 14:42 hod., když zasahoval při eliminaci zahoření na cele č. X, v důsledku čehož mu vznikla pracovní neschopnost ke službě v rozsahu 12 dní, a úraz byl uznán jako služební. Žalobci nebyla přiznána náhrada za ztrátu na služebním příjmu, neboť po dobu neschopnosti ke službě pobíral dle § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru služební příjem. Současně služební funkcionář vyslovil, že se podle § 111 odst. 1 písm. a), odst. 2 uvedeného zákona bezpečnostní sbor z části 2/3 zprošťuje odpovědnosti za škodu na zdraví, která vznikla v důsledku tohoto služebního úrazu, neboť žalobce při zásahu nepoužil dostupnou ochrannou dýchací techniku a významný způsobem ohrozil svoji bezpečnost a zdraví, ačkoli je dle § 93 odst. 1 zákona o služebním poměru povinen o ně dbát, dodržovat stanovené postupy a používat osobní ochranné prostředky s tím, že náhrady dle § 101 písm. b), c) a e) zákona o služebním poměru, tj. náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhrada věcné škody budou na základě případně uplatněného nároku řešeny samostatně. 3. V odůvodnění napadeného se žalovaný ztotožnil se zjištěními a právním posouzením ze strany služebního funkcionáře. Konstatoval, že je nepochybné, že dne 13. 3. 2024 došlo při výkonu služby žalobce k mimořádné události, a to požáru v cele č. X Vazební věznice Liberec, které se žalobce aktivně účastnil a zasahoval při hašení požáru a evakuaci vězněných osob. V důsledku zásahu došlo k nadýchání zplodin hoření, což vedlo k dočasné pracovní neschopnosti v délce 12 dnů. Tato skutečnost byla zaznamenána a kvalifikována jako služební úraz. Žalovaný považoval za správné zjištění, že žalobce při zásahu nepoužil dostupnou ochranou dýchací techniku, ačkoliv ji měl k dispozici na dozorčím stanovišti, kde se bezprostředně před zásahem nacházel. Tímto jednáním žalobce porušil své povinnosti stanovené v § 92 odst. 3 zákona o služebním poměru, jakož i interními předpisy Vězeňské služby České republiky, konkrétně stanovené v § 7 nařízení generálního ředitele (dále jen „NGŘ“) č. 9/2010, zajišťování požární ochrany ve Vězeňské službě České republiky a č. 73/2010. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl opakovaně a prokazatelně školen v oblasti požární ochrany a bezpečnosti práce, přičemž byl seznámen s povinností používat ochranné prostředky při zásahu v zakouřeném prostoru. Je tedy zřejmé, že měl jak znalosti, tak i prostředky k tomu, aby své zdraví chránil. Skutečnost, že tak neučinil, byla vyhodnocena jako vědomá nedbalost, která vedla k poškození zdraví. Argumentace žalobce, že jednal v duchu služebního slibu dle § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru, nemůže podle žalovaného obstát. Žalovaný připustil, že žalobce jednal rozhodně a s nasazením, nicméně služební slib nelze vykládat izolovaně a nelze jej stavět nad povinnost chránit vlastní zdraví a dodržovat bezpečnostní předpisy, které existují proto, aby minimalizovaly rizika při výkonu služby a jejich porušení nemůže být ospravedlněno ani dobrým úmyslem. Žalovaný uzavřel, že rozhodnutí služebního funkcionáře bylo vydáno v souladu se zákonem, bylo řádně odůvodněno a přiměřeně zohlednilo jak pochybení žalobce, tak jeho nasazení při zásahu. II. Žaloba 4. Žalobce uvedl, že již v průběhu správního řízení upozornil na to, že Komise pro posuzování škod a regresních náhrad posoudila věc jednostranně a zaměřila se nikoli na následek žalobcova zásahu, ale pouze na jeho údajná pochybení. V zápisu komise i ve zprávě o výsledku šetření oddělení prevence a stížností není zmínka o tom, že žalobce včasným zákrokem zabránil škodám na zdraví a možná i životě zúčastněných osob a škodám na majetku bezpečnostního sboru. Obě zprávy se soustředily na porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, obdobně se tak stalo i v odůvodnění rozhodnutí. Žalobce měl porušit zásady při protipožárním zásahu a § 7 NGŘ č. 9/2010, § 92 odst. 3 písm. a) až c) zákona o služebním poměru a § 36 odst. 1 NGŘ č. 73/2010, v odůvodnění není uvedeno, kterou z několika zde uvedených povinností nedodržel. Namítal, že se stejnou pečlivostí nebyl posouzen průběh události a úspěšnost zásahu. 5. Za kontroverzní označil žalobce argument žalovaného, že měl chránit život svůj a kolegů, nikoli se věnovat záchraně vězněných osob. Dle výkladu žalovaného měl žalobce ignorovat svou primární povinnost učinit bezprostředně vše, aby nebyl ohrožen život osob bez rozdílu, zda se jedná o vězněné osoby nebo příslušníky. Žalovaný trval na dodržování bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby, tím byla negována povinnosti žalobce zakročit včas, hrozí-li nebezpečí životu a zdraví. Povinnost nasadit život podle žalobce znamená, že jsou situace, kdy jdou povinnosti stanovené pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby stranou. Ostatně § 92 odst. 3 zákona o služebním poměru předpokládá, že příslušník je povinen dbát o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví, umožňují-li to podmínky výkonu služby. Žalovaný tak dospěl k absurdnímu výkladu dikce služebního slibu, potlačil význam povinnosti příslušníka nasadit i svůj život. 6. Služební funkcionář i žalovaný označili žalobcův včasný zákrok k záchraně života a majetku za lehkomyslný, dokonce za vědomou nedbalost. Podle žalobce bylo provedené krácení nezákonné a odporuje povinnostem příslušníka dle § 17 odst. 3 zákona o služebním poměru, jakož i dobrým mravům a bylo vrcholným projevem alibismu a formalismu. 7. Z důvodu nesprávného právního posouzení věci žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Požadoval proti žalovanému přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. V prvé řadě žalovaný uvedl, že v žalobě došlo buď k písařské chybě nebo věcně nesprávné interpretaci výše poměrné části krácení odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu. Z rozhodnutí i z jeho odůvodnění vyplývá, že služební služební funkcionář rozhodl o krácení ve výši 2/3. 9. Rozhodné skutečnosti byly v rozhodnutí žalovaného uvedeny řádně, je v něm výstižně a srozumitelně reflektováno šetření příslušné věznice, zejména Komise pro posuzování škod a regresních náhrad, ve spojení se zprávou bezpečnostního referenta věznice o chování a postupu žalobce během zásahu při eliminaci požáru a ve spojení s příslušným kamerovým záznamem. 10. S žalobní argumentací, která je opakováním odvolacích námitek, se žalovaný vypořádal, prokázal, která konkrétní ustanovení žalobce porušil. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zopakoval, že objekt Vazební věznice Liberec – vězeňská část je začleněn do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím. 11. Částečné zproštění odpovědnosti za škodu na zdraví dle § 111 odst. 2 zákona o služebním poměru nastává, pokud je jednou z příčin vzniku úrazu při plnění služebních povinností zaviněné porušení právních předpisů příslušníkem bezpečnostního sboru. Prvostupňové rozhodnutí pak za tyto další skutečnosti, které nelze přičítat žalobci k tíži, označilo vliv zamčených oken a nedostatečné označení tlačítka pro zapnutí ventilátoru. Žalovaný odmítl, že by služební funkcionář nehodnotil věc objektivně, zohlednil i osobní nasazení a úsilí zasahujícího žalobce. Krácení odpovědnosti bezpečnostního sboru v rozsahu 2/3 je adekvátní, bylo přihlédnuto k tomu, že nedbalostní jednání žalobce bylo převažujícím faktorem, které jeho služební úraz způsobilo. 12. Žalobce zavádějícím způsobem interpretuje odůvodnění žalovaného. Žalovaný netvrdil, že žalobce měl chránit život svůj a svých kolegů, nikoliv se věnovat záchraně vězněných osob. Obranu žalobce, že zdraví ani osob nebyl ohrožen, označil žalovaný za