60 Ad 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 Ad 7/2025- 56 - text  60 Ad 7/2005 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Kapounem se sídlem Kopečná 241/20, Brno proti žalované: České správě sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2025, č. j. X takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 942 Kč, k rukám JUDr. Tomáše Kapouna, advokáta, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty jeho námitky a současně bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2025, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 2. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav (epilepsie s poruchami vědomí) mu znemožňuje vykonávat jakoukoli pracovní činnost, zejména dělnické profese či služby vyžadující manuální práci, které dosud vykonával. Upozornil na to, že na základě lékařských posudků souvisejících s uvedeným onemocněním mu byl pozastaven řidičský průkaz i zbrojní průkaz. Především pozastavení řidičského průkazu ho limituje v získání a udržení si pracovní pozice. Žalobce dále poukazoval na rozpor mezi posudky – první posudek ze dne 10. 2. 2025 konstatoval, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není dán, zatímco druhý posudek z 28. 4. 2025 jej uznal, avšak stanovil pokles pracovní schopnosti pouze na 30 %, což nepostačuje pro uznání invalidity. Žalobce nesouhlasil s tím, že posudky nezohlednily kumulaci zdravotních postižení a vliv na jeho schopnost rekvalifikace, jak vyžaduje § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Rovněž namítal, že ani v jednom případě nebyl předvolán k aktuálnímu vyšetření při zpracování posudku. Navrhoval důkaz obsahem správního spisu a vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud obě rozhodnutí vydaná žalovanou zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná stručně shrnula průběh správního řízení. Konstatovala, že je ve správním řízení vázána posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). První posudek ze dne 10. 2. 2025 konstatoval, že žalobce není invalidní, neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není dán. Druhý posudek ze dne 28. 4. 2025 uznal existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, avšak stanovil pokles pracovní schopnosti na 30 %, což nepostačuje pro uznání invalidity ani prvního stupně. Rozhodující příčinou zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole VI., položce 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Posudek považovala žalovaná za úplný a přesvědčivý. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Za současného stavu navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. 4. Z předloženého správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: 5. Dne 18. 11. 2024 žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu. V rámci zjišťovací prohlídky IPZS byl vypracován posudek ze dne 10. 2. 2025, dle něhož se u žalobce nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, a žalobce tedy není invalidní dle § 39 odst. 1 tohoto zákona. Na základě posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 2. 2025 žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítla. Konstatovala současně, že vzhledem k tomu, že pro Českou republiku nebyla v Příloze VII. nařízení 883/2004 žalobci uznána žádná shoda s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu čl. 46 odst. 3 nařízení 883/2004, posouzení zdravotního stavu žalobce bylo provedeno výhradně podle českých právních předpisů. 6. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobce znovu posouzen posudkem IPZS. Podle posudku IPZS ze dne 28. 4. 2025 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Dále bylo uvedeno, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Ze závěru tohoto posudku vyšla žalovaná při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobce podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Konstatovala, že po přezkoumání zdravotního stavu žalobce činí pokles pracovní schopnosti 30 %, nejsou tak splněny podmínky pro uznání invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 7. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, které se týkaly posouzení zdravotního stavu a invalidity, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 8. Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, jestliže pracovního schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona podklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona o invaliditu třetího stupně. 9. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., jejíž příloha obsahuje uvedení míry poklesu pracovní schopnosti dle jednotlivých zdravotních postižení. Rozhodnutí o dávce invalidního důchodu je tedy závislé na odborném posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, na základě, kterého je určen stupeň invalidity pojištěnce. 10. Správnost závěrů o invaliditě v posudcích vypracovaných v řízení vedeném žalovanou není soud, který nemá medicínské znalosti, schopen sám přezkoumat. Proto bylo v soudním přezkumném řízení doplněno posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle uvedeného ustanovení posudkové komise posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Jedná se o tzv. povinný důkaz, který je soud povinen vyžádat. V usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Ads 8/2023-37, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k přezkumnému řízení soudnímu na úseku dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem konstatoval: „Na rozdíl od „klasického“ přezkumu není v tomto typu řízení těžištěm pouhé posouzení, zda žalovaný správní orgán řádně zjistil skutkový stav a zda ho následně po právní stránce adekvátně zhodnotil, ale soud při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalované musí primárně vycházet z vlastního dokazování, především z posudku posudkové komise MPSV. To ostatně vyplývá i z ustanovení § 4 odst. 2 ZOPSZ, které ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Posudek PK MPSV má povahu tzv. povinného důkazu, bez jehož provedení nemůže soud ve věci rozhodnout, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti.“ 11. Protokolem o jednání a posudkem této posudkové komise provedl soud dokazování v rámci nařízeného jednání. Z účasti na jednání se žalovaná omluvila, právní zástupce žalobce setrval na žalobě. 12. Podle protokolu o jednání posudkové komise ze dne 13. 11. 2025 jednala posudková komise v příslušném složení za účasti odborného lékaře z oboru neurologie. Žalobce byl k jednání posudkové ko