73 A 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 A 2/2025- 37 - text  73 A 2/2025 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Hovorkou sídlem Poštovní 174, Tanvald proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 46180 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2024, č. j. OSH 672/24-2/67.1/24201/Ře, KULK 86803/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 7. 2024, č. j. ML078972/24/2815/OD/Vrb. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se úmyslně dopustil tím, že se dne 24. 3. 2024 ve 2:40 hodin jako řidič vozidla X, registrační značky X, při kontrole v ulici Londýnská, poblíž domu č. p. X ve Stráži nad Nisou, poté, co byl pozitivně testován na Cocaine, Amphetamin/Methamphetamin, přes výzvu a poučení odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Žalobce tedy porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci podle 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a podle § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky mu byl uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců od právní moci rozhodnutí. Podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky byla žalobci rovněž uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že po oznámení uvedeného přestupku policií zahájil správní orgán I. stupně přestupkové řízení vydáním příkazu ze dne 27. 3. 2024. Po podání odporu bylo nařízeno ústní jednání, které se konalo dne 13. 5. 2024. Správní orgán I. stupně při něm provedl dokazování podklady založenými ve spise. S nimi se žalobce seznámil a ve věci se vyjádřil. Popsal průběh dvou policejních kontrol v předmětný den. Při první byl pokutován, protože auto nemělo technickou. Byl také pozitivně testován na drogy, ale policista jej nechal odjet. Při pozdější kontrole (k níž se vztahuje řešený přestupek) byl po pozitivním výsledku testu na drogy vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, což odmítl, neboť by pak musel jít dvě hodiny pěšky zpět ke svému vozidlu. Nevěděl, že odmítnutí vyšetření je takový problém. Druhý den si nechal udělat test na drogy, který byl negativní. Žalobce navrhl provedení důkazu výslechem policisty, který prováděl první kontrolu, a kamerovým záznamem z první kontroly. V posléze zaslaném písemném vyjádření uvedl, že v předmětný den jel v autě s panem X, jehož výslech rovněž navrhoval. Dále navrhl vyslechnout i dva policisty, kteří provedli druhou kontrolu, provést jako důkaz videozáznam z ní. Předložil také výsledek testu a potvrzení o testu na drogy, který byl proveden následující den po předmětné kontrole. Dále předložil a jako důkaz označil blok na pokutu z první kontroly. 5. Správní orgán I. stupně posléze vydal shora označené rozhodnutí o přestupku. V jeho odůvodnění označil opatřené podklady, zrekapituloval průběh správního řízení a popsal stanovisko žalobce. Konstatoval, že není jeho povinností akceptovat veškeré důkazní návrhy žalobce, pokud vysvětlí, proč takové důkazy nebudou provedeny. Správní orgán neprojednává věc, která se stala dne 24. 3. 2024 ve 2:15 hodin (první kontrola), nýbrž přestupek, který žalobce spáchal téhož dne ve 2:40 hodin, kdy se žalobce odmítl podrobit lékařskému vyšetření. Není tedy třeba vyslýchat policistu, který žalobce prvně kontroloval, a zabývat se jím uloženou blokovou pokutou. Výslech pana Pošmurného a policistů, kteří provedli kontrolu, při níž byl zjištěn řešený přestupek, je rovněž nadbytečný. Dle videozáznamu i pořízené fotodokumentace byl žalobce ve vozidle sám. Na videozáznamu je zachycena výzva policisty, aby se žalobce podrobil lékařskému vyšetření, i žalobcovo odmítnutí. 6. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že žalobce vlastní řidičská oprávnění, musí tedy znát pravidla silničního provozu včetně povinnosti uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. Dle ustanovení § 20 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je to policista, kdo určí, do jakého lékařského zařízení s obviněným pojedou a jsou povinni ho tam dopravit, nikoli mu zajistit i cestu zpět k vozidlu. S odkazem na správní judikaturu správní orgán uvedl, že není podstatné, zda žalobce užil nebo neužil návykovou látku. Řešený přestupek spočívá v neposkytnutí spolupráce. Žalobce se i přes poučení, které podepsal, odmítl vyšetření podrobit. Správní orgán neměl pochyb o naplnění materiální stránky přestupku a odůvodnil rovněž uložení správních sankcí, kdy pokuta i zákaz činnosti byly uloženy na samé dolní zákonem stanovené hranici. 7. K odvolání žalobce, které se obsahově překrývalo s podanou žalobou, přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. K odvolacím námitkám uvedl, že správní orgán I. stupně shromáždil dostatek důkazů, jimiž je prokázána vina žalobce přestupkem, který spočívá v neposkytnutí spolupráce policii. Žalobce navrhl důkazy, které správní orgán I. stupně vyhodnotil jako nadbytečné, což řádně odůvodnil. Pan X nebyl zachycen na videozáznamu, nebyl ani ztotožněn policisty, žalobce byl tedy ve vozidle sám. Dvě kontroly v krátkém sledu nejsou nezákonné ani účelové. Předmětem řízení nebylo zjišťování, zda měl žalobce v těle drogy. Test provedený druhý den po kontrole není relevantním důkazem v řízení o řešeném přestupku. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je patrno, z jakého důvodu nepovažoval argumentaci žalobce za důvodnou. Jde o rozhodnutí přezkoumatelné, které se vypořádalo s důkazními návrhy žalobce. Žalovaný se rovněž ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně ohledně uložených sankcí a připomněl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek. II. Žaloba 8. Žalobce ve včasné žalobě uvedl, že v prvostupňovém řízení i v odvolání navrhoval důkazy, které však nebyly provedeny. Šlo mj. o výslech X, který byl spolujezdcem žalobce. Jeho výslechem chtěl žalobce prokázat, že ze strany policie nebyl řádně poučen o následcích nepodrobení se vyšetření na návykové látky a že policie jednala účelově, šikanózně a došlo ke zneužití pravomoci. Již při první kontrole byl žalobci udělán orientační negativní test na alkohol a orientační pozitivní test na drogy. Žalobci však byla udělena pouze bloková pokuta za propadlou STK, orientační pozitivní test na drogy policisté vůbec neřešili a žalobci umožnili pokračovat v jízdě. Následně za několik kilometrů dále mimo města Liberce žalobce zastavila další v pořadí již druhá hlídka policie, která zopakovala negativní test na alkohol a orientační pozitivní test na drogy, přičemž tato druhá hlídka zcela evidentně obdržela informace od předchozí hlídky. Tím policisté žalobce fakticky donutili spáchat přestupek, který je mu kladen za vinu, když jej vylákali mimo město Liberec a poté jej chtěli vzít na lékařské vyšetření zpět do Liberce bez toho, aniž by žalobce po vyšetření zavezli zpět k jeho autu mimo město. 9. Výše uvedené mohlo být prokázáno výslechem zmíněného svědka, což žalovaný neumožnil. Tím žalobci zabránil v hájení jeho práv a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Žalobce byl s ohledem na první policejní kontrolu, která se odehrála v centru Liberce, kdy to bylo do nemocnice pár set metrů, připraven podrobit se na výzvu policie lékařskému vyšetření v nemocnici, avšak po žalobci to nikdo nechtěl a ani ho nepoučil o možnosti podrobit se vyšetření na návykové látky. Vzhledem k tomu, že o pár km dále jej zastavila další hlídka, která po něm již lékařské vyšetření požadovala, považoval žalobce toto jednání policie za šikanózní, avšak stále byl ochoten se požadovanému vyšetření podrobit. Žádal však, aby jej policie po odběru krve přivezla zpět k jeho automobilu, jelikož by se pro automobil neměl následně jak dostat. Policie však toto odmítla učinit. Jde o účelové a pravomoci překračující jednání policie porušující čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Také k těmto okolnostem měl vypovídat pan X, jakož i zasahující policisté, měl být proveden celý kamerový záznam, nikoli pouze ústřižek, který je založen ve spise, a to ja