73 Az 6/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 Az 6/2025- 29 - text  8 73 Az 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: R. A. A. R. E., narozen dne X státní příslušnost Jordánské hášimovské království zastoupen advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. OAM-179/ZA-ZA11-K11-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 11. 2. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil prohlášením ze dne 18. 2. 2025. Uvedl, že do ČR poprvé z vlasti přicestoval v roce 2017, následně žádal o mezinárodní ochranu v Německu. Byl vrácen do ČR, kde v roce 2018 rovněž žádal o mezinárodní ochranu. Je zdráv, v Jordánsku byl odsouzen kvůli kmenovému sporu. Soud v Adžlúnu jej odsoudil, ale neví, za co to bylo. Po odcestování z Jordánska se o to již nezajímal. Nechce se vrátit do vlasti, protože by byl odsouzen k tomu, aby šel do vězení, a protože byl odsouzen v nepřítomnosti. Kdyby se vrátil, byl by uvězněn, problémy by začaly znovu. Jeho kmen má asi 500 členů, ten druhý kmen asi 60 000 nebo 70 000 členů. Tyto skutečnosti žalobce uváděl také v rámci správního řízení o jeho předchozí žádosti. 2. Žalovaný založil do spisu podklady z předchozího řízení ve věci první žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, včetně konečného rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019, č. j. OAM-481/ZA-ZA11-P05-2018, jímž žalobci nebyla mezinárodní ochrana udělena. Žalobce byl v novém řízení vyzván k seznámení s opatřenými podklady a po jeho vyjádření, v němž namítal nedostatek skutkový zjištění ve věci, bylo vydáno napadené rozhodnutí. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Konstatoval, že pohovor k opakované žádosti s žalobcem nebyl proveden, neboť neshledal nezbytnost jeho provedení. Žalovaný vycházel z výpovědi žalobce, ze spisového materiálu vedeného ve věci jeho první žádosti o mezinárodní ochranu, jakož i z Informace MZV ČR ze dne 12. 12. 2023, č. j. 130665-6/2023-MZV/LPTP, a Informace OAMP: Jordánsko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 3. 1. 2025. Dále žalovaný uvedl, že v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu žalobce označil za důvod k podání žádosti kmenové spory, resp. potíže se soukromými osobami. Žalobce ve vlasti navázal poměr s dívkou z jiného kmene, načež se dostal do sporu se členy její rodiny, kteří jej i zbili. Žalovaný následně vyzdvihl, že žalobce nyní uvedl de facto stejné důvody odchodu z vlasti a neochoty se do Jordánska vrátit jako v předcházejícím řízení. 4. Žalovaný se dále zabýval tvrzením žalobce, že kvůli kmenovému sporu byl ve vlasti odsouzen, resp. ví, že v případě návratu do vlasti by byl odsouzen. Tato tvrzení však nepovažoval za věrohodná. Označil je za vágní, když žalobce zároveň tvrdil, že mu odsouzení hrozí, na druhé straně, že již v nepřítomnosti odsouzen byl. Přitom žalobce nevěděl, za co to bylo, a uvedl že po odcestování se o to nezajímal. Z tohoto výroku by vyplývalo, že žalobce o odsouzení věděl již při vycestování z vlasti v roce 2017, v minulé žádosti však toto vůbec nezmínil. Zároveň v aktuálním řízení uvedl, že od roku 2017 v Jordánsku nebyl, přičemž akcentoval, že se tam vrátit nemůže kvůli tomu, že by šel do vězení. Ve správním spisu je však založena fotokopie jeho cestovního dokladu, vydaného v roce 2021, přičemž jako vydávající autorita je uveden Ammán. Tento přímý a dobrovolný kontakt s jordánskými státními orgány neguje aktuálně uváděné obavy. V průběhu pohovoru s žalobcem v předchozím řízení bylo zjištěno, že žalobce uváděl nepravdivé údaje o své osobě při žádosti o české vízum. Žalobce v předchozím období pobýval v ČR v návaznosti na sňatek s českou státní příslušnicí, se kterou se posléze rozvedl a opětovně požádal o mezinárodní ochranu. Skutečnost, že tak učinil dne 11. 2. 2025, přičemž mu pro jeho neoprávněný pobyt na území ČR byl udělen výjezdní příkaz s platností od 6. 2. 2025 do 7. 3. 2025, ukazuje na účelovost žádosti s cílem legalizovat si další pobyt na území ČR. 5. Žalovaný uzavřel, že v Jordánsku nedošlo od ukončení předchozího řízení ke změnám, které by mohly představovat novou azylově relevantní skutečnost. Ani žalobce neuvedl novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a hodnocení obav žalobce z návratu do vlasti. 6. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Namítal, že napadené rozhodnutí konkrétně a vyváženě nevypořádalo, zda žalobce uvedl nové relevantní skutečnosti, zda je nemohl bez svého zavinění uplatnit dříve a zda nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu. Žalovaný se spokojil s paušálním odkazem na nevěrohodnost a účelovost tvrzení žalobce, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce v opakované žádosti uplatnil nové skutečnosti (informace o odsouzení/stíhání, reálně hrozícím uvěznění, eskalace kmenových sporů, neúčinná ochrana policie), které nemohly být dříve posouzeny nebo nově nabyly relevance v důsledku změněných poměrů v Jordánsku. Nové skutečnosti měly být hodnoceny rovněž ve vztahu k doplňkové ochraně. 7. Dle žalobce vyšel žalovaný primárně z interních zpráv z roku 2023, ačkoli od té doby došlo k výraznému zhoršení svobody projevu a k represivnímu uplatňování nového zákona o kybernetických trestných činech (2023) s dopady i na běžné projevy a propalestinské aktivity. Požadavek na opatření přesných informací o situaci v zemi původu nebyl splněn, spis by měl být doplněn o aktuální zdroje. Dále bylo porušeno žalobcovo právo být slyšen, když s ním ohledně trestní hrozby, kmenových sporů a selhání ochrany měl být proveden pohovor. Tvrzená účelovost žádosti nemůže nahradit řádný test její přípustnosti. Vydání cestovního dokladu žalobci v roce 2021 nevyvrací aktuální riziko vážné újmy. Směrnice 2013/32/EU v čl. 33 a 40-42 vyžaduje pro následné žádosti vyhodnocení nových prvků a zjištění, včetně dokumentů předložených nově, nelze je automaticky odmítnout bez spolupráce s žadatelem. I při nepřípustnosti musí orgán hodnotit, zda nehrozí reálné riziko vážné újmy po návratu, opomenutí doplňkové ochrany je dle žalobce v rozporu s těmito závazky. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Zopakoval, že důvodem první žádosti o mezinárodní ochranu byly potíže se soukromými osobami – kmenové spory kvůli poměru s dívkou z jiného kmene. Tento důvod žalobce v nové žádosti uvedl znovu. Žalovaný připustil, že žalobce uvedl nové tvrzení ohledně toho, že byl ve vlasti odsouzen, resp. že ví, že po návratu odsouzen bude. Toto tvrzení však žalovaný nepovažoval za věrohodné. S přihlédnutím ke správní judikatuře nemohou žalobcem uváděné důvody při posuzování nových závažných skutečností obstát. Žalovaný se vypořádal i s tím, že v Jordánsku nedošlo k žádné změně, která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo vážné újmě. 9. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. 11. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 12. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 13. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo ž