75 Ad 8/2024- 51 - text
9 75 Ad 8/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. ve věci
žalobkyně: K. V., narozena X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2024, č. j. X, o invalidním důchodu,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne
24. 9. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2024, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 4. 6. 2024 zamítla žalovaná žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 17. 5. 2024 není žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 25 %.
Žaloba
2. V žalobě uvedla, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se zákonem, konkrétně ustanoveními § 38, § 39 zákona o důchodovém pojištění, § 2 odst. 4, § 3, § 6 odst. 2, § 8, § 50 odst. 4 a § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Podstatnou vadu rozhodnutí žalobkyně spatřovala v opomenutí hodnotit posudek o invaliditě jako podklad pro vydání rozhodnutí z hlediska úplnosti, objektivity a přesvědčivosti, a postupu v rozporu s principem materiální pravdy. Dále namítla, že posudkový lékař se nevypořádal s námitkami žalobkyně, že závěry posudku zpracovaného v prvoinstančním řízení jsou v rozporu s podkladovou zdravotní dokumentací, posudkový lékař své závěry nijak nevysvětlil, namísto toho pouze zopakoval závěry předchozího posudku. Dle názoru žalobkyně se pak žalovaná nedostatečně vypořádala s mezerovitostí a nepřesností posudku zjevnou i pro medicínského laika. Namítla, že žalovaná porušila zásadu volného hodnocení důkazů a hodnotila posudek jako závazný podklad pro vydání rozhodnutí a nevypořádala se s dalšími podklady pro vydání rozhodnutí a relevantními ustanoveními právních předpisů. Na konkrétní námitky žalobkyně pak žalovaná nereagovala nijak. K tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. 7 Ads 307/2016-18, a ze dne 22. 10. 2019, č. j. 3 Ads 48/2009-104. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná nosné části posudku doslova přepsala jako odůvodnění rozhodnutí, aniž by konstatovala nějaké vlastní správní úvahy a že její rozhodnutí není založeno na principu individualizace. Postup žalované vyvolává otázku, jaká je její role v řízení, když o přiznání invalidního důchodu de facto rozhoduje posudkový lékař. V souvislosti s tím žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, protože neobsahuje přezkum prvoinstančního rozhodnutí přímo navazující na odvolací námitky žalobkyně, když námitky žalobkyně byly zcela opomenuty.
3. Ke konkrétním závěrům posudkového lékaře žalobkyně uvedla, že je nepochopitelné, co je míněno kvantifikací poruchy nálady, neboť to není nijak vysvětleno. O neúplnosti posudku samo o sobě svědčí i konstatování posudkového lékaře, že nenalézá vyjádření psychiatra, ačkoli si posudkový lékař mohl dožádat informace od ošetřujícího psychiatra žalobkyně. Namítala, že posudkoví lékaři nesprávně hodnotili závažnost zdravotního postižení žalobkyně, to mělo být dle názoru žalobkyně hodnoceno jako středně těžko postižení podle kapitoly V, položky 4c vyhlášky. Posudkoví lékaři se nevypořádali se somatizací, která se projevuje zejména třesem rukou a hlavy a poruchami paměti, byť tyto symptomy nemají organický původ. Opomenutí hodnotit symptom somatizace má dle žalobkyně zásadní význam na hodnocení konkrétních projevů zdravotního postižení žalobkyně. Posudková lékařka v prvním posudku nesprávně uvedla, že žalobkyně poruchami paměti netrpí, protože to nebylo testováním prokázáno, a to i přesto, že to vyplývá z lékařské zprávy MUDr. B. ze dne 14. 2. 2024. Dále oba posudkoví lékaři opomněli hodnotit trvalost a dlouhodobost duševní poruchy a konkrétní symptomy této duševní poruchy vyplývající ze zprávy MUDr. K. ze dne 24. 5. 2024. Namísto toho akcentovali taková kritéria, která nemají oporu ani v právních předpisech, ani v poznatcích lékařské vědy, konkrétně, že nebyla nutnost hospitalizace, nebyly využity jiné terapeutické možnosti, ale pouze farmakologické, není k dispozici psychologické vyšetření s podrobnějším hodnocením dopadu psychického postižení na pracovní schopnost žalobkyně a její schopnost vykonávat denní aktivity, neboť posouzení vhodnosti psychologické intervence náleží pouze ošetřujícímu psychiatrovi. Dále žalobkyně ve vztahu k oběma posudkům namítala, že posudkoví lékaři odmítli zohlednit ostatní komorbidity (zejm. poruchy paměti, postižení dolních končetin, osteoporózu a arteriální hypertenzi) na základě zcela nepřiléhavých argumentů, že nebyla potvrzena porucha paměti, nebylo potvrzeno polyneurotické postižení dolních končetin EMG vyšetřením, ačkoli v lékařských zprávách MUDr. B. a MUDr. S. je konstatován algický syndrom a ischemická porucha dolních končetin.
Vyjádření k žalobě
4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, odkázala na příslušnou právní úpravu vztahující se se k posouzení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod, vč. náležitostí zdravotního posudku, a uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 11. 9. 2024. Tímto posudkem nebyla žalobkyně shledána invalidní, neboť z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost toliko o celkových 25 %. Žalovaná má za to, že posudek splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Dále uvedla, že nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci, kterou žalobkyně předložila po datu vydání napadeného rozhodnutí. Uvedla, že trvá na svém rozhodnutí.
Ústní jednání
5. Při ústním jednání dne 22. 10. 2025 žalobkyně odkázala na podanou žalobu a uvedla, že na podané žalobě trvá.
6. Žalovaná při ústním jednání ve věci odkázala na písemné vyjádření k žalobě a navrhla, aby soud žalobu zamítnul.
7. Soud ve věci provedl dokazovaní protokolem o jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 4. 2025, posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 4. 2025.
8. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dokazování lékařskou zprávou ze dne 9. 11. 2024 z oddělení pohotovosti pro dospělé Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a lékařskou zprávou ze dne 15. 8. 2024 z radiologického oddělení EUC kliniky Ústí nad Labem. Soud získal pro své rozhodnutí dostatek skutkových zjištění z obsahu správního spisu a z provedeného dokazování, a proto všechny tyto důkazní návrhy shledal nadbytečnými.
Posouzení věci soudem
9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
10. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání, při kterém se provádělo dokazování zdravotním posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 7. 4. 2025, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
11. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, když se žalovaná nedostatečně vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně a nezohlednila tvrzené somatické projevy a další komorbidity a jejich vliv na míru snížení p