6 As 15/2021 — Nejvyšší správní soud

78 A 11/2025- 42 - text  9 78 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: F. K., narozený X bytem X zastoupený JUDr. Petrem Doležalem, advokátem sídlem Mazovská 476, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. KUUK/037307/2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. KUUK/037307/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. KUUK/037307/2025, kterým bylo k jeho odvolání částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem, odboru dopravy, ze dne 29. 10. 2024, č. j. MURCE/47558/2024, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. c), písm. f) bod 1 a bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), přičemž mu byla dle § 125c odst. 5 písm. b) téhož zákona uložena pokuta ve výši 16 000 Kč a podle § 125c odst. 6 zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců. Žalobci byla prvostupňovým rozhodnutím uložena též povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), a to ve výši 2 500 Kč. Napadeným rozhodnutím žalovaného přitom bylo prvostupňové rozhodnutí změněno jednak vypuštěním části (specifikovaného) textu ve výrokové části I. a ve výrokové části II. došlo ke změně výše uložené pokuty na částku 12 000 Kč a stanovení doby 8 měsíců zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Ve výrokové části IV. rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak došlo ke změně celkové částky 18 500 Kč na celkovou částku ve výši 14 500 Kč. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve namítl, že ve věci nebyl zákonným způsobem vyrozuměn o konání ústního jednání, které se dle informací správního orgánu I. stupně konalo dne 24. 10. 2024. Dále žalobce namítl, že nebyl zákonným způsobem vyrozuměn o tom, že má doplnit své odvolání ze dne 26. 11. 2024, které podal proti prvostupňovému rozhodnutí, a to konkrétně o odvolací důvody. V řešené věci tak bylo dle žalobce rozhodováno o odvolání bez znalosti odvolacích důvodů. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve stručně zrekapituloval skutkový stav projednávané věci. Následně uvedl, že předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 24. 10. 2024 bylo žalobci doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a to do vlastních rukou žalobce na adresu jeho trvalého bydliště. Doručeno mu pak bylo tzv. fikcí dne 17. 10. 2024. Podle doručenky přitom byla žalobci dne 7. 10. 2024 na adrese jeho bydliště zanechána výzva k vyzvednutí předmětné zásilky včetně poučení. Dotčené předvolání k ústnímu jednání tak bylo žalobci doručeno v souladu s § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tj. více jak 5 dnů před samotným jednáním. 4. Dále žalovaný konstatoval, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 11. 2024 z emailové adresy blanketní odvolání, které nebylo opatřeno podpisem. Správní orgán I. stupně pak za této situace neměl povinnost žalobce vyzívat k doplnění podpisu ani odvolacích důvodů. I přesto však správní orgán I. stupně prostřednictvím e-mailové schránky oprávněné úřední osoby žalobce vyzval k doplnění podání odvolání o podpis a odvolací důvody. Pokud správní orgán I. stupně v tomto ohledu nedodržel zákonný postup, učinil tak nad rámec zákonných povinností a ku prospěchu samotného žalobce. K tomu žalovaný poukázal na opakované výzvy k doplnění podpisu žalobce na jeho podáních v projednávané věci (konkrétně odporu). Dle názoru žalovaného si proto žalobce musel být vědom toho, že podání vůči správnímu orgánu musí být podepsáno. Tato skutečnost tak dle žalovaného svědčí o obstrukčním jednání žalobce. Žalobce poté najisto mohl, spolu s doplněním podpisu na odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, doplnit též odvolací důvody. V této souvislosti žalovaný rovněž připomněl, že ne každé procesní pochybení má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 5. Vzhledem k popsanému tedy žalovaný navrhl, aby byla předmětná žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím výslovně souhlasili. 7. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. V souvislosti se samotným obsahem žalobní argumentace zdejší soud úvodem upozorňuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78, ze kterého plyne, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ (srov. také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/200999, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007-46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60, nebo ze dne 20. 9. 2022, č. j. 4 Afs 306/2020-70). 10. V logice uspořádání žalobních bodů se soud nejprve zabýval značně obecnou námitkou žalobce, že ve věci nebyl zákonným způsobem vyrozuměn o konání ústního jednání nařízeného správním orgánem I. stupně na den 24. 10. 2024. 11. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. platí, že správní orgán může nařídit ústní jednání. Dle odst. 4 téhož ustanovení k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu. 12. K nadepsanému ustanovení se z komentářové literatury současně podává, že „pokud je ústní jednání nařízeno, a to bez ohledu na to, zda tak správní orgán učinil na základě návrhu obviněného či návrhu poškozeného, popř. ex offo, správní orgán, který řízení vede, předvolá všechny účastníky řízení. Postupuje přitom podle § 59 spr. řádu, v jehož smyslu platí, že předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla pětidenním, předstihem.“ (Bohadlo, D., Brož, J., Kadečka, S., Průcha, P., Rigel, F., Šťastný, V.: Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: Komentář., Wolters Kluwer, Systém ASPI, k § 80). V rozsudku ze dne 9. 2. 2022, č. j. 6 As 15/2021-23, poté Nejvyšší správní soud dodal, že „stanovíli § 59 správního řádu, že předvolání k jednání je nutno předvolávané osobě doručit s dostatečným předstihem, zpravidla nejméně pětidenním, není vyloučeno, že vzhledem k povaze konkrétní věci bude jako dostatečná akceptována i lhůta kratší, při současném zachování smyslu a účelu, pro který byla tato lhůta stanovena. Tím je poskytnutí časového prostoru jednak k přípravě na jednání, jednak k organizaci osobních a pracovních povinností předvolávané osoby, aby nedošlo k jejich kolizi s termínem nařízeného ústního jednání.“ 13. Dle § 19 odst. 5