78 Az 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Az 3/2025- 25 - text  11 78 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: M. T. H., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Moravské náměstí 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-520/ZA-ZA11-HA15-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-520/ZA-ZA11-HA15-2025, jímž žalovaný vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně se žalobce domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce předně namítl, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a to stran určení příslušnosti České republiky k meritornímu rozhodnutí o předmětné žádosti žalobce o mezinárodní ochranu dle kritérií uvedených v kapitole III. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013 (dále jen „nařízení č. 604/2013“). Žalobce v této souvislosti zmínil, že „měl pravděpodobně povolení k pobytu v Maďarsku“, z jehož území přicestovat v březnu 2025. K meritornímu rozhodnutí o dané žádosti by tedy dle jeho názoru mělo být příslušné Maďarsko. 3. Následně žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho problémy ve Vietnamu, které mu hrozí ze strany lichvářů. Žalovaný přitom v tomto ohledu opomenul fakt, že žalobce je v České republice, a není tudíž zřejmé, jak by se měl domáhat ochrany u orgánů Vietnamu a teprve poté požádat o azyl v České republice. Zároveň dle žalobce platí, že vrátil-li by se do Vietnamu a neúspěšně by se u tamních orgánů domáhal ochrany proti lichvářům, nastaly by přesně ty následky, před kterými se chce azylem v České republice ochránit. Žalovaný se tak ve věci dostatečně nezabýval tím, jaká je skutečná možnost domáhat se účinně ochrany práv pro oběti lichvy ve Vietnamu. 4. K použití informace Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) ze dne 21. 1. 2025, č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP, žalobce konstatoval, že žalovaný nezohlednil vysokou míru korupce ve Vietnamu, která mu však musí být známa z jeho úřední činnosti. Dle tvrzení žalobce je zároveň všeobecně známou skutečností, že se v případě informování policie ve Vietnamu situace obětí lichvy výrazně zhorší (tj. systémová nemožnost domáhat se ochrany), a proto také odchází do zahraničí. Nadepsaná informace MZV pak dle žalobce neobsahuje žádné skutečnosti ohledně reálné vymahatelnosti práva pro oběti lichvy, pokud se obrátí na vietnamskou policii, která sama s lichváři spolupracuje. Žalovaný tak měl dokazování mj. doplnit o informace stran skutečné vymahatelnosti pro řešený případ relevantních práv obětí lichvy. 5. Žalobci tudíž měla být dle jeho názoru udělena alespoň doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě úvodem plně odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce, shromážděné informace o zemi původu, jakož i na vlastní odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zmínil též, že v posuzovaném případě postupoval v souladu se zákonem o azylu a zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a proto nepovažuje napadené rozhodnutí za vadné či nezákonné. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, přičemž daný případ posoudil ve všech souvislostech, zabýval se tvrzeními žalobce v průběhu správního řízení a opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Ve vztahu k žalobci nicméně nezjistil jakékoliv důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné ze stanovených forem. 7. Během správního řízení bylo žalovaným zjištěno, že hlavní motivací žalobce pro podání žádosti o mezinárodní ochranu je získání legálního pobytu v České republice s cílem zapojit se do pracovního procesu (resp. možnost splatit dluhy ve Vietnamu), což však nepředstavuje relevantní důvod pro udělení azylu. Účel předmětné žádosti o mezinárodní ochranu je tedy dle žalovaného toliko ekonomický a pobytový. Ohrožení ze strany lichvářů (tj. nestátních aktérů) je zároveň v zásadě kriminální povahy, nikoliv politické či perzekuční. Pro udělení mezinárodní ochrany je poté klíčové, zda země původu není schopna či ochotna poskytnout žalobci ochranu. Žalobcem tvrzené ohrožení ze strany lichvářů nicméně nedosahuje intenzity perzekuce, přičemž nebylo zjištěno (mj. z informací MZV), že by žalobce ve Vietnamu neměl k dispozici funkční státní ochranné mechanismy. Z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, což žalovaný v napadeném rozhodnutí vyložil. 8. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobce nesdělil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 1 měsíce ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Dne 6. 5. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice a dne 21. 5. 2025 poskytl údaje potřebné k této žádosti (za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka). Konkrétně sdělil, že se narodil dne X v provincii Quang Bingh (Vietnamská socialistická republika), je vietnamské státní příslušnosti, národnosti kinh, bez vyznání a politického přesvědčení, přičemž nikdy nebyl členem politické strany či hnutí ani politicky aktivní. Žalobce dále uvedl, že je svobodný a bezdětný. Ve Vietnamu bydlel s rodiči v jejich rodinném domě. Z Vietnamu vycestoval letecky dne 18. 9. 2024 do Maďarska, poté v březnu 2025 přicestoval vlakem do České republiky. Sdělil, že měl v Maďarsku pracovní vízum platné od 21. 8. 2024 do 7. 11. 2024 (viz též kopie cestovního dokladu žalobce založená ve spisové dokumentaci). O mezinárodní ochranu dříve nikde nepožádal. Zmínil také, že je zcela zdrav a nikdy nebyl trestně stíhán. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu, že v Maďarsku nebyla žádná práce, kterou mu slíbila vietnamská pracovní agentura. Následně proto přicestoval do České republiky, aby si zde vydělal, neboť si vzal na pracovní vízum velkou půjčku. Jiné důvody pro danou žádost nemá. 13. Z předávacího protokolu Policie České republiky ze dne 6. 5. 2025 se zároveň podává, že byl žalobce lustrován dle cestovního dokladu a ztotožněn podle AFIS, Eurodac a IS PČR. Výsledek v systému Eurodac byl negativní. K žalobci bylo zjištěno správní vyhoštění na tři roky dle rozhodnutí č. j. KRPU-70486/ČJ-2025-040022-SV (s nabytím právní moci dne 23. 4. 2025). Z protokolu o výslechu účastníka správního řízení ve věci správního vyhoštění ze dne 10. 4. 2025, č. j. KRPU-70486-17/ČJ-2025-040022, pak plyne, že žalobce ve Vietnamu bydlel s rodiči a sourozenci v rodinném domě. V České republice vykonával do dne kontroly Policií České republiky tzv. „práci na černo“, proto také před policisty utíkal. Na území České republiky si chtěl vydělat na úhradu dluhů ve Vietnamu. Z Vietnamu vycestoval do Maďarska, poté do Polska a následně přicestoval do České republiky. Žádost o pobyt podal pouze v Maďarsku a o mezinárodní ochranu mimo Českou republiku nikde nepožádal. V České republi