2 Afs 144/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 16/2025- 51 - text  14 15 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace sídlem Ruská 260/13, 417 03 Dubí zastoupená AGIS účetnictví a daně, a. s., daňově poradenskou společností, sídlem Jaroslava Průchy 1682/1, 434 01 Most proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v opakování daňové kontroly u žalobkyně na dani z přidané hodnoty, která vyplynula z výzvy k prokázání skutečností č. j. 761585/25/2514-60562-507986, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, podanou prostřednictvím své zástupkyně, domáhala, aby soud vydal rozsudek, jímž „zakáže žalovanému pokračovat v daňové kontrole daně z přidané hodnoty za roky 2020 až 2022, a to jen skutečností, které již v předchozích zastřených daňových kontrolách zkontroloval a uznal jejich správnost, kdy takovou skutečností je zejména existence přímého a bezprostředního vztahu přijatých zdanitelných plnění týkajících se oprav těch silnic, z nichž v daném zdaňovacím období pocházela uskutečněná zdanitelná plnění, konkrétně uskutečněná zdanitelná plnění za úplatné omezení užívání silnic a uskutečněná zdanitelná plnění za prodej recyklátu získaného při opravách silnic.“ Současně žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů soudního řízení. Podáním ze dne 1. 10. 2025 pak žalobkyně upravila žalobní petit tak, že se vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný zásah plynoucí z výzvy k prokázání skutečností č. j. 761585/25/2514-60562-507986, byl spolu s předmětnou daňovou kontrolou ukončen, domáhá toliko určení, že byl tvrzený zásah nezákonný. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně nejprve uvedla, že podle § 85a odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), je možné daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, provést pouze tehdy, pokud žalovaný zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění žalovaného uplatněny v původní daňové kontrole, a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo žalobkyně učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu. 3. Žalobkyně dále popsala, že je příjemkyní veřejných prostředků, přičemž od roku 2013 začala jako řádný hospodář formou dodatečných přiznání uplatňovat poměrný nárok na odpočet daně na základě stejných skutečností jako v aktuálně kontrolovaném období. V každém z dodatečných přiznání přitom popsala podstatu uplatňovaného nároku a žalovaný měl poté za povinnost před vyměřením ověřit oprávněnost uplatněného nároku. Tu ostatně vždy uznal, resp. zpočátku korigoval a později uznal. Dle žalobkyně je proto nepochybné, že se jedná o dlouhodobou správní praxi žalovaného, a žalobkyně tudíž legitimně očekávala, že žalovaný bude i nadále postupovat stejně. Žalovaný by měl tedy při současném hodnocení právního a skutkového stavu respektovat vlastní dlouhodobou správní praxi – resp. nebyl oprávněn opakovaně kontrolovat to, co již jednou prověřil způsobem, který nesl znaky daňové kontroly. 4. K tomu žalobkyně zrekapitulovala jí odkazovanou dosavadní správní praxi, přičemž dle jejího tvrzení většina postupů žalovaného nesla znaky zastřené daňové kontroly, což je důvodem pro zákaz, aby nynější daňová kontrola opakovaně prověřovala to, co již bylo jednou prověřeno. Uvedla, že dne 23. 12. 2015 podala dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za prosinec 2013 na nadměrný odpočet 2 366 710 Kč. Součástí vysvětlení podání tohoto přiznání byla jen obecná fráze, že „důvodem pro podání dodatečného přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2013 je změna na daň nižší, která vznikla z titulu dodatečného využití práva na poměrný nárok na odpočet z přijatých plnění. Tato přijatá plnění byla použita pro neekonomickou i ekonomickou činnost.“ Dne 25. 1. 2016 proběhlo místní šetření ve věci DPH za prosinec 2013, při kterém byla žalovanému předložena vytištěná záznamní povinnost a způsob výpočtu poměrného nároku na odpočet, jakož i přijaté daňové doklady v počtu 9 ks. Dne 28. 1. 2016 pak byla žalovanému zaslána písemnost obsahující záznamní povinnost doplněná o vystavené daňové doklady vztahující se k předaným přijatým daňovým dokladům. Dne 9. 5. 2016 bylo žalobkyní podáno druhé dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2013, které opravilo nadměrný nárok na odpočet, přičemž došlo k úpravě poměrného koeficientu. Žalobkyní uplatněný odpočet byl následně vrácen. 5. Dne 30. 12. 2016 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2014 na nadměrný odpočet ve výši 2 017 100 Kč, a to s obecným odůvodněním, že „důvodem pro podání dodatečného přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2014 je změna na daň nižší, která vznikla z titulu dodatečného využití práva na poměrný nárok na odpočet z přijatých plnění. Tato přijatá plnění byla použita pro neekonomickou i ekonomickou činnost.“ Dne 31. 5. 2017 bylo podáno další dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2014, kterým žalobkyně snížila původně uplatněný poměrný nárok na odpočet z důvodu úpravy poměrného koeficientu podle názoru žalovaného. Na tomto základě byl tedy zaslán dodatečný platební výměr k DPH za prosinec 2014, v němž byl upraven nadměrný odpočet na výši 1 849 009 Kč. 6. Dne 11. 12. 2017 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2015 na nadměrný odpočet 176 507 Kč s odůvodněním, že „důvodem pro podání dodatečného přiznáni k DPH za zdaňovací období prosinec 2015 je změna na daň nižší, která vznikla z titulu dodatečného využití práva na poměrný nárok na odpočet z přijatých plnění. Tato přijatá plnění byla použita pro neekonomickou i ekonomickou činnost. Dále pak došlo k nápravě chybně uplatněného kráceného nároku na odpočet místo poměrného nároku na odpočet. Pro uplatnění poměrného nároku byl použit poměrný koeficient dle hodnot z roku 2014, protože po přepočtení skutečného použití pro rok 2015 se hodnota poměrného koeficientu od poměrného koeficientu za rok 2014 neodchyluje o 10 procentních bodů a dle ustanovení § 75 odst. 5 zákona c 235/2004 Sb., o DPH, se nemusí opravovat. Výpočet poměrných koeficientů za rok 2014 a 2015 přikládáme. V příloze dále zasíláme seznam uplatněných plnění a výpočet poměrného nároku.“ 7. Dne 18. 12. 2018 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2016 na nadměrný odpočet 2 952 928 Kč, a to se sdělením toliko informace o důvodu podání, přičemž přílohami byly seznam uplatněných plnění a výpočet poměrného nároku na odpočet. Nárok na odpočet byl přitom vypočítán z výkazu zisků a ztrát za hlavní a vedlejší činnost. 8. Dne 3. 12. 2019 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2017 na nadměrný odpočet 1 667 476 Kč se sdělením pouze informace o důvodu podání, přičemž přílohami byly seznam uplatněných plnění a výpočet poměrného nároku na odpočet. Nárok na odpočet byl počítán z výkazu zisků a ztrát za hlavní a vedlejší činnost. 9. Dne 30. 11. 2020 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2018 na nadměrný odpočet 1 092 637 Kč se sdělením informace o důvodu podáním, přičemž přílohami byly seznam uplatněných plnění a výpočet poměrného nároku na odpočet. Nárok na odpočet byl počítán z výkazu zisků a ztrát za hlavní a vedlejší činnost. 10. Dne 28. 12. 2021 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2019 na nadměrný odpočet 557 250 Kč. Dne 7. 1. 2022 pak byla na základě telefonické žádosti žalovaného zaslána záznamní povinnost k dodatečnému přiznání za prosinec 2019 a vysvětlení stanovení výše poměrného koeficientu – v poměru využívání silniční sítě, o kterou se žalobkyně stará, a to pro ekonomickou a neekonomickou činnost. Pro rok 2019 byl poměrný koeficient ve výši 13 %. Dne 21. 1. 2022 byla žalovanému na základě telefonické výzvy zaslána záznamní povinnost k DPH za prosinec 2019. Dne 4. 2. 2022 byly žalovanému dále elektronicky zaslány určité přijaté i vydané daňové doklady. Nárok byl vrácen, tedy žalovaným dle tvrzení žalobkyně prověřen a uznán. 11. Dne 8. 12. 2022 bylo žalobkyní podáno dodatečné přiznání k DPH za prosinec 2020 na nadměrný odpočet 6 963 648 Kč. Poté žalobkyni v průběhu ledna 2023 kontaktoval žalovaný s žádostí o předložení dokladů a s informací o zahrnutí dokladů od neplátců v daném přiznání. Na základě toho bylo dne 26. 1. 2023 žalobkyní podáno opravné dodatečné přizn