4 As 188/2025 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 1/2026- 86 - text  11 15 Ad 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobců: a) T. F., narozený X trvale bytem X b) T. F., narozená X trvale bytem X oba zastoupeni Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou sídlem Uruguayská 416/11, 120 00 Praha proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, ke kterému mělo dojít dne 8. 11. 2025 v bytě žalobkyně b) tím, že žalobce a) byl nezákonně a násilně proti své vůli unesen z bytu žalobkyně b) pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí za asistence Policie České republiky, takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobce a) byl dne 8. 11. 2025 odňat pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem žalobkyni b) v bytě na adrese X, byl nezákonný. II. Zakazuje se, aby orgán sociálně právní ochrany dětí žalovaného v budoucnu bez souhlasu žalobkyně b) vstupoval do jejího bytu a odnímal žalobce a). III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů ve výši 24 398,05 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů ve výši 16 784 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobci se společnou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali, aby soud vydal rozsudek, jímž určí, že „I. Zásah ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí úřadu v Ústí nad Labem (OSPOD), ke kterému došlo dne 8. 11. 2025 v bytě žalobkyně b) (matky nezletilého žalobce) tím, že byl žalobce a) nezákonně a násilně proti své vůli unesen z bytu matky pracovnicí OSPOD za asistence PČR, byl nezákonný. II. Orgánu sociálně-právní ochrany dětí úřadu v Ústí nad Labem se zakazuje, aby v porušování práv žalobců pokračoval, tedy zakazuje se, aby do budoucna v rozporu se zákonem vstupoval do bytu matky a aby násilně odvážel nezletilého od matky.“ Dále se žalobci domáhali náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobci v žalobě uvedli, že v souladu s předběžně vykonatelným rozsudkem byl žalobce a) svěřen do péče otce, a to i přesto, že opakovaně péči otce odmítá a u otce být nechce. Dne 7. 11. 2025 žalobce a) psal žalobkyni b) zprávy, že od otce uteče. Následující den 8. 11. 2025 skutečně od otce utekl poté, co jej dle jeho sdělení otec fyzicky napadl. Žalobkyně b) s ním jela domů a chtěla informovat otce, že je syn u ní. To již nestihla, protože se do bytu dostavila hlídka Policie ČR, Obvodní oddělení Krupka (dále jen „PČR“), které žalobce a) opakovaně sdělil, co se u otce dělo a proč utekl a že zpátky k otci nechce. Následně asi po dvou hodinách se na místo dostavila pracovnice žalovaného, paní Bc. L. K. Sociální pracovnice vůbec nerespektovala danou situaci a sdělení žalobce a). Za celou dobu nepředložila žádné rozhodnutí ani nesdělila, z jakého titulu dle ní má právo bez souhlasu žalobkyně b) vstoupit do bytu. Žalobkyně b) ji opakovaně vykazovala z bytu. 3. Žalobce a) odmítl jít dobrovolně, tak sociální pracovnice protizákonně vstoupila do bytu [přes nesouhlas žalobkyně b) a naléhaní, aby odešla z bytu] a začala žalobce a) po pokoji nahánět, aby jej násilím odvedla. Sociální pracovnice následně začala na žalobkyni b) křičet, vzala nezletilého bundu a přikázala žalobkyni b), aby nezletilého oblékla. S ohledem na protiprávní jednání sociální pracovnice, žalobkyně b) do bytu přizvala hlídku PČR, aby zasáhla a jednání sociální pracovnice zastavila. To se nestalo a hlídka pouze všemu nečinně přihlížela. Následně sociální pracovnice s plačícím žalobcem a) v náručí odešla. Sociální pracovnice následně žalobkyni b) pouze sdělila, že ho vezou k tetě a že to budou v neděli v 16.00 hod. řešit. To se nestalo, a to ani k dotazu žalobkyně b) dne 10. 11. 2025, kdy ji sociální pracovnice odkázala na sociální pracovnici, která má věc v gesci, tj. Mgr. J. I. 4. Sociální pracovnice zcela v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého žalobce a) ignorovala jeho jasně formulované přání a názor. Za vyvstalé situace nebylo absolutně namístě žalobce a) násilně odebírat a převážet k třetí osobě, která navíc k němu nemá žádnou rodičovskou odpovědnost, jde o tetu. Sociální pracovnice se zcela v rozporu se svými zákonnými pravomocemi a v rozporu se základními právy žalobce a) nominovala vykonavatelem soudního rozhodnutí, k čemuž absolutně nemá žádnou zákonnou pravomoc. Žádné soudní rozhodnutí o výkonu rozsudku vydáno nebylo. 5. Incident je zachycen na videonahrávce pořízené na mobilní telefon bratra žalobce a). Jedná se o stěžejní důkaz, který zachycuje popsaný skutkový děj a nezákonný zásah Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) i Policie ČR. Žalobkyně b) se bezprostředně po incidentu dostavila na příslušné oddělení PČR, aby zde podala podnět ohledně tohoto zásahu, o čemž byl pořízen úřední záznam ze dne 9. 11. 2025 pod č. j.: KRPU-205110-1/ČJ-2025-040915. Uvedený videozáznam a úřední záznam, stejně jako komunikaci žalobců textovými zprávami navrhli žalobci k důkazu. 6. Jelikož situace ohledně žalobce a) a péče o něj není stále pravomocně vyřešená a žalobce a) od otce utekl k žalobkyni následně i dne 17. 11. 2025, do budoucna hrozí opakovaní tohoto zásahu. Proto žalobci současně požádali, aby soud OSPODu zakázal nezákonně zasahovat do práv žalobců v budoucnu. Dále k důkazu navrhli: trestní oznámení právní zástupkyně na OSPOD, rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025 pod č. j.: 0 P 121/2020-1843, odvolání matky ze dne 8. 10. 2025, odůvodnění odvolání matky ze dne 17. 10. 2025. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ani žalobci nepopírají existenci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025 pod č. j.: 0P 121/2020-1843 (dále jen „rozsudek“), kterým byl nezletilý žalobce a) svěřen do péče otce M. P., a žalobkyni b) byl jako matce stanoven styk s nezletilým dítětem. Výrok o svěření žalobce a) do péče otce a výrok o stanovení styku žalobce a) s matkou jsou předběžně vykonatelné. Žalobci dokonce tento rozsudek předkládají jako důkaz. Lze mít tedy za nesporné, že zde v době zásahu bylo sice nepravomocné, ale již vykonatelné soudní rozhodnutí, dle kterého byl nezletilý žalobce a) svěřen do péče otce. Dle § 882 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo zadržování žalobce a) žalobkyní b) protiprávní a žalobkyně b) byla povinna řádně předat žalobce a) otci. Požadavek žalobců na výrok rozhodnutí soudu je v rozporu s § 52 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“). 8. Nejvyšší správní soud dovodil, že sociálně-právní ochrana dětí musí být orgány sociálního zabezpečení zajišťována i tehdy, pokud klient (rodič či dítě) svou danou situaci nevnímá jako problém, ale problém to je v případě, že není dodržován výkon soudního rozhodnutí. Činnost správního orgánu vůči konkrétním osobám v takovýchto případech již není odvozena od žádosti a souhlasu dotčených osob, ale v mezích zákona je naopak možně případný nesouhlas dotčených osob překonat donucením. Tyto formy činnosti již lze charakterizovat nikoli jako sociální pomoc, ale jako sociální ochranu a kontrolu při řešení obtížné situace, kdy vzhledem k závažnosti okolností zákon vyžaduje postupovat cestou sociální ochrany a kontroly, tj. přiznat dítěti zvláštní ochranu v souladu s čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod. 9. Podmínky sociální ochrany a kontroly jsou v ZSPOD taxativně vymezeny a představují tak též bližší vymezení osobní působnosti tohoto předpisu. Ze systematiky ZSPOD vyplývá, že výkon sociálně právní ochrany dětí v podobě sociální ochrany a kontroly, tj. bez souhlasu dítěte, zákonného zástupce nebo jiných odpovědných osob může být realizován pouze v případě, že: 1) je orgán sociálně-právní ochrany dětí jmenován dítěti opatrovníkem nebo poručníkem, popřípadě jeho poručenství nastupuje přímo ze zákona včetně zákonného zastoupení [§ 1 odst. 1 písm. b), § 17 a § 54 písm. b)], nebo 2) se jedná o dítě tzv. (kvalifikovaně) ohrožené [§ 1 odst. 1 písm. a), c), popř. d), § 6, § 13 odst. 1 písm. b), § 19 odst. 4, 8, § 29 odst. 1, § 31 odst. 1, § 33 a § 34 a § 54 písm. a)] Právě tato oblast je pak nejvíce spojena s možnými zásahy do základních práv dotčených osob, nicméně tyto jsou zákonem předvídány a v praxi uplatňovány za účelem ochrany veřejného zájmu. Dále žalovaný odkázal na povinnost rodičů spolupracovat s OSPOD podle § 53 odst. 2 ZSPOD. 10. S případem žalobce a) jsou v obecné rovině obeznámeni téměř všichni pracovníci OSPOD, neboť se jedná o případ, který je ze strany OSPOD řešen po dobu několika let a v mnoha ohledech se jedná o velmi složitý a netypický případ. Jak vyplývá ze záznamu z pohotovosti, a také z rozhovoru se zasahuj