7 As 21/2008 — Nejvyšší správní soud

175 A 16/2025- 67 - text  12 175 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: I. M. (dříve V.), narozena X státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MV-151388-5/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MV-151388-5/SO-2025, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 25. 8. 2025, č. j. OAM-18466-7/TP-2025. Tímto usnesením správní orgán prvního stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané dle § 87h odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žaloba 2. Žalobkyně v úvodu žaloby rekapitulovala průběh správního řízení. 3. V další části žaloby namítala, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s argumentací, kterou ve správním řízení uplatnila, v důsledku čehož posoudil věc nesprávně. Žalobkyně je přesvědčena, že ve správním řízení prokázala, že není schopna z důvodů na její vůli nezávislých si v současnosti opatřit cestovní doklad Ruské federace. Velvyslanectví Ruské federace v Praze (dále obvykle jen „ambasáda“) nezákonně odmítá vydat žalobkyni cestovní doklad a žalobkyně se neodvažuje cesty do Ruské federace kvůli bezpečnosti a nejistotě povolení k návratu do České republiky. Ruská federace se dle žalobkyně o své občany žijící v zahraničí dlouhodobě nestará a přistupuje k nim diskriminačně. 4. Dle žalobkyně žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval, že cestovní pas lze získat stejným způsobem jako u neplatného dokladu, a že podmínkou je předložení osvědčení o registraci státního občanství, o které lze požádat na území České republiky, což je prý žalovanému známo z úřední činnosti. K tomu žalobkyně namítala, že žalovaný neuvádí žádný konkrétní zdroj ani příklad této informace. Dle žalobkyně žádný právní předpis Ruské federace takový postup nenařizuje. Dle žalobkyně žalovaný přehlíží, že v jejím případě žádný postup nefungoval a žalobkyně se marně snaží získat nějaký termín pro podání žádosti, přičemž ambasáda jí první žádost o pas zamítla ze smyšlených důvodů a následně s ní přestala komunikovat. 5. K argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, že z předložených dokladů nelze dovodit, že po uhrazení dluhu vůči Ruské federaci by nebylo možné žalobkyni cestovní doklad vydat, žalobkyně namítala, že žalovaný přehlíží, že tvrzený dluh, kvůli kterému byla žádost o cestovní pas zamítnuta, je zástupným důvodem. Závěr žalovaného o možnosti žalobkyně získat cestovní pas Ruské federace tak žalobkyně považuje za nepodložený. Dle žalobkyně ruská strana tvrdí, že žalobkyně dluží cca 150 000 rublů za nezaplacené odvody od roku 2001. Dle žalobkyně pokud by takový dluh existoval, nemohla by žalobkyně podle platných ruských zákonů z Ruska vycestovat, ani uzavřít manželství v jiné zemi (k čemuž souhlas z ruské strany získala a také to udělala, právě v době, kdy už dluh podle ruské strany měl existovat). Žalobkyně upozornila, že podle ruského zákona č. 114-FZ ze dne 15. 8. 1996, o výjezdu z Ruské Federace a vstupu do Ruské federace, (dále jen „zákon č. 114-FZ“) může být právo ruského občana opustit Ruskou federaci dočasně omezeno, pokud má dluh, ale musí být splněny další podmínky, které žalobkyně podrobně specifikovala. Pouhá existence dluhu není dle žalobkyně důvodem k zákazu opuštění Ruské federace občany, přičemž se žalobkyní nebylo vedeno žádné řízení, ve kterém by byl dluh vyměřen. Žalobkyně podotkla, že podle sdělení Ministerstva financí Ruské federace ze dne 16. 8. 2023 činil údajný dluh žalobkyně na odvodech jen za roky 2017 a 2018, tedy ještě před prvním opuštěním Ruské federace žalobkyní, částku 32 385 rublů, tedy byla překročena tolerance (30 000 rublů na jiných pohledávkách). Jelikož žalobkyně od roku 2019 opakovaně opustila Ruskou federaci a v roce 2022 jí byl dán souhlas s uzavřením manželství, je dle žalobkyně zřejmé, že žádný dluh neměla a nemá, přičemž ambasáda ho nyní používá účelově, aby zdůvodnila, proč jí pas nechce vydat. 6. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný se nezabýval její argumentací, že jí nebylo umožněno podání žádosti o cestovní pas na ambasádě a že s ní posléze ambasáda přestala komunikovat úplně. Místo toho dle žalobkyně žalovaný tvrdí, že lze pas získat po předložení registrace občanství. To ale vůbec není obtíž žalobkyně, která ani tento problém nezmiňovala. Podstata dle žalobkyně spočívá v tom, že jí ambasáda nejprve žádost o cestovní pas zamítla ze smyšlených důvodů a následně zcela odmítá další žádost přijmout. Podle žalobkyně tak jsou závěry žalovaného nepodložené, nemají oporu ve správním spise a napadené rozhodnutí je v důsledku toho nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovaný (i správní orgán prvního stupně) měl uznat, že nemůže z důvodů na její vůli nezávislých získat cestovní doklad a měl postupovat v souladu s dostupnou judikaturou. Žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32, kdy žalobkyně je v obdobné situaci. Správní orgány bezpečně znají totožnost žalobkyně a z doloženého ruského pasu žalobkyně mohou zjistit splnění podmínky nepřetržitosti pobytu. Veškeré skutečnosti, které by měl správními orgány vyžadovaný cestovní doklad prokázat, mohou správní orgány zjistit jiným způsobem. Tím je dle žalobkyně splněna podmínka uvedeného judikátu pro prominutí předložení cestovního dokladu. 8. K odůvodnění napadeného rozhodnutí, které neshledalo důvod pro spojení předmětného správního řízení o vydání povolení k trvalému pobytu s řízením o vydání cestovního průkazu totožnosti, žalobkyně namítala, že spojení řízení navrhla jednak proto, že se obě týkají žalobkyně a věcně spolu souvisejí, a dále proto, že klíčová je v obou řízeních otázka, jestli si žalobkyně (ne)může opatřit ruský cestovní doklad z důvodů na její vůli nezávislých. Dle žalobkyně všechny podklady prokazují, že nemůže získat cestovní doklad nezávisle na její vůli, a proto správní orgány pochybily, když ke spojení obou řízení nepřistoupily, neboť tím v podstatě znemožnily prokázání této skutečnosti. 9. Žalobkyně nesouhlasila dále s odůvodněním napadeného rozhodnutí stran jeho přiměřenosti. Žalobkyně upozornila, že v odvolání poměrně jasně vysvětlila, čeho se obává. K tomu se však žalovaný v podstatě nevyjádřil. Žalobkyně odkázala na nedávný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, dle kterého i v případě zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu, je třeba posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Žalovaný však tímto způsobem dle žalobkyně nepostupoval, když jediným kritériem přiměřenosti rozhodnutí pro něj byla oprávněnost pobytu. Přitom je však dle žalobkyně zřejmé, že oprávněnost pobytu jí skončí s platností přechodného pobytu. Žalobkyně je tak de facto trestána za to, že se snaží problém řešit včas v době, kdy má platné pobytové oprávnění. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Odmítl námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 11. Žalovaný dále konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by si nemohla opatřit cestovní doklad z důvodů na její vůli nezávislých. Z dosud předložených dokladů naopak dle žalovaného vyplývá, že nevydání cestovního dokladu, resp. dočasné omezení možnosti vycestování, představuje opatření orgánů Ruské federace směřující k zajištění úhrady závazků žalobkyně vůči jejímu domovskému státu. Žalobkyně přitom odmítá odstranit překážku bránící vydání cestovního dokladu, spočívající v úhradě tohoto dluhu. 12. Žalovaný doplnil, že z potvrzení Velvyslanectví Ruské federace ze dne 29. 2. 2022 vyplývá pouze skutečnost, že nebyly shledány žádné překážky k uzavření manželství žalobkyně s panem I. M. Toto potvrzení však dle žalovaného neosvědčuje žádné jiné skutečnosti, zejména nikoli nemožnost vydání cestovního dokladu. Naopak z dosavadních podkladů dle žalovaného vyplývá, že podmínkou vydání nového cestovního dokladu Ruské federace je úhrada dluhu, který Ruská federace vůči žalobkyni eviduje. 13. Žalovaný navrhl, aby soud odmítl žalobu jako opožděnou, neboť napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 11. 11. 2025, přič