7 As 21/2008 — Nejvyšší správní soud

175 A 17/2025- 64 - text  10 175 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: I. M. (dříve V.), narozena X státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MV-151470-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MV-151470-4/SO-2025, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 25. 8. 2025, č. j. OAM-54439-10/CD-2025. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o vydání cestovního průkazu totožnosti z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 114 odst. 6 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žaloba 2. Žalobkyně v úvodu žaloby rekapitulovala průběh správního řízení. 3. V další části žaloby namítala, že jí měl být cestovní průkaz totožnosti vydán i přesto, že formálně nebyla držitelkou pobytové karty. Uzavřením manželství s občanem České republiky Ivo Matouškem se stala jeho blízkou rodinnou příslušnicí, měla jí být vydána pobytová karta a tak na ni mělo být správními orgány nahlíženo. Dle žalobkyně se s uvedenou argumentací žalobkyně žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal. 4. Žalobkyně namítala, že žalovaný nepřihlédl k její argumentaci ohledně rozporu mezi směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) a zákonem o pobytu cizinců. Dle žalobkyně směrnice 2004/38/ES nerozlišuje mezi pobytovou kartou a průkazem o povolení k pobytu, přičemž žádný průkaz o povolení k pobytu směrnice nezná, k čemuž citovala články 9, 10 a 25 dotčené směrnice. Žalobkyně dovodila, že směrnice 2004/38/ES nerozlišuje mezi vzdáleným a blízkým rodinným příslušníkem co se týče kvality nebo povahy pobytové karty nebo průkazu, který je jim vydáván. Směrnice 2004/38/ES dle žalobkyně požaduje, aby rodinným příslušníkům byl vydáván jednotný doklad, který se nazývá pobytová karta, přičemž odlišnou právní úpravu nepřipouští. 5. Žalobkyně zdůraznila, že v článku 25 odst. 1 směrnice 2004/38/ES se jednoznačně uvádí, že držení pobytové karty nesmí být podmínkou výkonu práva nebo splnění správních formalit. Dle žalobkyně je s uvedeným ustanovením v přímém rozporu dvojkolejnost pobytové karty a průkazu o povolení k pobytu zavedená zákonem o pobytu cizinců. Konkrétně § 114 odst. 6 písm. h) zákona o pobytu cizinců vyžaduje držení pobytové karty, aby mohl být rodinnému příslušníkovi vydán cestovní průkaz totožnosti, čímž stanoví nepřípustnou překážku, která jednu část rodinných příslušníků gvylučuje z práva, kte kterému by jinak měli přístup. 6. Správní orgány tudíž dle žalobkyně měly postupovat tak, že nebudou aplikovat vnitrostátní právo pro jeho rozpor se směrnicí 2004/38/ES, a budou přednostně postupovat dle směrnice. V takovém případě by měly správní orgány dojít k závěru, že žalobkyně splňuje podmínku pro vydání cestovního průkazu totožnosti, i pokud je držitelkou průkazu o povolení k pobytu, neboť směrnice 2004/38/ES užívá jednotně pojem pobytová karta a jiné označení nepřipouští. 7. K závěru žalovaného v napadeném rozhodnutí, že žalobkyně si může opatřit cestovní doklad Ruské federace, byť je to zdlouhavější proces, žalobkyně odkázala na svou žalobu (vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 175 A 16/2025) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. MV-151388-5/SO-2025, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jímž bylo zastaveno řízení o povolení k trvalému pobytu z důvodu, že žalobkyně nedoložila platný cestovní doklad. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že v obou správních řízeních (a dvou předcházejících) dostatečně doložila, že si nemůže cestovní doklad Ruské federace opatřit z důvodů nezávislých na její vůli. 8. Stejně tak žalobkyně odkázal na žalobu ve věci sp. zn. 175 A 16/2025 ohledně námitky nepřiměřenosti rozhodnutí, kterou žalovaný podle názoru žalobkyně také v řízení o cestovním průkazu totožnosti neposoudil dostatečně. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Odmítl námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 10. Žalovaný dále konstatoval, že žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro vydání cestovního průkazu totožnosti dle § 114 odst. 6 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť nedisponovala pobytovou kartou rodinného příslušníka občana Evropské unie. Podmínky pro vydání tohoto dokladu musí být dle žalovaného splněny kumulativně, což v případě žalobkyně nenastalo. Žalobkyně totiž disponovala jen průkazem o povolení k pobytu podle § 117a zákona o pobytu cizinců. 11. Žalovaný zdůraznil, že institut cestovního průkazu totožnosti je určen výhradně k řešení mimořádných situací, kdy si cizinec z objektivních a na své vůli nezávislých důvodů nemůže opatřit cestovní doklad státu původu. Dle žalovaného nebylo prokázáno, že by žalobkyni bylo vydání cestovního dokladu odmítnuto z důvodů na její vůli nezávislých. Nevydání cestovního dokladu Ruské federace žalobkyni bylo dle žalovaného důsledkem neuhrazených závazků vůči státu původu, které představují překážku dočasného charakteru odstranitelnou splněním těchto povinností. 12. Žalovaný připomněl, že žalobkyně nadále disponuje platným povolením k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, proti němuž není vedeno řízení o zrušení. Její pobyt na území České republiky je nadále zachován. 13. Žalovaný navrhl, aby soud odmítl žalobu jako opožděnou, neboť napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 11. 11. 2025, přičemž žalobkyně podala žalobu až dne 15. 12. 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Další vyjádření žalobkyně 14. Žalobkyně v replice ze dne 3. 2. 2026 upozornila, že žalobu podala k poštovní přepravě dne 11. 12. 2025, což doložila podacím lístkem. 15. Dále sdělila, že věc řešila i s ombudsmanem, přičemž odpověď jeho zástupce JUDr. Víta Alexandera Schorma ze dne 8. 1. 2026 podporuje její žalobní argumentaci a soud by k tomu měl přihlédnout. 16. Žalobkyně upozornila, že pobývá na území České republiky na základě povolení k přechodnému pobytu do 19. 5. 2026. Před jeho vypršením ale musí buď požádat o prodloužení nebo o trvalý pobyt, přičemž v obou případech je nutné předložit cestovní doklad, který ale nemůže získat. Pokud by soud rozhodl o podané žalobě (a druhé žalobě ohledně povolení k trvalému pobytu) až po datu 19. 5. 2026, tak žalobkyni hrozí, že se na území České republiky bude nacházet bez povolení k pobytu, kdy jí může být vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo rozhodnutí o správním vyhoštění. Pokud by odcestovala do Ruska věc řešit, tak jí hrozí, že by se nemohla vrátit zpět za svým manželem. Dlouhodobé odloučení od manžela považuje za významný zásah do rodinného života. Proto žalobkyně požádala o přednostní projednání věci. 17. Podáním ze dne 9. 2. 2026 žalobkyně doplnila své důkazní návrhy, k čemuž uvedla, že se průběžně snaží získat termín k podání žádosti na webových stránkách Velvyslanectví Ruské federace v Praze (dále obvykle jen „ambasáda“), k čemuž doložila screenshoty z webu za období od 12. 12. 2025 do 20. 1. 2026. Upozornila, že situaci se snažila řešit i přes konzula a velvyslance. Další vyjádření žalovaného 18. Žalovaný ve vyjádření ze dne 6. 2. 2026 uvedl, že z doložených podkladů ze strany žalobkyně vyplývá, že Velvyslanectví Ruské federace jí sdělilo postup k odstranění vytčených vad, aby si následně mohla požádat o vydání cestovního dokladu (sdělení ze dne 30. 5. 2023). Dle žalovaného však žalobkyně primárně odmítá uhradit dluh, který jí vznikl vůči Ruské federaci. 19. Žalovaný upozornil, že žalobkyně má platné povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR. Zneplatnění či skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu má v případě žalobkyně pouze deklaratorní charakter a nemá samo o sobě vliv na existenci pobytového oprávnění, které žalobkyně nemá časově omezeno. 20. Dále žalovaný ve vztahu k přiměřenosti rozhodnutí podotkl, že případné komplikace ohledně rodinného života žalobkyně více rozepsala až v žalobě. Posouzení věci soudem 21. O žalobě soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť oba účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. 22. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle čá