178 A 11/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 A 11/2024- 62 - text  10 178 A 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: D. D. N., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2024, č. j. CPR-31221-3/ČJ-2024-930310-V234, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 21. 6. 2024, č. j. CPR-312213/ČJ2024930310V234, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2024, č. j. CPR312213/ČJ2024930310V234, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 29. 4. 2024, č. j. KRPU1134626/ČJ-2024-040026, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „EU a smluvních států“) podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž dle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena i doba k opuštění území členských států EU a smluvních států, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zároveň žalobce požadoval, aby soud uložil žalované povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě nejprve stručně popsal dosavadní průběh věci a uvedl, že správní orgány zcela nedostatečně a v rozporu s požadavky § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) posoudily otázku nejlepšího zájmu nezletilých dětí žalobce, který je chráněn čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, (dále jen „směrnice 2008/115/ES“). Konkrétně si správní orgány odmítly vyžádat žalobcem navrhované stanovisko Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) a provést jím důkaz, a to pro údajnou nadbytečnost, ačkoliv samy neobjasnily dopad napadeného rozhodnutí na vývoj, výchovu a výživu nezletilých dětí žalobce. Žalobce připomněl, že na území České republiky od roku 2020 pobývají jeho nezletilé děti N. D. D. N., nar. X, a N. H. P., nar. X, které přicestovaly za účelem společného soužití s žalobcem. Obě nezletilé děti zde plní povinnou školní docházku (tj. integrují se do české společnosti), jak je ostatně zřejmé z obsahu správního spisu. Žalobce dále s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že k procesnímu významu nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí přistupuje povaha s ním vedeného řízení zahájeného z moci úřední, v němž je žalobci ukládána povinnost, přičemž tedy právě správní orgány byly povinny zjistit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce, a to i bez návrhu. Žalobce proto spatřoval v nevyžádání stanoviska OSPOD závažnou vadu správního řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí. 3. Žalobce dále namítal, že správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost dopadu svých rozhodnutí do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Správní orgány podle názoru žalobce nepřiléhavě zdůraznily mírnost uloženého správního opatření a dočasnost vycestování rodiny žalobce, avšak se nezabývaly faktickými a právními možnostmi návratu žalobce a jeho rodinných příslušníků do České republiky, jakož ani související délkou doby, po kterou by měla žalobcova rodina vycestovat do země původu, a opustit tak veškeré své sociální a ekonomické zázemí v České republice, resp. nezletilé děti přerušit plnění povinné školní docházky zde. Žalobce pokračoval, že i uložení povinnosti opustit území může být dle judikatury správních soudů v kontextu konkrétního případu opatřením nepřiměřeně zasahujícím do základního práva jedince na respektování soukromého a rodinného života. Podle názoru žalobce je jeho konkrétní případ mimořádný, a proto si zasloužil vyšší míru pozornosti, než která mu byla správními orgány věnována. Žalobce zdůraznil též délku svého oprávněného pobytu na území České republiky (tj. od roku 2010 do roku 2023), existenci sociálního a ekonomického zázemí v České republice (tj. vlastnictví nemovité věci v České republice), existenci závazků na území České republiky (tj. nutnost splácení hypotéky), přítomnost rodinných příslušníků v České republice (tj. manželky a nezletilých dětí), míru integrace celé rodiny do české společnosti, plnění povinné školní docházky nezletilými dětmi a okolnosti, za nichž se ocitl ve své pobytové situaci (tj. nesprávná volba zmocněnce a neinformování žalobce o průběhu řízení o žádosti o prodloužení jeho pobytového oprávnění a o výsledném rozhodnutí), snahu o jeho dobrovolné řešení vyvstalé situace a řádné chování v průběhu jeho pobytu na území České republiky. 4. Žalobce ani jeho manželka pak v případě návratu do země původu nemají z pohledu zákona o pobytu cizinců ani přes délku svého pobytu na území České republiky a existenci rozsáhlých vazeb nejrůznějšího charakteru reálnou možnost získat zde pobytové oprávnění. Argumentace správních orgánů mírností uloženého správního opatření, možností návratu do České republiky a možností registrace k podání žádosti je tedy podle názoru žalobce nepřiléhavá a nereflektuje individuální okolnosti daného případu. Žalobce s ohledem na právě uvedené vyjádřil své přesvědčení, že správní orgány nesprávně vymezily a bagatelizovaly intenzitu újmy na právu žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života. Žalobce zdůraznil, že po celou dobu svého pobytu v České republice vedl řádný život, spolupracoval se správními orgány a nyní činí kroky k tomu, aby pobyt své rodiny postupně legalizoval. Otázka proporcionality dopadu napadeného rozhodnutí tudíž byla dle žalobce ve věci nesprávně a nedostatečně posouzena. V návaznosti na to, pak žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná se na výzvu soudu k podané žalobě nevyjádřila. Ústní jednání soudu 6. Při ústním jednání soudu konaném dne 19. 11. 2024 navrhl žalobce přerušení řízení s tím, že u Nejvyššího správního soudu je vedeno řízení o kasační stížnosti manželky žalobce T. K. D. D. proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2024, č. j. 78 A 2/2024-75, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Protože byly splněny zákonné podmínky pro přerušení řízení dle § 48 odst. 3 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud usnesením ze dne 19. 11. 2024 , č. j. 178 A 11/2024-51, řízení přerušil. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty třiceti dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanoví § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však nebyly v projednávané věci zjištěny. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tento závěr opírá soud především o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2025, č. j. 3 Azs 194/2024-54 (dále jen „rozsudek NSS“), jímž bylo rozhodnuto o kasační stížnosti manželky žalobce, která svou žalobou, vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 78 A 2/2024, uplatnila zcela totožnou argumentaci jako žalobce v právě projednávané žalobě. Soud proto nemá