178 Ad 5/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 5/2025- 36 - text  9 178 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: V. M., narozená dne X bytem X zastoupena opatrovnicí L. D., narozenou dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/3072-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/3072-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Teplice (dále jen „Úřad práce“) ze dne 25. 6. 2024, č. j. 69243/2024/TEP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce zamítl žádost žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči a rozhodl, že jí bude nadále poskytovat tento příspěvek ve výši 880 Kč měsíčně počínaje měsícem březnem 2024. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě shrnula průběh správního řízení a uvedla, že je zaskočena tím, jak lékařské posudky hodnotí v různých obdobích jinak zdravotní situaci žalobkyně. Odkázala na zprávu Mgr. S. ze dne 23. 4. 2024, dle které se její výkony po dobu deseti let mění minimálně. K tomu uvedla, že k Mgr. S. dochází více jak deset let, považuje ji za odbornici a má za to, že její zpráva má pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně zásadní význam. Jiné lékařské posudky hodnotí zdravotní stav žalobkyně a její závislost na jiné osobě „v režimu ad hoc“. 3. Namítala, že za poslední čtyři roky má docházet k jasným změnám týkajícím se její schopnosti vykonávat základní životní potřeby. Závěry žalovaného považovala za nedostatečně odůvodněné a rozporné, neboť vychází ze zdravotních posudků, které se v čase velmi nestandardně mění, ačkoli Mgr. Sirotková došla k opačnému závěru, tedy, že se schopnosti žalobkyně mění minimálně. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě zopakoval průběh správního řízení a vyjádřil své přesvědčení, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s právními předpisy. Žalovaný dále uvedl, že si v rámci odvolacího řízení vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), která zasedala v odborném složení, kdy byl při posuzování přítomen jak posudkový lékař, tak odborník z oboru neurologie. Posudková komise měla k dispozici kompletní podkladovou dokumentaci a ve svých závěrech se shodla s prvostupňovým posouzením. Zopakoval závěry posudkové komise k namítaným základním životním potřebám komunikace a stravování a uvedl, že nezvládání uvedených potřeb nevyplývá ani ze sociálního šetření. Dále se žalovaný vyjádřil k nepřítomnosti žalobkyně při jednání posudkové komise a k principům hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby dle instrukce MPSV č. 15/2016. Žalovaný závěrem svého vyjádření shrnul, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, odvolací řízení bylo provedeno v souladu se zákonem a napadené rozhodnutí není nezákonné ani nepřezkoumatelné, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně se po poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřila a žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas. 6. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Ze vznesených žalobních námitek bylo třeba se v první řadě zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí, když žalobkyně namítala nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. 9. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 10. Soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně zdůvodnil, z jakých podkladů pro vydání rozhodnutí vycházel a jak o nich uvážil a jak se vypořádal s odvoláním žalobkyně. Ve věci si nechal zpracovat posudek posudkové komise ke zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně – na stranách 3 až 10 napadeného rozhodnutí pak citoval závěry tohoto rozhodnutí, na stranách 11 až 13 se pak žalovaný podrobně zabýval hodnocením tohoto posudku, a to i ve vztahu k odvolacím námitkám žalobkyně. Podrobně pak zdůvodnil, na základě jakých skutečností rozhodl odvolání žalobkyně nevyhovět. Po prostudování správního spisu soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval správně, když vycházel z obsahu správního spisu a s ohledem na podané odvolání se nespokojil s posudkem posudkového lékaře a za účelem vypořádání odvolacích námitek týkající se medicínského posouzení zdravotního stavu žalobkyně nechal zpracovat posudek u posudkové komise. Žalovaný tedy měl k dispozici dostatek podkladů pro své rozhodnutí a jeho skutkové závěry odpovídají těmto podkladům a nedávají prostor pro důvodné pochybnosti o úplnosti. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný dostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí a napadené rozhodnutí tak nepřezkoumatelné není. 11. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dále jen „zákon o sociálních službách“)]. Nárok na tento příspěvek má oprávněná osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. 12. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podrobná kritéria pro posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby obsahuje příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. 13. Ve věci je nutno dále připomenout, že z dikce § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že při posuzování stupně závislosti se vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Posuzování stupně závislosti provádějí okresní správy sociálního zabezpečení [§ 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], v odvolacím řízení potom žalovan