41 Ad 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 1/2025- 72 - text  9 41 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: B. W., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 2. 12. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 2. 12. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že se žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabývala argumentací obsaženou v námitkách proti rozhodnutí ze dne 16. 9. 2024. Uvedla, že postup žalované v řízení byl nezákonný, lékařské posouzení zdravotního stavu stanovující míru poklesu pracovní schopnosti pak neúplné, neaktuální a neobjektivní. Nezákonnost žalobkyně spatřovala v rozporu s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a dále v rozporu se zákonem o důchodovém pojištění a se základními zásadami zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). 3. Posudkoví lékaři i žalovaná podle žalobkyně pochybili při objektivizaci jejího zdravotního stavu. Jak lékařský posudek, tak i napadené rozhodnutí podle ní účelově vycházejí jen z části odborných nálezů a postrádají komplexní vhled do toho, jaké dopady má její zdravotní stav na její pracovní schopnost, zaměstnatelnost a kvalitu života obecně. Posudek o invaliditě vypracovaný MUDr. M. K. (posudek ze dne 26. 11. 2024, pozn. soudu) je podle žalobkyně nepřezkoumatelný, neboť není řádně odůvodněn, a to zejména pro poučeného laika. Vyjádřila nesouhlas s konstatováním žalované, že stěžejní lékařské zprávy byly v posudku podrobně popsány. Žalobkyně citovala bod 13 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 5 Ads 135/2018-19. Uvedla, že posudek ze dne 26. 11. 2024 ani posudek ze dne 7. 9. 2024 nárokům citované judikatury nedostál. Z toho žalobkyně dovodila nezákonnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí ze dne 16. 9. 2024. 4. Žalobkyně odkázala na argumentaci uplatněnou v námitkách, v nichž polemizovala s podřazením své diagnózy pod kapitolu XIII, oddíl E, bod 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedla, že nesouhlasí s posudkovým lékařem stanovenou mírou poklesu své pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 30 %. Hodnocení posudkového lékaře podle žalobkyně nevzalo v potaz její celkovou diagnózu poškození páteře. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že její zdravotní stav odpovídá kapitole XIII, oddílu E, bodu 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (pokles pracovní schopnosti o 40 %). Žalobkyně požádala o nové a zpětné posouzení zdravotního stavu, které by zohlednilo všechny lékařské zprávy a komplexně zhodnotilo dopady postižení. 5. Závěrem žalobkyně poukázala na systémovou podjatost posudkových lékařů a uvedla, že tuto podjatost bude v soudním řízení dále dokládat. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení a připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 26. 11. 2024, který byl úplný, celistvý a přesvědčivý a který jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Žalovaná konstatovala, že předmětem sporu je zjištění, zda byla žalobkyně invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí, a nelze proto přihlédnout k později datované zdravotnické dokumentaci. Ústní jednání 7. Při jednání konaném dne 12. 1. 2026 žalobkyně uvedla, že nebyly zohledněny všechny její diagnózy. Zdůraznila, že byla dlouhodobě nemocná se zády, byla operována a měla i psychické problémy, bolesti. K posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 2. 6. 2025 žalobkyně uvedla, že nebyla operována 9. 8. 2023, nýbrž v dubnu 2024. Vysvětlila, že magnetickou rezonanci neabsolvovala kvůli nemoci. Lázeňskou léčbu nepodstoupila, protože nebylo vyhověno její žádosti o prodloužení pracovní neschopnosti a musela by si všechno platit sama. Dodala, že má dvě děti a finančně by to nezvládla. Požadovala, aby žalovaná její zdravotní stav znovu posoudila s tím, že jí k tomu dodá nové lékařské nálezy. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 8. Pověřená pracovnice žalované odkázala na písemné vyjádření k žalobě. Posudek posudkové komise označila za úplný, objektivní a přesvědčivý. S ohledem na závěry tohoto posudku, které se shodují se závěry posudků ze správního řízení, navrhla, aby soud žalobu zamítl. 9. Soud provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 2. 6. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 10. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 5. 8. 2024 požádala o invalidní důchod. Žalovaná si proto vyžádala zpracování posudku o invaliditě žalobkyně. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. B. K. posoudila zdravotní stav žalobkyně a dne 7. 9. 2024 vypracovala posudek. V posudku vyslovila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 20 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 16. 9. 2024 rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně zamítla. V odůvodnění uvedla, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 20 %, avšak pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %. 11. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti podala žalobkyně námitky ze dne 1. 10. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 26. 11. 2024 vypracoval posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. M. K. Tento posudkový lékař opětovně posoudil zdravotní stav žalobkyně a dospěl ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudkový lékař s přihlédnutím k ostatním onemocněním žalobkyně zvolil horní hranici rozmezí, tj. 20 %. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 2. 12. 2024, námitky žalobkyně zamítla a své rozhodnutí ze dne 16. 9. 2024 potvrdila. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 14. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém po