59 Af 16/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 Af 16/2025- 109 - text  59 Af 16/2025 - 109 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Filipem Hejlem sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2025, č. j. 19815/25/5200-10421-713255 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 27. 2. 2024, č. j. 205952/24/2604-50521-506070. Tímto rozhodnutím byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 ve výši 277 518 Kč a bylo stanoveno penále ve výši 55 504 Kč. 2. Správce daně zahájil dne 13. 10. 2022 u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za výše uvedené zdaňovací období, v jejímž rámci zpochybnil výdaje ve výši 1 206 680 Kč uplatněné žalobcem v dříve podaném daňovém přiznání a týkající se nákupu zboží a služeb od dodavatele – společnosti X (dále jen „X“ nebo „dodavatel“). Předmětem plnění byly převážně ořezové a lisovací formy pro pouzdra na zbraně a programy ořezu uložené na flash disku, plastová deska a pouzdra; dále měl být ze strany dodavatele poskytnut servis CNC stroje užitého k výrobě pouzder. 3. Po provedené daňové kontrole dospěl správce daně k závěru, že žalobce neprokázal, že jím uplatněné výdaje byly fakticky vynaloženy v deklarované výši za deklarovaná plnění. Na základě výsledků daňové kontroly, které zachytil ve zprávě o daňové kontrole, vydal správce daně dne 27. 2. 2024 výše označený dodatečný platební výměr, který k odvolání žalobce přezkoumal žalovaný. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce neprokázal přijetí deklarovaných plnění od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu. Správce daně žalobce seznámil se svými pochybnostmi, které získal na základě zjištění ohledně dodavatele X. Tento dodavatel byl evidován jako nespolehlivý plátce daně už před zahájením spolupráce s žalobcem, sídlil na virtuální adrese, neměl vlastní provozovnu ani prostory k uskutečňování ekonomické činnosti, neprezentoval se na webových stránkách, nezveřejňoval účetní závěrky. Z místního šetření v provozovně žalobce vyplynulo, že žalobce si neověřoval činnost dodavatele, nikdy s nikým z této korporace nejednal, neměl s ní uzavřenu žádnou písemnou smlouvu, spolupráci s dodavatelem měl zprostředkovat na základě ústní dohody pan X, který měl také zajistit dopravu zboží a v hotovosti uhradit všechny faktury. 5. Správce daně provedl svědecké výpovědi osob, které měly být do obchodní spolupráce mezi žalobcem a deklarovaným dodavatelem zapojeny, konkrétně X, jednatelky dodavatele X, a X, jednatelky společnosti X, která měla vést účetnictví dodavatele. Svědkyně přijetí zdanitelných plnění nepotvrdily, X odmítla, že by společnost X doklady pro dodavatele X týkající se dodání kontrolovaných zdanitelných plnění vystavovala. Žalobce měl se společností X jednat prostřednictvím X, sám si dodavatele nijak neověřoval, důvěřoval svému známému, ačkoli již při přijetí prvního z deklarovaných zdanitelných plnění mu mohlo být známo, že jde o nespolehlivého plátce DPH, který sídlí na virtuální adrese a nezveřejňuje účetní závěrky. Mimo to žalobce neuzavřel s dodavatelem jakoukoliv písemnou objednávku či smlouvu a hotovost předával X k předání neznámé osobě, která měla údajně zastupovat společnost X, a to ještě předtím, než mohl ověřit kvalitu přijatého zboží. X vypovídal rozporně, když nejprve uváděl, že hotovostní úhrady předával X, poté svou výpověď změnil tak, že je předával neznámým řidičům, kteří zboží přiváželi. 6. X a X, který měl dle X vyplácet provizi za uskutečněné obchody, spolupráci s korporací X nepotvrdili. Protokoly o provedení svědecké výpovědi X a X byly do spisu zařazeny z daňového řízení subjektu X. Žalobcem navržené výslechy dalších svědků X, X, X a X neprokázaly uskutečnění deklarovaného plnění deklarovaným či jiným dodavatelem v deklarovaném rozsahu. Žalobce tedy relevantními důkazními prostředky neodstranil důvodné pochybnosti správce daně. Žalovaný na podporu svých závěrů odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2025, č. j. 59 Af 1/2025-36, jímž soud zamítl žalobu téhož žalobce týkající se DPH ve vztahu ke shodným plněním jako v nynější věci. Zdejší soud tehdy uzavřel, že správce daně unesl své důkazní břemeno ohledně důvodných pochybností a naopak žalobce neprokázal poskytnutí plnění dodavatelem X či jiným plátcem DPH v deklarovaném rozsahu. K odvolací námitce nepoužitelnosti protokolů o výslechu X a X žalovaný uvedl, že tyto protokoly byly do spisu zařazeny, neboť přispěly k prohloubení pochybností správce daně, a to z důvodu rozporu výpovědí těchto osob s výpovědí X. Správce daně měl snahu tyto osoby znovu vyslechnout v daňovém řízení vedeném s žalobcem ohledně DPH, kde se jejich výpověď týkala zcela shodných plnění a shodných vystavených daňových dokladů. Oba svědci zde odmítli vypovídat, zástupce žalobce byl přítomen. Jejich výslech přímo v řízení týkajícím se daně z příjmů fyzických osob by tak již byl nadbytečný. Pochybnosti správce daně nadto nebyly založeny pouze na zmíněných protokolech o svědeckých výpovědích, ale na řadě dalších zjištěných nestandardních okolností. II. Žaloba 7. Žalobce nesouhlasil s tím, že správce daně použil jako důkaz protokoly o výslechu svědků X a X z jiného řízení, aniž byl žalobce účastníkem těchto řízení či se mohl výslechu účastnit a klást svědkům otázky, přestože tito svědci byli znovu vyslechnuti v rámci jiného řízení žalobce. Uvedený postup je v rozporu s § 96 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a je možný pouze v případě splnění podmínek § 93 odst. 3 daňového řádu. Jestliže k výslechu v řízení o daňové povinnosti dojde, nelze předmětný protokol o výslechu svědka použít jako důkaz. Zatímco prvně provedené výslechy nebyly v souladu se zákonem, opakované výslechy obou uvedených svědků už byly v souladu se zákonem, a protože oba svědci v řízení vedeném se žalobcem odmítli vypovídat, znamená to, že „nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti“. Nesměla tedy být použita výpověď X a ohledně svědka X mohlo být přihlédnuto pouze k jeho tvrzení, že žalobce nezná, což uvedl při výslechu v řízení se žalobcem. 8. Z důkazů provedených v daňovém řízení s žalobcem plyne, že předmětné obchody proběhly prostřednictvím X tak, jak uvedl žalobce. A potvrdila to rovněž svědecká výpověď X. Měl-li správce daně pochybnosti, bylo na něm, aby provedením dalších důkazů výpověď X zpochybnil nebo vyvrátil. K tomu však nedošlo, výpovědi svědků X a X z jiného řízení nelze použít. Žalobce upozornil na výslechy svědků X, X, X a X, z nichž plyne potvrzení dodávek a přijetí plnění zprostředkovaných X pro žalobce. Uvádí-li svědci X a X, že žalobce neznají, jen tím potvrzují verzi žalobce. Žalobce má za prokázané, že přijal plnění, která mu zprostředkoval X, který tvrdil, že dodavatelem je společnost X. O tom žalobce neměl důvod pochybovat, přestože mu bylo známo, že X je jednatelem a společníkem společnosti X. Dodaná plnění jsou přičitatelná X, případně společnosti X. 9. Jednatelka společnosti X potvrdila shodnost vzoru faktur dodávaných společností X s fakturami předloženými žalobcem. Z kontrolních hlášení k DPH vyplývá, že dodavatel X zahrnul faktury vystavené žalobci do svého účetnictví. S výpovědí X, která podporuje stanovisko žalobce, nakládal správce daně tak, jako by se jednalo o vlastní tvrzení žalobce, a měl za to, že ji vyvrací jeho domněnky. Mělo k ní být přihlédnuto jako k významnému důkazu, nadto ji nepřímo podporují výpovědi svědků X, X, X a X. Žalobce tedy unesl důkazní břemeno, že přijal a uhradil sjednanou cenu za dodaná plnění, která správce daně zpochybnil. III. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a související spisový materiál. K použití výpovědí svědků X a X z jiného řízení odkázal na § 93 odst. 2 a 3 daňového řádu a na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (dál jen „NSS“). Žalovaný postupoval v souladu se zákonem a judikaturou, včetně rozhodnutí soudů v paralelní věci žalobce týkající se DPH, kde byla řešena shodná plnění. V daňovém řízení ohledně DPH byly také provedeny opakované výslechy těchto svědků, kteří však odmítli vypovídat. Pouze X dodal, že žalobce nezná. Opětovné provedení výslechu těchto svědků v řízení o dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 by za této situace bylo nadbytečné. 11. Žalovaný dále popsal princip fungování důkazního břemene v daňovém řízení s tím, že žalobce neodstranil důvodné pochybnosti správce daně popsané ve výzvě k prokázání skutečností. Žalova