73 A 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 A 7/2025- 40 - text  73 A 7/2025 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Douskem sídlem 8. března 21/13, Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2025, č. j. SO/P/36/2025/Ža/02 PŘ-ODV-02 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dílčím způsobem změněno rozhodnutí Městského úřadu Mimoň, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 12. 2024, č. j. KS 329/2024, Př. 48/2024, MUMI 8705/2024. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne x v době mezi 20:00 a 21:00 v x u domu v ul. X ev. č. x úmyslně slovy „zmrd, kripl a fízl a čeká, kdy se ten vůl odstěhuje“ urazil x, nar.x. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala v korekci žalobcem užitých výrazů na „zmrd, fízl a čeká, kdy se ten vůl odstěhuje“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaným potvrzeno. 2. Za přestupek byla žalobci podle § 7 odst. 4 písm. a) zákona o některých přestupcích a § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a dále podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 3. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že podezření ze spáchání řešeného přestupku oznámila policie Městskému úřadu Stráž pod Ralskem. Vzhledem k důvodům vyloučení úředních osob panujících na jeho straně rozhodl žalovaný o delegaci věci k Městskému úřadu Mimoň. Ten oznámením ze dne 15. 7. 2024 zahájil řízení proti obviněnému žalobci. Související věc podezření z přestupku spáchaného X nakreslením srdce s nápisem na pozemní komunikaci naopak odložil. Ve věci přestupku žalobce se konalo ústní jednání nejprve dne 28. 8. 2024 a pokračovalo ve dnech 3. 10. 2024, 25. 10. 2024, 8. 11. 2024 a 29. 11. 2024. V jeho rámci k věci vypovídal jak žalobce, tak X, jenž měl být spácháním přestupku postižen, když se cítil uražen. Vypovídali rovněž svědci – policisté X a X, kteří jako hlídka byli na místo přivoláni X, a dále na návrh žalobce X a X, kteří byli účastníky tehdy u žalobce pořádané oslavy, při níž mělo k incidentu dojít. V řízení byly rovněž přehrány nahrávka záznamu policejní hlídky ze zásahu, vlastní nahrávka X z místa a záznam jeho telefonního hovoru, jímž přivolal policii. 4. V závěru protokolu ze dne 29. 11. 2024 zástupce žalobce podepsal, že nenavrhuje provedení dalších důkazů, a správní orgán I. stupně uvedl, že po ukončení dokazování dal podle § 36 odst. 3 správního řádu účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Toto zástupce žalobce podepsal a avizoval, že zašle správnímu orgánu závěrečný návrh ve věci. Toto vyjádření, v němž navrhoval, aby řízení bylo zastaveno, následně zaslal. Správní orgán I. stupně poté vydal shora označené rozhodnutí, jímž shledal žalobce vinným. Provedené důkazy vyhodnotil tak, že jednání žalobce bylo prokázáno především výpověďmi policistů, jež byly podpořeny nahrávkami policie a X, jakož i úředním záznamem policie. Svědci X a X uváděli, že si hrubé výrazy nepamatují, jde však o přátele žalobce, kteří byli přítomni u něj na oslavě. Byly naplněny formální i materiální znaky přestupku, byl zde záměr žalobce dehonestovat druhou osobu za užití verbálních hrubých výrazů. Intenzita výroků přesáhla pouhou společenskou nevhodnost. Správní orgán odůvodnil také uložený správní trest a nákladový výrok. 5. K odvolání žalobce přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Ten v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že řízení nebylo zahájeno ohledně žalobcem užitého výrazu „kripl“, proto jej žalovaný změnovým rozhodnutím vypustil. Jinak se však ztotožnil s náhledem správního orgánu I. stupně. Žalobci bylo dáno najevo, že shromažďování podkladů bylo ukončeno, měl možnost se k nim vyjádřit. Jeho následné vyjádření nebylo novým podkladem. Materiální znak přestupku správní orgán I. stupně náležitě posoudil. Rovněž hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, bylo náležitě provedeno. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn, důvodné pochybnosti nepanují. Dle správní judikatury existuje premisa hodnověrnosti policistů, jimž správní orgány uvěřily, neboť jde, na rozdíl od svědků X a X, o nestranné svědky. Ani uložený trest neshledal žalovaný nepřiměřeným. II. Žaloba 6. V podané žalobě žalobce namítl, že správní orgán I. stupně vadně aplikoval ustanovení § 36 odst. 3 správní řádu a odvolací orgán následně tuto vadu nenapravil. V protokolu z ústního jednání konaného dne 29. 11. 2024 je uvedeno, že po dokončení dokazování byla účastníkům řízení dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Účelem ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníku řízení na vědomí, že podklady v dané věci nebudou dále doplňovány, a poté má být účastníkům řízení dána možnost se s těmito podklady seznámit. Správní orgán však ještě nemohl mít jistotu, že veškeré podklady jsou shromážděné, neboť nejen, že nebyl vyhotoven protokol z daného ústního jednání, ale také byl ještě správnímu orgánu zaslán závěrečný návrh, který byl avizován. Spis byl tedy ještě doplňován ze strany žalobce, a patrně také ze strany osoby přímo postižené spácháním přestupku. Správní orgán I. stupně neposkytl žalobci lhůtu k provedení úkonu dle ustanovení § 39 správního řádu, což je nutné. Bylo tedy porušeno žalobcovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 7. Žalobce dále uvedl, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo, protože nebylo prokázáno, zda byl přestupek vůbec spáchán. Minimálně dva svědci, ačkoliv byli v blízkosti obviněného, neslyšeli žádné urážky. Ani nahrávka policie neobsahuje konkrétní urážky. Z nahrávky pana X není evidentní, kdo a vůči komu jaká slova užívá. V protokolaci výpovědi nstrž. X je uvedeno: „Dále tam padly, jestli se nepletu ze strany pana X nadávky, zmrd, fízl a kdy se odstěhuje‘.“ Svědek si tedy nebyl zcela jistý, kdo a vůči komu daná slova užil. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23, je nezbytné, aby byla vina prokázána nade vši pochybnost. Došlo také k porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán I. stupně nedostatečně hodnotil provedené důkazy ve vzájemné souvislosti a odvolací orgán tuto vadu nenapravil. Rozhodnutí správních orgánů jsou proto nepřezkoumatelná. 8. V napadeném rozhodnutí dle žalobce zcela absentuje posouzení materiálního znaku přestupku. Správní orgány škodlivost žalobcova jednání neposoudily. Není zřejmé, jak byla posouzena vyhrocenost vztahů mezi žalobcem a osobou přímo postiženou spácháním přestupku a zda vyhrocené vztahy mají souvislost s mírou škodlivosti. Nebyl hodnocen možný dopad žalobcova jednání na společnost jako takovou. Závěr o přesáhnutí pouhé společenské nevhodnosti není vysvětlen či podložen judikaturou. Žalobci není zřejmé, jaké výroky by teoreticky splňovaly míru společenské nevhodnosti. Žalobce pana X cíleně nevyhledal. Bylo to pan X, kdo narušil oslavu syna žalobce a kdo bezdůvodně zavolal policii. Správní orgány se nezabývaly tím, zda žalobcův projev vnímal pan X jako urážku. Škodlivost zde není dána. III. Vyjádření žalovaného 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se s žalobními námitkami podrobně vypořádal již v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění se plně odvolává. K námitce týkající se údajného upření práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný zdůraznil, že toto právo žalobci nebylo odepřeno, avšak jeho zmocněnec jej nevyužil, přestože mu to bylo umožněno. Dále uvedl, že institut „závěrečného návrhu“, na který se žalobce odvolává, v přestupkovém řízení neexistuje. Po příslušném poučení byl spis doplněn pouze tímto žalobcovým závěrečným návrhem. 10. K námitce porušení zásady in dubio pro reo žalovaný uvedl, že rozhodnutí o vině žalobce bylo učiněno na základě úplného zjištění skutkového stavu a dostatečných důkazů. Svědectví zasahujících policistů považoval žalovaný za nestranné a postačující, zatímco svědky navržené žalobcem za nestranné nepovažoval. Výpověď svědka X podle žalovaného nebyla zpochybněna a byla souladná s úředním záznamem policie i s jednoznačnou výpovědí druhého policisty. 11. K námitce absence posouzení materiální stránky přestupku žalovaný uvedl, že se jí správní orgány zabývaly a dospěly k závěru, že společenská škodlivost jednání žalobce dosáhla úrovně přestupku, neboť hrubé urážky typu „z