78 A 20/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 20/2025- 47 - text  12 78 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: J. B., narozený X bytem X zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. KUUK/129669/2025/DS/Váv, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. KUUK/129669/2025/DS/Váv, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 2. 4. 2025, č. j. MDC/49616/2025/32/Koh, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednak přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a jednak přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, přičemž mu byla dle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a dále byla žalobci dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 2 500 Kč. Shora odkazovaných přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 26. 1. 2025 v čase 13:57:44 hodin v Děčíně 27, na ulici Českolipské v oblasti označení dopravní značkou IZ 4a „Obec“, řídil motorové vozidlo tovární značky Peugeot, registrační značky X, v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, přičemž mu byla orgány Policie České republiky, v km 37,6, naměřena rychlost jízdy 81 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 78 km/h. Nejvyšší povolenou rychlost stanovenou pro jízdu v obci 50 km/h, tak žalobce překročil o 28 km/h. Dále se žalobce jako řidič nadepsaného motorového vozidla v rozporu s § 4 písm. c) zákona o silničním provozu neřídil dopravní značkou V 1a „Podélná čára souvislá“, nejel vpravo od této značky a v takto označením úseku pozemní komunikace předjížděl před sebou jedoucí služební vozidlo Policie České republiky. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě úvodem stručně shrnul průběh správního řízení ve věci, přičemž poukázal na některé z jím uplatněných odvolacích důvodů a následně zrekapituloval i jejich vypořádání žalovaným právě v napadeném rozhodnutí. V návaznosti na to pak v řešeném případě namítl, že provedené měření rychlosti jeho jízdy bylo prokazatelně neplatné – resp. v rozporu s návodem k obsluze měřícího zařízení, který nebyl součástí správního spisu a nebyl ve správním řízení proveden jako důkaz, tudíž ani nebylo zřejmé, podle čeho správní orgány výsledek měření rychlosti posuzovaly. 3. Dále namítl, že se žalovaný vůbec nezabýval pozicí vozidla zachyceného na snímku z měření, tedy zda se nachází v radarovém svazku, a zda se proto jedná o platné měření. Současně v tomto ohledu poukázal na hodnocení správního orgánu I. stupně, který dle žalobce nesprávně posoudil užití rychloměru v souladu s návodem k obsluze, ačkoliv ten nebyl součástí spisového materiálu a nebyl proveden jako důkaz. Správní orgán I. stupně dle žalobce rovněž nepřípadně uvedl, že je zadní část vozidla na odjezdu zachycena v prostoru radarového svazku – tj. měřenou rychlost shledal za platnou, ačkoliv se celé vozidlo prokazatelně nachází mimo radarový svazek. K tomu žalobce dodal, že se na dotčeném snímku zároveň nachází celá řada reflexních ploch – patník, kovové sloupky a plot, stožáry vysokého napětí a reklamní deska. Podle žalobce tak žádnému vozidlu rychlost změřena nebyla, resp. měření rychlosti bylo provedeno neplatně – v rozporu s návodem měřícího zařízení, a jeho výstup proto nemůže sloužit jako důkaz ve věci. Žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, resp. z něhož by vyplývalo, jakou jelo vozidlo žalobce rychlostí, tedy v posuzovaném případě nebyl proveden. Napadené rozhodnutí tudíž žalobce považoval za nezákonné. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve krátce zrekapituloval dosavadní průběh projednávané věci, jakož i uplatněnou žalobní argumentaci. Následně odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž doplnil, že byl v daném případě shledán jednoznačný výsledek měření rychlosti dotčeného vozidla, poskytnutý certifikovaným a ověřeným rychloměrem bez chybového hlášení, což fakticky znamená bezvadné změření rychlosti vozidla, jelikož funkce měřícího zařízení je naprosto automatická a při jakémkoliv chybném měření, nebo při ztrátě napětí, dojde automaticky k vypnutí přístroje. K tomu žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu stran průběhu automatických korekcí užitého měřicího přístroje RAMER10 C s tím, že v případě nesprávného způsobu jízdy měřicího vozidla přístroj vyhodnotí měření jako nesprávné a záznam neuloží. Zároveň zmínil, že daný měřicí přístroj vyhledává v posloupnosti změřených hodnot úsek, který je nejvhodnější pro maximální přesnost měření. Dodatečně pak probíhá ještě ověření výsledku měření a kontroluje se znovu správnost měření. Pokud by kontrola ukázala více než povolenou odchylku, bylo by měření přístrojem automaticky anulováno. 5. Závěrem vyjádření žalovaný dodal, že po celou dobu správního řízení žalobce jím nyní vznesená tvrzení neuváděl. Replika žalobce 6. V podané replice žalobce konstatoval, že mu není jasné, na základě čeho žalovaný vyslovil závěry podávající se z jeho vyjádření k žalobě. Dle žalobce totiž návod k poukazovanému měřícímu zařízení obsahuje řadu ilustračních snímků, svědčících o tom, že radar změřil rychlost a pořídil fotografie vozidel, ačkoliv sám výrobce radaru u těchto snímků uvedl, že došlo k nesprávnému měření (na těchto fotografiích je dokonce změřena rychlost, ačkoliv se na nich nenachází žádné vozidlo). Podle názoru žalobce tedy dotčený rychloměr měří rychlost a ukládá snímky i při nedodržení návodu k obsluze, jak prezentuje sám výrobce tohoto měřícího zařízení. K tomu žalobce odkázal také na judikaturu Nejvyššího správního soudu o tom, že fungování rychloměru je otázkou technickou, a proto je způsob jeho fungování nutno vždy odůvodnit a podložit důkazy. Poté zopakoval, že návod k měřícímu zařízení nebyl založen do správního spisu, resp. nebyl proveden jako důkaz, a tudíž správní orgány nemohly posuzovat, zda měření rychlosti proběhlo v souladu s tímto návodem. 7. Následně žalobce zmínil, že je napadené rozhodnutí navíc v rozporu s rozhodováním Ministerstva dopravy, které mj. metodicky vede správní orgány v oblasti přestupků v dopravě a sjednocuje jejich rozhodovací činnost. K tomu odkázal konkrétně na rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 26. 4. 2022, č. j. MD-13696/2022-160/3 (připojené k replice), popisující případ (pozn. soudu – nejednalo se o věc žalobce), kdy se na rychloměrem pořízené fotodokumentaci nacházela současně dvě vozidla, a tudíž bylo otázkou, zdali je takový snímek validní – prokazující přestupek překročení povolení rychlosti řidičem. V odkazovaném případě pak Ministerstvo dopravy zrušilo prvostupňové rozhodnutí a věc vrátilo k novému projednání (resp. doplnění dokazování). 8. Žalobce poté konstatoval, že ve věci použité měřící zařízení vůbec neumí vyhodnocovat, zda bylo správně nastaveno a zda došlo ke správnému měření. Dále obsáhle citoval rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 47 A 50/2022-70. Jednání soudu 9. Ze soudního jednání konaného dne 31. 3. 2026 se žalobce i jeho právní zástupce písemně omluvili, přičemž výslovně souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti (viz č. l. 43 soudního spisu). Soud proto v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. 10. Pověřená pracovnice žalovaného při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě, přičemž navrhla, aby soud žalobu zamítl. Upozornila též na úplný obsah správního spisu, který obsahuje zcela objektivní a souladné podklady, svědčící o zákonnosti napadeného rozhodnutí. 11. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování návodem k obsluze radarového měřiče rychlosti RAMER10 (zejména lze poukázat na strany 14 až 17, 20 až 22, 74 až 75, 87 a 100). 12. Naproti tomu soud dle nadepsaného ustanovení s. ř. s. pro zjevnou nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené dokazování rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 26. 4. 2022, č. j. MD13696/2022-160/3, neboť veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým