78 Ad 20/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 20/2025- 44 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]7 78 Ad 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: R. B., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2025, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o invaliditě ze dne 26. 5. 2025 nebyl žalobce invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve namítl, že žalovaný ve věci dospěl k nesprávnému závěru, resp. v rozporu s obsahem zdravotní dokumentace, že pokles pracovní schopnosti u žalobce činí pouze 25 %, a tudíž, že není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. K tomu žalobce poukázal na lékařskou zprávu jeho ošetřující psychiatričky MUDr. Z. O. ze dne 25. 8. 2025, ze které plyne diagnostický závěr – těžká rezistentní deprese, nadto se stavem rezistentním k léčbě, s výrazným narušením pracovního i běžného fungování. Ošetřující psychiatrička zde dále uvádí, že je žalobce je prakticky vyřazen z běžného života, nezvládá běžné každodenní činnosti, potřebuje doprovod i při banálních situacích a stav se navzdory dlouhodobé léčbě nelepší – prognóza je špatná. Vzhledem k tomu se tedy dle žalobce jedná o těžké funkční postižení s výrazným omezením sociálního a pracovního fungování. Posudkový lékař IPZS přitom vyhodnotil stav žalobce pouze jako středně těžké funkční postižení se stanovením poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Závěr vyslovený žalovanou ve věci tak žalobce označil za nezákonný. Dále žalovaný poukázal i na lékařskou zprávu MUDr. E. U. ze dne 28. 7. 2025, která dokládá diagnózu perzistující rýmy, alergii na roztoče a astma bronchiale. Tato skutečnost pak dle žalobce potvrzuje souběh závažných zdravotních potíží, které tedy významně omezují jeho pracovní činnost. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem obsáhle popsala průběh daného správního řízení a obsah žalobních námitek, přičemž také odkázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že žalobce fakticky nesouhlasí s medicínským posouzením jeho zdravotního stavu. Žalovaná proto navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením žalobcova zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV") dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Pro případ, že posudkovou komisí MPSV nebude prokázána invalidita žalobce, pak žalovaná navrhla zamítnutí podané žaloby. Vyjádření žalobce 4. Žalobce v písemném vyjádření ve věci ze dne 5. 3. 2026 konstatoval, že byl v řešeném případě vyšetřen posudkovou komisí MPSV, která dospěla k závěru, že splňuje podmínky invalidity druhého stupně ode dne 14. 4. 2025. S ohledem na to žalobce souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to co nejrychleji, na základě posudku posudkové komise MPSV ve spojení se spisovou dokumentací tak, aby mohlo dojít k nápravě napadeného rozhodnutí. Totéž žalobce zopakoval i v přípisu ze dne 18. 3. 2026. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. přitom soud ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026 a z posudku této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byly nadepsané dokumenty doručeny), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou. 6. V daném kontextu soud pro úplnost upozorňuje, že ve věci již samostatně neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobcem navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) napadeným rozhodnutím, posudkem o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 11. 8. 2025 a psychologickou zprávou PhDr. Š. B. ze dne 11. 2. 2025 – tj. listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného ustanovení s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25). 7. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) lékařskou zprávou MUDr. Z. O. ze dne 25. 8. 2025 a MUDr. E. U. ze dne 28. 7. 2025, jelikož veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 2. 3. 2026 a z posudku této posudkové komise z téhož dne. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise MPSV, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo. 8. Současně je v této souvislosti třeba zdůraznit, že veškeré v řešeném případě relevantní lékařské zprávy (mj. tedy i shora vyjmenované) měla posudková komise MPSV k dispozici (tj. byly jí předloženy soudem či samotným žalobcem, popř. byly již součásti správního spisu), přičemž je tato komise vyhodnotila a z jejího posudku ze dne 2. 3. 2026 vyplývá závěr o tom, že měla pro posouzení zdravotního stavu žalobce dostatek odpovídajících podkladů. S ohledem na skutečnost, že soud nemá medicínské znalosti (resp. potřebnou odbornost) k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti obsažené v těchto listinách měly nějaký vliv na hodnocený pokles pracovní schopnosti žalobce, či nikoliv, byl zdravotní stav žalobce (resp. obsah lékařské dokumentace) posouzen právě posudkovou komisí MPSV. 9. Napadené rozhodnutí žalované pak soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Z obsahu předloženého správního spisu přitom soud ve věci zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku IPZS o invaliditě žalobce ze dne 26. 5. 2025 nebyl žalobce invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Proti prvostupňovému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobce následně podal námitky. V řízení o námitkách byl poté znovu posouzen jeho zdravotní stav posudkovým lékařem IPZS. V rámci posudku o invaliditě IPZS v námitkovém řízení ze