5 Afs 90/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 224/2007- 25 - text 6 pokračování 5Ca 224/2007 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: D. P., zast. JUDr. Josefem Novákem, advokátem, Praha 3, Přemyslovská 11/2346, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28.5.2007, čj. 8912/07-1500-108784 t a k t o : I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví usnesení, jímž žalovaný zamítl odvolání proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě vydané Finančním úřadem pro Prahu 10 podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pod čj. 284301/06/010941/4342 dne 23.8.2006. V žalobě žalobce namítl porušení ustanovení § 2 odst. 1 a § 7 odst. 1 č. 500/2004 Sb., aplikovatelných dle žalobce na daňové řízení podle 177 odst. 1 správního řádu, neboť zásady v nich obsažené zákon o správě daní a poplatků neobsahuje; dále porušení ust. § 2 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, jež žalobce shledává v tom, že v žalobě vyjmenovaná rozhodnutí, a to dodatečný platební výměr čj. FÚ 2/4970/94 na DPH za období květen až říjen 1994, rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 2 ze dne 4.11.1996, čj. FÚ – 2/2.2/43901/96/70 a platební výměr na daňové penále ze dne 20.2.1997, čj. 25190/97/002/912/5544, jsou právními paakty, neboť neobsahují základní náležitosti dle § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků; a dále porušení zásady dle § 2 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků (podle kterého všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti). Žalobní body pak žalobce konkretizoval a uvedl, že porušení § 2 odst. 1 správního řádu shledává ve skutečnosti, že správce daně neaplikoval čl. I. odst. 1 Dodatkového protokolu Evropské úmluvy o lidských právech, s nímž je dle žalobce v rozporu ust. § 69 zákona o správě daní a poplatků, a to proto, že sazba daňového penále, které lze podle § 69 zákona o správě daní a poplatků vyměřit, jde nad rámec jiných sazeb aplikovaných v jiných oblastech práva; žalobci vyměřené penále je tak neobjektivní a nepřiměřené základnímu právu na ochranu vlastnictví, upravenému Úmluvou. Nerespektování zásady správního řízení dle § 7 odst. 1 správního řádu (podle kterého mají dotčené osoby rovné postavení při uplatňování svých procesních práv) dovozuje žalobce s poukazem na to, že v jiných druzích správního řízení jsou promlčecí lhůty v délce do 10 let, zatímco v ustanovení § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků je lhůta 20 let; toto znevýhodnění daňových subjektů dle žalobce nemá opodstatnění a je v rozporu s ústavním pořádkem i čl. I odst. l Dodatkového protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Ustanovení § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatku je tak dle žalobce v rozporu i s principem rovnosti podle § 2 odst. 8 tohoto zákona a podle §§ 7 odst. 1 správního řádu. Žalobce dále namítl, že žalovaný jako odvolací orgán nepřezkoumal rozhodnutí, na jejichž základě byla žalobci vyměřena povinnost k úhradě doplatku daně a daňového penále, a to ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Absenci základního znaku rozhodnutí FÚ pro Prahu 2 (výše citovaných), FÚ pro Prahu 10 a žalovaného (která žalobce v žalobě blíže neoznačil) podle § 32 odst. 2 písm. g) zákona o správě daní a poplatků žalobce spatřuje v nedostatečném uvedení jména a funkce osoby pracovníka správce daně; dle žalobce jsou pochybnosti (které žalobce nespecifikoval), zda uvedená osoba s nedostatečně vymezenou funkcí byla oprávněna za správce daně jednat. Otisk razítka se státním znakem podle žalobce neodpovídal státnímu znaku dle závazného předpisu v období před 5.10.2001, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, kdy bylo nutné otisk razítka připojit v barevném provedení. Rozhodnutí jsou tedy neplatná dle § 32 odst. 7 zákona o správě daní. Absentuje i náležitost dle § 32 odst. 2 písm. c) zákona o správě daní, nedostatečně je totiž označen i žalobce jako daňový subjekt zejména s ohledem na uváděné bydliště, které se v mezidobí změnilo (žalobce nespecifikoval dobu této změny). Za nesprávné považuje žalobce i posouzení otázky běhu promlčecí lhůty správním orgánem, a to konkrétně proto, že úkony správce daně citované v § 72 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků musí být adresovány přímo daňovému dlužníkovi a nikoliv jiné osobě, bez ohledu na to, jaký je vztah této osoby k daňovému dlužníkovi; nejsou-li takovéto úkony doručovány přímo daňovému dlužníkovi nebo mu nejsou řádně doručovány, nejde o úkony způsobilé přerušit běh promlčecí doby. Zde žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 52/2004. Rovněž tyto úkony musí splňovat požadavky na jejich obsah podle § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků s důsledky v § 32 odst. 7 tohoto zákona (konkrétní případné vady těchto úkonů žalobce v žalobě již nikterak nespecifikoval). Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňové zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. b) s.ř.s. Jde o výzvu k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě, tedy o procesní rozhodnutí, které odráží stav osobního účtu v daném okamžiku, a jímž správce daně daňovému dlužníkovi pouze sděluje, že pokud evidovaný nedoplatek nezaplatí v náhradní lhůtě splatnosti, postoupí k jeho vymáhání. Navrhl, aby soud žalobu odmítl. K jednotlivým žalobním námitkám pak žalovaný uvedl, že zákon o správě daní a poplatků obsahuje speciální úpravu základních zásad daňového řízení, proto v daňovém řízení nelze aplikovat ustanovení § 177 správního řádu. K žalobní námitce týkající se výpočtu penále žalovaný uvedl, že v rámci odvolání proti výzvě dle § 73 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků zkoumal oprávněnost této výzvy, tj. existenci exekučního titulu a jeho vykonatelnost, nikoli výpočet penále. Dále uvedl, že žalobcem namítaná rozhodnutí (platební výměr čj. FÚ 2/4970/94, rozhodnutí čj. FÚ – 2/2.2/43901/96/70 a platební výměr čj. 25190/97/002/912/5544), která byla podepsána Ing. Bohumilou Pospíšilovou, ředitelkou Finančního úřadu pro Prahu 2, obsahují základní náležitosti dle § 32 odst. 2 písm. g) zákona o správě daní a poplatků, tj. jméno i funkci oprávněné osoby. K námitce týkající se otisku úředního razítka, odkázal žalovaný na to, že § 3 odst. 2 zákona č. 68/1990 Sb., nestanoví, že otisk razítka musí obsahovat barevné vyobrazení státního znaku, ale pouze určuje, jaké náležitosti má mít úřední razítko. Podrobnosti upravovala vyhl. č. 435/1990 Sb., která v § 2 odst. 2 stanovila pouze závazný tvar a velikost průměru úředního razítka. Dále žalovaný uvedl, že ustanovení § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků je pro žalovaného závazné a nepřísluší mu posuzovat jeho správnost a soulad s právem Evropské unie. Správce daně postupoval při označování příjemce rozhodnutí v souladu s § 32 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, dle kterého je příjemcem rozhodnutí ten, komu jsou rozhodnutím ukládány povinnosti nebo přiznávána práva. Pokud jde o adresáta rozhodnutí, tj. toho, komu je rozhodnutí doručováno, odkázal žalovaný na § 17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, dle kterého, má-li příjemce zástupce s plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci; v době, kdy žalobce měl zástupce s neomezenou plnou mocí, byla rozhodnutí doručována tomuto zástupci. Žalovaný navrhl, aby soud, pokud žalobu neodmítne, žalobu zamítl. Městský soud v Praze se předně zabýval otázkou přípustnosti žaloby proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ten kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 70 písm. a) s.ř.s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony, které nejsou rozhodnutími. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. soud usnesením odmítne návrh, je-li podle tohoto zákona nepřípustný. Ustanovení § 73 odst. 1 ZSDP, na základě kterého byla vydána výzva Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 23.8.2006, č.j. 284301/06/010941/4342, zní: „Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí