— Nejvyšší správní soud

10 A 181/2010- 73 - text 10 pokračování Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. Číslo jednací: 10A 181/2010 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: N.N.V., zast. JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (původně: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké police), se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 5. 2010 čj. CPR-1894/ČJ-2010-9CPR-C241 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou podanou Krajskému soudu v Praze dne 9.6. 2010 a následně postoupenou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo změněno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, inspektorátu cizinecké policie Zlín (dále jen správní orgán prvého stupně) ze dne 11.11. 2009 č.j. CPBR-02100-13/CI-2009-064063. Žalobou napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně nebyla žalobci prodloužena doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle ustanovení § 44a odst. 3, § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Žalobce v první žalobní námitce uvádí, že rozhodnutí vychází z nezákonného postupu, který předcházel vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Správní orgány vydaly předmětné rozhodnutí na základě kontrolního zjištění, že žalobce neměl v době kontroly, která byla provedena cizineckou policí, řádně označenu provozovnu a na základě následně sepsaného protokolu o výslechu účastníka řízení. Samotná kontrola přitom byla provedena v nepřítomnosti žalobce. Proto žalobce namítá, že kontrola byla provedena v rozporu s ustanoveními zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Z provedené kontroly nebyl sepsán protokol ani nebylo provedeno poučení kontrolním orgánem. Kontrole nebyl přítomen žádný pracovník živnostenského úřadu a kontrolní zjištění nebylo ani postoupeno věcně a místně příslušnému živnostenskému úřadu tak, aby tento mohl zahájit správní řízení a vyzvat žalobce k odstranění nedostatků. Tímto postupem bylo žalobci znemožněno se v dané věci vyjádřit a nedostatky odstranit. Cizinecká policie tak prováděla činnost, která je věcně příslušná živnostenskému úřadu a na základě takto provedených úkonů si sama učinila právní názor na skutečnost, že žalobce neplní účel pobytu, tedy nepodniká na území České republiky. Ve druhé žalobní námitce žalobce namítá, že správní orgán nezhodnotil všechny důkazy předložené žalobcem. K tomu uvádí, že v České republice podniká od roku 2004 a nikdy podnikání neukončil ani nepřerušil. Jedině věcně a místně příslušný živnostenský úřad může zrušit živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel neplní závazky vůči státu nebo jestliže podnikatel neprovozuje živnost po dobu delší než 4 roky tak, jak to stanovuje ustanovení § 58 živnostenského zákona. Z rozhodnutí pak vyplývá, že orgány cizinecké policie si nevyžádaly stanovisko živnostenského úřadu a zcela pominuly důkazy, které žalobce doložil k žádosti a které jednoznačně prokazují, že účel pobytu, tedy podnikání, na území České republiky splňuje. Proto žalobce tyto doklady znovu předkládá k žalobě. Ve třetí žalobní námitce žalobce uvádí, že správní orgán sám konstatuje, že nezkoumal přiměřenost dopadů vydání rozhodnutí do soukromého rodinného života žalobce, neboť podle názoru správních orgánů ustanovení § 44a odst. 3 s odkazem na ustanovení § 35 odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se přiměřenost dopadu nezkoumá. Žalobce však namítá, že dle ustanovení § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které se týká neprodloužení pobytu na území, se vztahuje celé ustanovení § 37 včetně zkoumání dopadu do soukromého rodinného života. Správní orgán proto měl vyhodnotit dopad do rodinného života, a to za situace, kdy na území České republiky zůstává jeho manželka a taktéž další závažné skutečnosti, jako je délka pobytu žalobce na území České republiky, ekonomické poměry, společenská a kulturní integrace v hostitelském státě a sociální zázemí, která u něj proběhla. Žalobce dále ve čtvrté žalobní námitce uvádí k tlumočení před správním orgánem prvého stupně, že jako tlumočník působil pan N.T.H., a to podle ustanovení § 16 odst. 3 správního řádu. Ten byl při tlumočení schopen jednoduché komunikace mezi účastníkem a správním orgánem, avšak v žádném případě nebyly jeho schopnosti na takové úrovni, aby dokázal překládat protokol o výslechu účastníka řízení včetně poučení. Žalobce zdůrazňuje, že český jazyk nezná a nebyl schopen posoudit, jak kvalifikovaně mu je tlumočení poskytováno, když tlumočení prováděla osoba, která není zapsána do seznamu tlumočníků. Pokud se přibírá tlumočník podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., který není zapsán do seznamu, odpovídá účastníkovi řízení za odborné a další předpoklady tlumočníka správní orgán, který jej přibírá. Žalobce tvrdí, že po dodatečném seznámení s překlady nejsou tyto v souladu s jeho vyjádřením ve vietnamském jazyce. Žalobce tak nepochopil, na základě čeho mohla cizinecká policie vydávat stanoviska spadající do působnosti živnostenského podnikání na území České republiky, tedy že on jako fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku pod IČ 26379422 nepodniká, přestože všechny podklady správnímu orgánu k žádosti o prodloužení pobytu za účelem podnikání doložil. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 29.9. 2010, uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. Odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obecně uvedl, že vydaná rozhodnutí jsou v souladu s platnými právními předpisy a že neexistuje ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky, neboť je věcí suverénního státu, za jakých podmínek připustí pobyt cizího státního příslušníka s ohledem na vlastní zájmy na svém území. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 12.10. 2009 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. K žádosti mimo jiné doložil výpis z obchodního rejstříku, potvrzení Finančního úřadu ve Valašských Kloboukách o tom, že nemá daňové nedoplatky, a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení. Ve správním spise je založen úřední záznam ze dne 20.10. 2009, podle něhož byla na adrese, kterou žalobce uvedl v žádosti, provedena prověrka. Žalobce se v době kontroly na této adrese nenacházel, byla přítomna majitelka nemovitosti, její manžel a prodavačka. Majitelka nemovitosti sdělila, že žalobce je její švagr, v době kontroly odjel za svojí manželkou do Chomutova s tím, že jeho manželka tam podniká a žalobce jí tam jezdí vypomáhat. Dále sdělila, že žalobce u nich bydlí a vypomáhá asi 3 týdny v měsíci v obchodě a jeden týden jezdí za manželkou. Byla provedena fotodokumentace podnikatelského objektu, přičemž živnostenská provozovna je označena pouze jménem majitelky objektu, nikoliv žalobce. Následně byl s majitelkou objektu sepsán protokol o podání vysvětlení. Žalobce byl vyslechnut jako účastník řízení dne 29.10. 2009. Žalobce uvedl, že nerozumí českému jazyku, a proto žádá, aby mu z jazyka českého do jazyka vietnamského a zpět bylo tlumočeno. Souhlasil s tím, aby tímto tlumočníkem byl N.T.H. Správní orgán prvého stupně tuto osobu ustanovil tlumočníkem, a to usnesením č.j. CPBR-02100-8/CI-2009-064063. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nebylo možno ustanovit tlumočníkem osobu zapsanou do seznamu soudních tlumočníků, a proto správní orgán podle § 24 zákona č. 36/1963 Sb. ustanovil uvedenou osobu s tím, že důvodem pro ustanovení tlumočníka nezapsaného do seznamu je skutečnost, že provedení úkonu takovým tlumočníkem by bylo spojeno s nepřiměřenými náklady s poukazem na § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 36/1967 Sb. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že přicestoval do České republiky někdy v roce 2004 a má povolen pobyt za účelem podnikání. Po příjezdu bydlel asi 3 měsíce v Tachově, kdy ještě nepodnikal, pouze pomáhal bratrovi. Následně si našel obchod v Brumově-Bylnici, kam se přestěhoval. Po přestěhování podnikal společně s bratrem a následně podnikal samostatně. Prostory měl v pronájmu, podnikat tam přestal asi v roce 2007, nyní je v objektu lékárna. Poté odjel s kamarádem do Karlových Varů, kde pracoval v továrně na výrobě nudlí a současně prodával na tržnici ve stánku s textilem, který patřil žalobci. V Karlových Varech podnikal do 22.10. 2008. Poté se přestěhoval k bratrovi do BrumovaBylnice, kde mu pomáhal v obchodě. Současně se učil modelaci nehtů a sháněl nebytové prostory k podnikání v této oblasti. Uvedl, že se učí u kama