11 Af 17/2010- 44 - text
13
pokračování 11 Af 17/2010
11 Af 17/2010 - 44
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Lžíčařem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 5, Holečkova 31, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 4. 2. 2010, č.j.: 11994/09-1701-21/R
t a k t o:
I. Rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 4. 2. 2010, č.j.: 11994/09-1701-21/R, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10.640,-Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Stanislava Lžíčaře, daňového poradce.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 9. 4. 2010, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne 4. 2. 2010, č.j.: 11994/09-1701-21/R, kterým žalovaný správní úřad zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem v Kolíně dne 28. 5. 2009. Žalobce má za to, že žalovaný správní úřad posoudil věc po právní stránce nesprávně, závěry žalovaného jsou v rozporu s obsahem správního spisu a procesní postup žalovaného je zatížen vadami, které mají podstatný vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce v žalobním návrhu dále odůvodňuje námitku prekluze práva daň za rozhodné období vyměřit.
V bodě II podané žaloby žalobce popsal stručně průběh dosavadního řízení, v němž Celní úřad v Kolíně (dále též správce daně), vydal na základě vytýkacího řízení podle ustanovení § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP), platební výměr ze dne 28. 5. 2009, kterým bylo rozhodnuto o výši spotřební daně za zdaňovací období únor 2007. Důvodem zahájení vytýkacího řízení byly tvrzené pochybnosti správce daně o správnosti uváděného označení vybraných výrobků, množství vybraných výrobků a výši daně, když konstatované pochybnosti se vztahují k daňovému přiznání a vykázaným údajům v něm. Daňové přiznání podal žalobce za únor 2007 k rukám správce daně dne 12. 4. 2007 a vykázal v něm dle zákonem stanovené evidence daň za zdaňovací období únor 2007 ve výši 37.630,-Kč a množství vybraných výrobků v měrných jednotkách. O odvolacích námitkách rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že žádné z odvolacích námitek nepřiznal důvodnost a vymezil žalobní námitky, které označil pod čísly 1 až 10, kdy jednotlivé námitky posoudil tak, jak je zřejmé z doručené žalobou napadeného rozhodnutí.
Předmětem sporu je otázka, zda u konkrétního množství vybraných výrobků ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění platném pro rok 2007, odvedl žalobce spotřební daň či nikoliv. Dotčené vybrané výrobky ve smyslu tohoto zákona zajistil sám žalovaný při domovní prohlídce, kterou u žalobce provedl dne 13. 2. 2007. Na základě této skutečnosti bylo zahájeno Celním úřadem v Kolíně - ve vztahu ke zdaňovacímu období únor 2007 - vytýkací řízení, které mělo objasnit údaje vykázané žalobcem v daňovém přiznání ke spotřební dani za toto zdaňovací období. Správce daně předložil domněnku, že u domovní prohlídkou zajištěných vybraných výrobků žalobce neprokázal jejich zdanění a tedy měly být zahrnuty do daňového přiznání za zdaňovací období únor 2007.
Ve vytýkacím řízení byly provedeny důkazní prostředky, byly doloženy listinné důkazy a bylo žalobcem doloženo, že spotřební daň ze sporných vybraných výrobků byla zaplacena již v roce 2003, tedy v době, kdy správu daně vykonávaly místně příslušné finanční úřady. K tomu byly doloženy evidence včetně dokladu o zaplacení spotřební daně ve výši 1.726.172,-Kč. Spornou se stává zejména otázka způsobu hodnocení důkazů a postup správce daně, který část navržených důkazů z důvodů jejich údajné nadbytečnosti vůbec neprovedl. Sám žalovaný správní úřad podle obsahu správního spisu ve věci disponuje celou řadou dalších důkazů, které podle názoru žalobce vyvracejí správnost jak výše spotřební daně, jak byla na základě vytýkacího řízení vyměřena, tak i správnost ve vztahu ke zdaňovacímu období únor 2007, do kterého byla spotřební daň ze sporných výroků přiřazena. Žalovaný tyto důkazy při posouzení dané věci nehodnotil, řadu důkazů i přes návrh žalobce odmítl do spisu zařadit, byť je jejich existence prokázána a důkazy, získané samotným žalovaným, se prokazatelně vztahují k dané věci. Vyjádření žalovaného v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nepřesné a pomíjí obsah správního spisu. Žalovaný se podle názoru žalobce nevyrovnal s postupem správce daně, který v řízení před prvním stupněm neprovedl důkazy, navržené za účelem objasnění skutečností nebo okolností, které se jeví straně žalované jako sporné. Z odůvodnění žalovaného rozhodnutí není zřejmá jeho správní úvaha, vůbec není zřejmé, co vlastně žalovaný hodnotí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 ZSDP a pokud odkazuje ve svém odůvodnění na listiny, které jsou dnes obsahem spisu, činí tak způsobem účelovým, bez toho, aby uvedl, že se k dané věci vztahují i další doklady a listiny, jak byly v průběhu vytýkacího řízení předloženy, či jak byly zajištěny do správního spisu.
Podle názoru žalobce se ani správce daně ani žalovaný nevyrovnali s vysvětlením, které přednesl k dané věci žalobce, a to konkrétně na straně 10 protokolu ze dne 14. 5. 2009, kde vysvětlil zmíněný údajný rozpor a navrhl na prokázání svého vysvětlení i důkazní prostředek – svědeckou výpověď. Dále byly žalobcem předloženy tabulky dle jeho evidence, které zpochybňují výpočty správce daně. S tím vším se správce daně vyrovnal konstatováním, že tabulky zpracované žalobcem jsou nevěrohodné, stejně tak je dle správce daně vysvětlení spojené s návrhem svědecké výpovědi nevěrohodné a výslechy svědků pana L., pana F. a firmy HAMICO, s.r.o. jsou nadbytečné. I přes námitky v této věci správce daně setrval na svých závěrech, což vedlo k situaci, že žalobce odmítl s odůvodněním podepsat zprávu o výsledku vytýkacího řízení. Sám žalovaný se k otázce odmítnutí provedení navržených důkazních prostředků nevyjádřil, byť mu tato skutečnost z obsahu správního spisu musí být známá.
Žalobce poukázal na skutečnost, že ve věci byl vyslechnut jako svědek pan P., který se vyjadřoval k otázkám převodu vybraných výrobků, k jejich množství a další manipulaci s nimi. Bez existence jediného důkazu, který by zpochybnil pravdivost svědecké výpovědi, hodnotí žalovaný tento důkaz jako nepodstatný s odůvodněním, že svědek v době výslechů se zbožím již nedisponoval. Kromě neprovedených navržených důkazů, bez řádného zhodnocení důkazů dalších, žalovaný odmítl jako neprůkazné žalobcem vedené listiny pro výpočet spotřební daně. V průběhu řízení byly doloženy daňové doklady, kterými byl vyúčtován prodej vybraných výrobků panu P., když tyto doklady jsou ve shodě s jeho svědeckou výpovědí. Rovněž byly doloženy evidence, které prokazují, že žalobce zahrnul dotčené daňové doklady do výpočtu k odvodu jak daně z přidané hodnoty, tak i spotřební daně za období listopad 2003. V souhrnu těchto důkazů, ze kterých vycházel i výpočet daňové povinnosti v rozhodném období, pak žalobce doložil i zaplacení spotřební daně ve výši 1.726.172,-Kč. Žalovaný však veškeré tyto důkazy odmítl.
Podle názoru žalobce a v rozporu s názorem žalovaného bylo vytýkacím řízením prokázáno jak dokladově tak svědecky, že dnes sporné vybrané výrobky se staly předmětem obchodní činnosti mezi žalobcem a třetí osobou již v roce 2003. Správce daně ani přes rozsáhlé šetření nezjistil žádnou zásadní a podstatnou skutečnost, která by takový závěr vyvracela a jako logická se jeví i námitka, podle které by v případě, kdy by podle závěrů správce daně daňový subjekt vyrobil dnes sporné vybrané výrobky později než v roce 2003, pak by minimálně výpočet daňové povinnosti v rozsahu více než jeden milion korun musel být zcela jiný a nemohl by korespondovat s evidencemi výpočtu pro potřebu jak spotřební daně, tak i daně z přidané hodnoty. Tyto daně byly žalobcem řádně zaplaceny. Proces dokazování v rámci daného vytýkacího řízení tak trpí vadou, která má vliv na zákonnost celého meritorního rozhodnutí.
Pod bodem III podané žaloby žalobce namítal, že účelová činnost správce daně, směřující k podřazení vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit do jiného období než období, vymezeného zákonem, je postupem mimo zákon s vlivem na věcnou správnost meritorního rozhodnutí o věci a s důsledkem a vlivem na zákonnost celého rozhodnutí o vyměření spotřební daně za zdaňovací období v únoru 2007. Vybrané výrobky, které správce daně a žalovaný podrobili dani v únoru 2007, prokazatelně existovaly již v období března 2006, toto zboží sledoval a kontr