4 As 21/2007 — Nejvyšší správní soud

5 Af 30/2010- 133 - text 5 Af 30/2010-134 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobkyně PROVENTUS Finance, a. s., se sídlem Na Ořechovce 15/572. 162 00 Praha 6, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1, proti žalované České národní bance, se sídlem Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 13. 5. 2010, č. j. 2010/1531/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2010 odňala žalovaná žalobkyni povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon č. 256/2004 Sb.“). Žalobkyně se podle tohoto rozhodnutí dopustila mnohonásobného porušení zákona č. 256/2004 Sb. a spáchala řadu správních deliktů. Za to jí bylo podle § 136 odst. 1 písm. h) a § 145 odst. 2 písm. d) zákona č. 256/2004 Sb. odňato povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry udělené rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 15. 2. 2003. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítla Bankovní rada České národní banky dne 13. 5. 2010 a napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobkyně napadla rozhodnutí o rozkladu žalobou u zdejšího soudu a vznesla tyto námitky (blíže je soud popíše v argumentační části rozsudku): 1. žalovaná nedostatečně specifikovala některá skutková jednání ve výroku rozhodnutí; 2. žalovaná postupovala v rozporu se zásadou materiální pravdy; 3. v řízení byly použity nezákonně získané důkazy; 4. rozhodnutí v I. stupni je nedostatečně odůvodněno a nevypořádalo se se všemi námitkami žalobkyně; 5. žalovaná nezkoumala společenskou nebezpečnost vytýkaných jednání a její případný zánik; 6. žalovaná pochybila při hodnocení jednotlivých správních deliktů: (i) compliance, (ii) vnitřní audit, (iii) systém řízení rizik, (iv) střet zájmů, (v) kapitálová přiměřenost, (vi) vykazování kapitálové přiměřenosti, (vii) deník obchodníka s cennými papíry, (viii) informační povinnost vůči ČNB, (ix) vyhodnocování investičního dotazníku, (x) nevyhodnocování obchodů s ohledem na odborné znalosti nebo zkušenosti zákazníků, (xi) propagační materiály. 33 pokračování 5Af 30/2010 7. v rozhodnutí byla vadně posouzena i otázka sankce: a. žalovaná nesprávně posoudila předpoklady uložení sankce podle § 136 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 145 odst. 2 písm. d) zákona č. 256/2004 Sb.; b. sankce byla udělena i přesto, že žádnému ze zákazníků nebyla způsobena újma a jednání žalobkyně nemělo negativní vliv na tuzemský kapitálový trh; krom toho žalobkyně nebyla v minulosti potrestána za závažnější postihy; c. sankce byla uložena v rozporu s obecnými zásadami správního trestání (proporcionalita, spravedlnost, předvídatelnost a kontinuita správního rozhodování); d. žalovaná při ukládání sankce nezhodnotila všechna zákonná kritéria (způsob spáchání deliktu, polehčující okolnosti), resp. je zhodnotila nesprávně (závažnost jednání, následky jednání, přitěžující okolnosti). Na svých postojích žalobkyně setrvala i v replice podané k vyjádření žalované. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních a vrátil věc žalované k dalšímu řízení, případně – pokud neshledá důvody pro tento postup – aby rozhodl o změně správního trestu a uložil žalobkyni pokutu v dolní polovině peněžité sankce podle § 157 odst. 14 písm. c) zákona č. 256/2004 Sb. Žalovaná ve vyjádření k žalobě označila veškeré žalobní body za nedůvodné a navrhla zamítnutí žaloby. Při jednání konaném dne 25. 11. 2011 setrvaly strany na svých stanoviscích. Ze správního spisu soud zjistil, že kontrola zaměřená na prověření dodržování právních předpisů v oblasti poskytování investičních služeb, zejména na - pravidla obezřetného poskytování investičních služeb se zaměřením na administrativní postupy, kontrolní a bezpečnostní opatření při zpracování a evidenci dat, - pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům, - odborné předpoklady osob, které u žalobkyně vykonávají odborné obchodní činnosti obchodníka s cennými papíry, - poskytování hlavní investiční služby podle § 4 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., byla u žalobkyně provedena již v roce 2006. V protokolu o kontrole žalovaná mj. konstatovala, že žalobkyně - řádně nezavedla postupy k omezení možnosti střetu zájmů mezi ní a jejím zákazníkem a mezi jejími zákazníky navzájem; - nevyhodnocuje informace o zákaznících z hlediska úrovně odborných znalostí a zkušeností zákazníka, jeho požadavků na službu, vztah k riziku a finanční situaci; - nevede řádně deník obchodníka s cennými papíry; - nevytvořila systém vnitřní kontroly přiměřeně ke své velikosti a k rozsahu a povaze poskytovaných investičních služeb (zaměstnanec B. M. nemá potřebné znalosti pro výkon funkce compliance, interní auditor V. M. není dostatečně obeznámen s problematikou činnosti obchodníka s cennými papíry); - v rozporu se zákonem uváděla v propagačních materiálech číselné odhady nebo předpovědi budoucího výnosu, ačkoli z povahy investiční služby nebo nástroje nevyplývalo, že tento výnos je pevně stanoven; dále uváděla v propagačních materiálech informace způsobilé vyvolat dojem, že investiční služby poskytované obchodníkem jsou formou kolektivního investování, formou vkladu u banky, formou penzijního připojištění nebo pojištěním; rovněž nepřípustně srovnávala finanční produkty – bankovní termínovaný vklad a investiční program bez uvedení všech faktorů, které mohou mít na srovnání vliv; neinformovala v letácích zákazníky o riziku, se kterým je poskytovaná služba spojena. Žalovaná v tomto případě dospěla k závěru, že jsou dány důvody pro projednání věci bez zahájení správního řízení – zejména proto, že žalobkyně je společností s nízkým dopadem na tuzemský finanční trh a byla u ní provedena první státní kontrola na místě. Na jednání dne 18. 4. 2007 žalovaná upozornila žalobkyni na možnost další státní kontroly a na razantnější postih při zjištění nedostatků. Žalobkyně na jednání informovala žalovanou o přijatých i plánovaných opatřeních k nápravě. Další kontrola proběhla u žalobkyně v období říjen 2008 – březen 2009. Žalovaná při této kontrole zjistila, že nedostatky zjištěné při předchozí kontrole nadále přetrvávají; v protokolu o kontrole konstatovala i další pochybení spočívající v tom, že žalobkyně - nezajistila výkon funkce řízení rizik a likvidity, vnitřní předpisy neupravují dostatečně systém řízení rizik; - nesleduje kapitálovou přiměřenost; - nevyžaduje od zákazníků informace v šíři stanovené zákonem. Žaloba není důvodná. K jednotlivým žalobním námitkám, jak byly předneseny v žalobě ze dne 28. 5. 2010, v replice ze dne 17. 12. 2010 a při jednání dne 25. 11. 2011 1. Žalovaná nedostatečně specifikovala některá skutková jednání ve výroku rozhodnutí Žalovaná podle žalobkyně nedostatečně časově vymezila jednotlivé skutky: - podle bodu (i) výroku (nezajištění řádného výkonu funkce compliance) „v období předcházejícím státní kontrole nebyl dosavadní pracovník pověřený výkonem compliance na pracovišti dlouhodobě přítomen“ – trvání období není přesně vymezeno; - podle bodu (iii) výroku (zavedení přiměřeného systému řízení rizik) žalobkyně „neměla do 31. 10. 2008 zřízen funkční organizační útvar ani pracovní pozici pro řízení rizik a likvidity“ – není upřesněn počátek vytýkaného jednání; - podle bodu (x) výroku žalobkyně neplnila povinnost poskytovat investiční služby s odbornou péčí „k okamžiku státní kontroly“ – není vůbec zřejmá doba páchání tohoto trvajícího deliktu; - podle bodu (xi) výroku žalobkyně používala „některé propagační materiály – tištěné (a to minimálně od 27. 6. 2006) a na internetových stránkách proventus.cz (minimálně od 24. 10. 2008)“ – není zřejmé, do kterého okamžiku ČNB prokázala trvání závadného jednání. Podle žalobkyně neobstojí přístup žalované, která u jednoho trvajícího deliktu stanovila pouze okamžik jeho ukončení, a u jiného zase jen jeho počátek. Přesná časová specifikace skutku je nezbytnou náležitostí výroku rozhodnutí o správním deliktu (srov. č. 1546/2008 Sb. NSS a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, č. j. 4 As 21/2007-80); u trvajících deliktů tedy musí být prokázán počátek i konec jednání, aby byla zřejmá doba, po kterou docházelo k porušení povinnosti. Některé body výroku se nezabývají popisem skutkového jednání ani způsobem spáchání: v bodě (iv) výroku není uvedeno, jaké postupy hodnotí ČNB jako nedostatečné či zda nebyly zavedeny žádné postupy; v bodě (ix) není zřejmý způsob, jakým žalobkyně nevyhodnocovala informace od zákazníků; v bodě (xi) není patrné, o jaké tištěné materiály jde a v čem spočívá jejich neobjektivnost. V bodech (iv), (ix) a (xi) žalovaná jen citovala zákonnou definici skutkové podstaty, aniž uvedla konkrétní skutkové okolnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 426/2006); v bodě (xi) nebyly konkretizován