4 Ads 98/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 168/2008- 50 - text 6 pokračování 5Ca 168/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: Ing. M.H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14.12.2007, č.j. 1060/2007 t a k t o : Žaloba s e z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 15.1.2007, čj. OSZ-131162/VO-Že-2007 byl žalobci podle § 116 § 117 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie ČR a podle § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen zákon) přiznán dnem 1.12.2006 příspěvek za službu ve výši 11.830,- Kč měsíčně, a dále bylo rozhodnuto, že od 1.1.2007 se výsluhový příspěvek (ve výši 11.830,- Kč) zvyšuje o 2,8 %, tj. na 12.162,- Kč. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje konstatování, že služební poměr skončil dne 30.11.2006, příspěvek za službu se od 1.1.2007 považuje za výsluhový příspěvek a dále obsahuje výpočet příspěvku za službu. Na základě odvolání, které žalobce proti rozhodnutí podal, bylo žalobou napadeným rozhodnutím uvedené rozhodnutí změněno tak, že A) podle § 116 a § 117 zákona č. 186/1992 Sb. za použití § 227 odst. 1 zákona se přiznává dnem 1.12.2006 příspěvek za službu ve výši 11.830,- Kč. B) podle § 225 zákona se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů k 31.12.2006 považuje za výsluhový příspěvek podle zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni 31.12.2006, tj. ve výši 11.830,- Kč měsíčně. C) podle § 159 zákona se výsluhový příspěvek poskytovaný ve výši 11.830,- Kč měsíčně zvyšuje dnem 1.1.2007 o polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, která činí 2,80%, tj. o částku 332,- Kč měsíčně, celkem tedy činí od 1.1.2007 12.162,- Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že odvolatel ukončil služební poměr dne 30.11.2006 a požádal o příspěvek za službu. Řízení o přiznání příspěvku za službu bylo zahájeno podle § 126 odst. 1 a 2 předchozího zákona č. 186/1992 Sb. a nebylo ukončeno za jeho účinnosti, tj. do 31.12.2006, proto pokračovalo od 1.1.2007 podle § 227 odst. 1 zákona; nárok na přiznání příspěvku za službu nepochybně je právem podle § 227 odst. 1 zákona a je obsažen jak v § 116 předchozího zákona, tak v § 157 zákona, byť se příspěvek za službu podle předchozího zákona považuje za výsluhový příspěvek podle zákona. Od 1.1.2007 jej však nelze zvyšovat podle § 119 odst. 1 předchozího zákona, který byl ode dne účinnosti zákona, tj. od 1.1.2007, zrušen. Dnem 1.1.2007 se podle § 225 zákona příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti zákona, tj. v daném případě ve výši 11.830,- Kč. Na výsluhový příspěvek se vztahuje ust. § 159 zákona o jeho zvyšování, který stanoví, že výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu, přičemž zvýšení činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů. Zvláštním právním předpisem je § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a nařízení vlády č. 461/2006 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2007. Podle tohoto nařízení se procentní výměra důchodů přiznaných od 1.1.1996 zvyšuje od splátky důchodu splatné po 31.12.2006 o 5,6%. Výsluhové příspěvky se zvyšují analogicky zvýšení důchodů, avšak pouze o polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tj. výsluhové příspěvky přiznané po 1.1.2006 se zvyšují o 2,80 %. Napadené rozhodnutí je s přihlédnutím ke skutečnosti, od kdy odvolatel výsluhový příspěvek pobírá, s touto úpravou v souladu. Z ust. § 225 zákona vyplývá, že výsluhový příspěvek přiznaný podle hmotněprávních ustanovení předchozího zákona jako příspěvek za službu a dnem 1.1.2007 transformovaný do výsluhového příspěvku, bude valorizován stejně jako výsluhový příspěvek přiznaný přímo podle zákona. Zákonnost a správnost zvyšování výsluhového příspěvku vojáků z povolání ode dne účinnosti zákona č. 221/1991 Sb., o vojácích z povolání, pouze o polovinu zvýšení procentní výměry důchodů byla přezkoumána Nejvyšším správním soudem, který v rozsudku 7 A 36/2001-43 ze dne 29.3.2004 shledal postup ministerstva obrany zákonným. V dané věci byl oprávněný služební funkcionář vázán ustanovením § 225 a § 159 zákona a nemohl rozhodnout, že výsluhový příspěvek se zvyšuje o částku vyšší, než činí polovina uvedeného zvýšení procentní výměry důchodů (jde v zásadě pouze o deklaratorní rozhodnutí). Výše zvýšení byla stanovena správně, a tomu odpovídá i vypočtená částka výsluhového příspěvku. Současně však nebylo možné přehlédnout, že rozhodnutí trpí některými formálně právními nedostatky, které, ač nedošlo ke změně v meritu věci, bylo nutno napravit. Žalobce v podané žalobě uvedl, že souhlasí s výrokem pod bodem A) napadeného rozhodnutí tj. výpočtem příspěvku za službu ve výši 11.830,- Kč. Má však za to, že řízení o žádosti, které nebylo ukončeno do konce roku 2006, mělo pokračovat tak, jak uvádí ustanovení § 227 odst. 1 zákona, s použitím příslušné části § 227 odst. 2 zákona, které stanoví, že podle dosavadních právních předpisů se posuzují rozhodnutí a právní úkony, které směřují ke skončení služebního poměru, i když služební poměr příslušníka má na jejich základě skončit až po nabytí účinnosti zákona; ustanovení § 215 se v tomto případě neužije. Nároky související se skončením služebního poměru příslušníka uvedeného ve větě první se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Žalobce uvedl, že právní úkony směřovaly ke skončení služebního poměru, tudíž bylo nutné použít větu první: Podle dosavadních právních předpisů se posuzují rozhodnutí a právní úkony, které směřují ke skončení služebního poměru, věta: i když služební poměr příslušníka má na jejich základě skončit až po nabytí účinnosti zákona, pak použita být nemůže, neboť na žalobce nedopadá a poslední část: ustanovení § 215 se v tomto případě neužije, bude naplněna. Použita pak musí být věta druhá Nároky související se skončením služebního poměru příslušníka uvedeného ve větě první se posuzují podle dosavadních předpisů. Jak žalobce dále uvedl, právní úkon byl učiněn až dne 15.1.2007 a konečné rozhodnutí dne 14.12.2007, proto mělo být rozhodnuto podle dosavadních právních předpisů, tedy i podle § 119 zákona č. 186/1992 Sb. Žalobce dále nesouhlasil s výrokem pod bodem B) napadeného rozhodnutí, s nímž by podle žalobce bylo možné souhlasit jen tehdy, pokud by šlo o sjednocení názvosloví Příspěvek za službu a Výsluhový příspěvek např. pro zjednodušení evidence v rámci sociálního zabezpečení apod., nikoli však tak, jak jej prezentuje žalovaný. Žalobce nesouhlasí ani s výrokem bod bodem C) napadeného rozhodnutí, který podle žalobce nelze na žalobce aplikovat, neboť není –li osobou uvedenou v § 1 zákona (fyzickou osobou, která v bezpečnostním sboru vykonává službu), nelze na něj aplikovat § 159 zákona. Postupem žalované tak podle žalobce dochází k rozporu mezi § 1 a § 225 zákona, tento rozpor buď zákonodárně nepostřehl nebo cílem zákonodárce v § 225 zákona bylo pouze sjednotit názvosloví pro zjednodušení evidence při zachování všech náležitostí, což žalobce pokládá za pravděpodobnější, a je proto zároveň toho názoru, že zákonodárce neměl v úmyslu měnit předchozí právní vztahy (vyjma názvu příspěvku), což dokládá citovaná druhá část věty § 225, podle níž mají být předcházející právní vztahy zachovány a to ve výši, v jaké náležely ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Předcházející právní vztahy byly řešeny zákonem č. 186/1992 Sb. v oblasti příspěvků za službu dle § 116, § 117 a zejména § 119, podle kterého se přiznaný příspěvek zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu. Žalobce uvedl, že žalobu podává i v zájmu zachování jeho právních jistot, které nabyl podle zákona č. 186/1992 Sb., a které jsou mu napadeným rozhodnutím odpírány. Služební poměr žalobce ukončil 30.11.2006, tedy za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb. Příspěvek za službu mu tedy náleží podle uvedeného zákona od 1.12.2006. Zákon č. 186/1992 Sb. žalobci tento příspěvek garantoval za dodržení pravidel v jeho ustanovení § 119. Dnešní nová úprava vychází z jiných principů, výpočet výsluh je příznivější, způsob jejich valorizace však nižší o jednu polovinu. Z pohledu retroaktivity není možné, aby došlo k jednostranné změně již založeného právního vztahu, pro žalobce nevýhodné. Pokud žalobce ukončil služební poměr za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb., musí mu být garantován způsob zvyšování příspěvku za službu stanovený v tomto zákoně. Jinak je žalobce diskriminován vůči těm příslušníkům, kteří ukončili