— Nejvyšší správní soud

9 Ca 270/2008- 42 - text 14 pokračování 9 Ca 270/2008 9 Ca 270/2008 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: ROKOSPOL a.s., se sídlem Praha 1, Krakovská 1346/15, IČ: 25521446, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2008, č.j.: 570/1814/07/Se t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno ze dne 12.6.2007, č.j.: 47/OOH/0712689.07/07/BJS (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000,-Kč dle ust. § 39b zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o chemických látkách“) za to, že jako výrobce ztěžuje výkon kontrolní činnosti inspekce tím, že nepředložil podklady pro klasifikaci kontrolovaných nebezpečných chemických přípravků Rokoředidlo S 6006, Rokoředidlo UNI RK 004, ROKOPUR TUŽIDLO RK500 a Rokosil S-2199 vyžádané protokolem ze dne 11.4.2007 a jejich předložení dopisem ze dne 19.4.2007 odmítl s tím, že požadované údaje podléhají obchodnímu tajemství. Zároveň byla žalobci podle § 79 odst. 2 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a podle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V žalobě namítl, že žalovaný ve věci rozhodl, aniž by skutečnosti tvrzené v odvolání řádně prozkoumal a následně i právně zdůvodnil. Žalobce považuje za nepravdivé konstatování žalovaného, že odmítl předložit podklady pro klasifikaci kontrolovaných chemických přípravků Rokoředidlo S 6006, UNI RK 004, Rokopur tužidlo RK 500 a Rokosil S 2129, které se žalovaný vyžádal protokolem ze dne 11.4.2007. Zákon ukládá žalobci předložit ke kontrole bezpečnostní listy a ty byly žalovanému předloženy. Tvrzení žalovaného, že výrobci se ukládá povinnost „uchovávat údaje použité pro klasifikaci látky nebo přípravku po dobu, po kterou jsou uváděny na trh nebo do oběhu, a po dobu dalších 3 let od posledního uvedení na trh nebo do oběhu, a poskytnout je na vyžádání příslušným správním orgánům pro potřeby jejich správní činnosti,“ je dle žalobce správné jen částečně. Zákon o chemických látkách konstatuje, že výrobce je povinen předložit údaje pro klasifikaci, ale nikde nehovoří o povinnosti předložit výpočet. Údaje pro klasifikaci jsou vzorky surovin a jejich bezpečnostní listy, ale údaji pro klasifikaci se nemůže stát konkrétní výpočet, jak požaduje správní orgán. V zákoně o chemických látkách nikde nestojí, že výrobce je povinen předložit jako údaje pro klasifikaci jejich výpočet. Žalobce dále namítl, že žalovaný je podjatý. Tuto podjatost žalobce namítal od okamžiku, kdy správní orgány obou stupňů rozhodly, že žalobce je velký zdroj znečišťování. Teprve rozkladová komise žalovaného celou věc napravila a uložila České inspekci životního prostředí (dále též jen „ČIŽP“) a žalovanému toto pochybení napravit. Přesto ČIŽP rozhodla ve věci opět nesprávně a teprve v okamžiku, kdy žalobce upozornil nadřízený orgán na nerespektování jeho rozhodnutí ze strany ČIŽP, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Jako důkaz svého tvrzení o podjatosti správního orgánu žalobce označil spis vztahující se ke kauze, v níž bylo rozhodováno o zařazení žalobce jako zdroje velkého znečištění. V dalším žalobním bodu poukázal žalobce na to, že správní orgán je zákonem vázán k tomu, aby věc řádně vysvětlil a konkrétně doložil, v čem se žalobce dopustil chyby. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobci nevysvětlil a zákonem nezdůvodnil, co zákon o chemických látkách myslí termínem „údaje použité pro klasifikaci látky.“ Podklady pro klasifikaci nejsou a nemohou být výpočty, jak se to snaží interpretovat žalovaný. V posledním žalobním bodu žalobce namítl, že správní orgán I. stupně prováděl kontrolu provozovny – prodejny žalobce dne 11.4.2007. Při této kontrole požadoval předložit podklady pro klasifikaci kontrolovaných přípravků. Tento postup není dle mínění žalobce standardní a obsahuje šikanózní prvky. Je skutečností, že prodejna je povinna vést bezpečnostní listy ke všem svým výrobkům, pokud jí to zákon ukládá. Na druhé straně ale nikde a nikdy neproběhla kontrola ČIŽP na prodejně s cílem získat podklady pro výpočet klasifikace. Tento postup správního orgánu je nejen neobvyklý, ale dokládá snahu správního orgánu najít něco, co může dát jakýkoliv záměr k úřední šikaně. Podklady pro klasifikaci látek není prodejna povinna vést a žalovaný (správně zřejmě žalobce) o této povinnosti nikdy ani neslyšel. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce provádí svou činnost v oblasti nebezpečných chemických látek a přípravků, což z hlediska bezpečnostní úzce souvisí s lidským zdravím a životním prostředím. Nepřesné aplikace zákona o chemických látkách jsou proto zcela nepřípustné. Osobitý přístup žalobce je příkladem stále se opakujícího porušování zákona o chemických látkách, kdy se žalobce mnohdy domnívá, a to zcela neodůvodněně, že jeho způsob realizace činnosti je lepší než stanoví zákon o chemických látkách. Žalovaný poukázal na názor žalobce vyjádřený písemně v průběhu posledních jednání, podle něhož „se ukazuje, že některé vytýkané prvky jsou ze strany kontrolované osoby lépe a smysluplněji definovány, než jak to určuje zákon“. Žalovaný konstatoval, že žalobce porušil povinnosti stanovené zákonem o chemických látkách. Způsoby, kterými došlo k porušení zákona, byly předmětem objektivních skutkových zjištění prvoinstančního orgánu; tyto jsou ve spisové dokumentaci podrobně dokladovány. Žalovaný tato skutková zjištění a jejich následnou právní klasifikaci také uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce dle názoru žalovaného projevuje naprostou neznalost zákona o chemických látkách, neboť v ust. § 3 odst. 6 tohoto zákona je pro výrobce nebo dovozce výslovně zakotvena povinnost „uchovávat údaje použité pro klasifikaci látky nebo přípravku po dobu, po kterou jsou uváděny na trh nebo do oběhu, a po dobu dalších 3 let od posledního uvedení na trh nebo do oběhu, a poskytnout je na vyžádání příslušným orgánům, pro potřeby jejich správní činnosti“. Tento jednoznačný fakt žalobce neguje, jako by zákon o chemických látkách neexistoval, odmítá soubor všech materiálů ke klasifikaci vydat a přidává svůj nesouvisející výklad o bezpečnostních listech. Podobné způsoby zamlžování skutečností jsou způsobem projevu žalobce. Žalovaný označil za typické, že žalobce označuje doslovnou citaci zákona o chemických látkách za „správnou jen částečně.“ Zákonodárce nicméně hovoří, a to bez uvedení jakýchkoliv výjimek, o „údajích použitých pro klasifikaci“, tedy o všech údajích, které byly použity, a ne jen některých. Komolení významu slov v českém jazyce ze strany žalobce se ve spisovém materiálu vyskytuje pravidelně; zde si žalobce plete údaje pro klasifikaci se vzorky surovin. Osočování kontrolních orgánů je trvalou běžnou praktikou žalobce, která je reakcí na objektivní zjištění jeho pochybení při kontrolní činnosti ČIŽP. V žalobě připomíná žalobce nesouvisející správní řízení týkající se posouzení velikosti zdroje znečišťování ovzduší, prováděné zcela jiným oddělením správního orgánu I. stupně podle zcela jiného zákona. Běžné správní řízení a správní rozhodnutí vydané v jeho neprospěch žalobce opět klasifikoval jako zaujatost. Správní orgán v dané věci na žalobci zcela srozumitelně požadoval veškeré údaje pro klasifikaci, které byly použity, tak jak to vyžaduje § 3 odst. 6 zákona o chemických látkách. Není zde co zdůvodňovat, ale přesto byl vznesen konkrétní požadavek ze strany správního orgánu I. stupně. Jeho odmítnutí znamená, že žalobce dostatečně chápe, co po něm kontrolní orgán žádá a pouze se snaží udělat případ nesrozumitelným. Kontrola provedená v souladu se zákonem byla dle přesvědčení žalovaného standardní. Žalovaný se v této souvislosti ohradil proti nařčení ze šikany; má za to, že ze strany žalobce se jedná již o opakované urážky. Uložení podkladů pro klasifikaci ukládá zákon o chemických látkách. To, že žalobce o této povinnosti nikdy neslyšel, je dokladem toho, že se zákonem o chemických látkách neřídí a že byl sankcionován oprávněně. Žalovaný uza