— Nejvyšší správní soud

9 Ca 88/2009- 84 - text  [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: M.T., zastoupena zákonným zástupcem R. Č. zastoupen Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému : Úřad městské části Praha 1, Vodičkova 18, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání osvědčení o státním občanství na základě žádosti žalobkyně ze dne 22.10.2007, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný k její žádosti ze dne 22.10.2007 o vydání osvědčení o státním občanství ČR požadované osvědčení nevydal. Žalobkyně uvedla, že dne 31.10.2007 bylo žalovaným vydáno oznámení o zahájení správního řízení dle § 47 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu a dne 12.8.2008 žalovaný vydal výzvu k odstranění vad žádosti s tím, že žalobkyně má předložit originál švýcarského rodného listu s apostille a úředním překladem. K odstranění vad žádosti žalovaný stanovil lhůtu 24 měsíců. Žalobkyně má zato, že veškeré náležitosti k podané žádosti dle § 20 zákona č. 40/1993 Sb. doložila a žalovaný měl žalobkyní požadované osvědčení vydat. Žalobkyně se domáhala vydání osvědčení o státním občanství i cestou opatření proti nečinnosti, když dne 2.8.2008 zaslala nadřízenému orgánu žalovaného – Magistrátu hl.m. Prahy žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu. Ani nadřízený orgán doposud neučinil žádný zákonem předvídaný postup ve smyslu § 80 odst. 4 a 6 správního řádu. Žalobkyně namítala, že žalovaný činí ve věci zbytečné průtahy a jejího nečinnost zasahuje do práva státního příslušníka ČR na vydání osvědčení o státním občanství ČR. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud vydal rozsudek, kterým stanoví žalovanému povinnost vydat osvědčení o státním občanství České republiky pro M. T.. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že řízení o žádosti žalobkyně bylo přerušeno pro nedostatky podané žádosti, které bránily zahájení státoobčanského šetření. Žalobkyně k výzvě žalovaného nepředložila originál švýcarského rodného listu s doložkou apostille a úředním překladem do českého jazyka. Na místo toho se žalobkyně proti rozhodnutí o přerušení řízení a výzvě žalovaného odvolala s námitkami, že se správní orgán neřídil částí čtvrtou zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, konkrétně ust. § 154 správního řádu, který nedovoluje ve věci vydávání osvědčení přerušit řízení dle ust. § 47 správního řádu, neboť toto ustanovení není v § 154 správního řádu uvedeno. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 18.12.2008 podané odvolání zamítl a usnesení o přerušení řízení potvrdil. Přesto žalobkyně nedoložila požadované listiny a v zastoupení svým zákonným zástupcem oznámila, že se skutečně narodila ve Švýcarsku v St. Gallen, ale její matka rodila pod jinou identitou, pod jménem B. D., tudíž žalobkyně se narodila pod jiným jménem B.M. Při vyhotovení mongolského rodného listu vyhotovil mongolský matriční úřad list s její skutečnou totožností M. T. Originál rodného listu vydaného matričním úřadem ve Švýcarsku je uložen u matričního úřadu v Mongolsku. Žalobkyně operovala tím, že má k dispozici fotokopie azylových průkazů žalobkyně i její matky, z nichž je patrné, pod jakými totožnostmi matka i žalobkyně ve Švýcarsku vystupovaly. Žalovaný navrhl, aby z uvedených důvodů byla žaloba odmítnuta pro její předčasnost. Při jednání před soudem k dotazu soudu, zda ve věci bylo vydáno rozhodnutí, zástupce žalovaného předložil soudu usnesení Úřadu městské části ze dne 5.1.2011, č.j. ÚMČP1 100717/2007/I, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci žádosti nezletilé M.T. o vydání osvědčení o státním občanství České republiky dle § 20 zákona č.40/1993 Sb. Řízení bylo zastaveno dle ust.§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu pro podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. K dotazu soudu zástupce žalovaného uvedl, že včerejším dnem, tj. 25.1.2011 uběhla lhůta pro odvolání proti tomuto usnesení a prohlásil, že k dnešnímu dni žádné odvolání proti zastavení řízení od zástupce žalobkyně nedošlo. Soud zkonstatoval, že k uvedenému usnesení nejsou v části spisu, který je předložen soudu při tomto ústním jednání, založeny doručenky o doručení tohoto usnesení žalobkyni a zástupce žalovaného uvedl, že je schopen do jednoho týdne doručenky soudu předložit. Soud uložil žalovanému, aby do jednoho týdne předložil doklady o doručení usnesení o zastavení řízení a dále, aby předložil vydané usnesení o zastavení řízení s doložkou právní moci. Dne 28.1.2011 bylo soudu doručeno usnesení žalovaného ze dne 5.1.2011, č.j. ÚMČP1 100717/2007/I vydané podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o vydání osvědčení o státním občanství podle § 20 zákona č. 40/1993 Sb. Žalovaný fotokopií doručenky dále doložil, že toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 10.1.2011 a nabyl tak právní moci. K dotazu soudu, zda za situace, kdy bylo o žádosti žalobkyně rozhodnuto uvedeným snesením o zastavení řízení, žalobkyně trvá na podané žalobě, zástupce žalobkyně podáním ze dne 4.4.2011 sdělil soudu, že žalobkyně na podané žalobě trvá, neboť žalovaný je podle § 155 odst. 2 správního řádu povinen vydat bez dalšího osvědčení, jsou-li splněny podmínky pro jeho vydání Žalobkyně je nepochybně občankou České republiky na základě souhlasného prohlášení rodičů žalobkyně o určení otcovství R.Č. a skutečnost, že žalobkyně měla nesrovnalosti v místě narození není relevantní. Žalobkyně má na vydání osvědčení o státním občanství podle § 155 odst. 2 správního řádu, § 20 odst. 2-4 zákona č. 40/1993 Sb. nárok. Zástupce žalobkyně trval na tvrzení, že žalovaný je nečinný a jeho nečinnost nemůže být napravena tím, že správní orgán vydá usnesení, jehož se žalobkyně nedomáhala a k jehož vydání ani není oprávněn. Při dalším jednání před soudem zástupce žalovaného předložil soudu vyjádření ke stanovisku žalobkyně ze dne 28.6.2011, v němž se žalovaný zabýval lhůtami pro vydání rozhodnutí a odůvodňoval, že to byla žalobkyně , která neodstranila vytýkané vady a způsobila, že rozhodnutí nemohlo být vydáno bezodkladně a že v důsledku přerušení řízení zákonná lhůta neběžela. Městský soud v Praze přistoupil k projednání předmětné žaloby proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zák. č. 150/202 Sb. soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 79 odst. 1, věty prvé zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (s.ř.s.) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení . Podle § 79 odst. 2 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že žalobkyně se s úspěchem může domáhat ochrany proti nečinnosti za splnění podmínek ust. § 79 a násl. s.ř.s. Soudní ochrana proti nečinnosti podle uvedené právní úpravy spočívá v tom, že soud uloží správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Rozhodnutím, které má správní orgán vydat, se rozumí úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva osoby v konkrétním případě, tzn., že ochrana proti nečinnosti musí směřovat k vydání individuálního správního aktu. Správní orgán je nečinný ve smyslu uvedené ochrany dané soudním řádem správním, pokud nekoná, přestože mu toto zákon ukládá, tedy pokud zákon stanoví jeho pravomoc vydat určité rozhodnutí v konkrétní věci a správní orgán toto nečiní. Z tohoto pohledu tedy bylo namístě posoudit důvodnost nebo nedůvodnost podané žaloby a soud přitom vycházel jak z tvrzení žalobkyně a jí předložených dokladů, tak i z obsahu správního spisu žalovaného. Podstatnou otázkou pro toto řízení o ochraně proti nečinnosti z hlediska petitu podané žaloby je, zda žalovaný správní orgán byl žalobkyni povinen vydat osvědčení o státním občanství České republiky, neboť v nedodržení této povinnosti žalobkyně spatřuje nečinnost. V souzené věci je nepochybné a ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 22.10.2007 k Úřadu městské části Praha 1, odboru matrik žádost o vydání osvědčení o státním občanství České republiky z důvodu nabytí státního občanství dle § 2 písm. c) zákona č. 40/1993 Sb, neboť tuto žádost doložila mimo jiné i zápisem o určení otcovství k narozenému dítěti