7 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 130/2012- 141 - text 18 pokračování 10A 130/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: CET 21 spol.s r.o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.6.2009, sp.zn. 2006/880/dzu/CET, čj. hol/5468/06, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2.6.2009, sp.zn. 2006/880/dzu/CET, čj. hol/5468/06, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.000, Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jako „žalovaná“ nebo „Rada“), kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 50.000,- Kč za porušení povinnosti dle § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon“), kterého se měl žalobce dopustit odvysíláním pořadu Televizní noviny, resp. reportáže Řidiči tramvají jezdí často na červenou dne 13.8.2006 od 19.30 hodin na programu Nova, jelikož reportáž vycházela pouze z jednostranné kritiky řidičů tramvají, přičemž divákovi nebyla předmětná problematika dostatečně objasněna a divák si tak nemohl svobodně vytvořit názor. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné a rovněž bylo vydáno v důsledku porušení procesních práv žalobce. Žalobce rovněž případně navrhoval moderaci uložené pokuty. Žalobce v první žalobní námitce namítal, že jeho deliktní odpovědnost již zanikla, neboť uplynula prekluzívní lhůta. K tomu poukázal na ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., s tím, že subjektivní lhůta k uložení pokuty již uplynula a deliktní odpovědnost žalobce tak zanikla, neboť k odvysílání předmětné reportáže došlo dne 13.8.2006, v oznámení o zahájení správního řízení, které bylo doručeno žalobci dne 19.10.2006, bylo uvedeno, že Rada o zahájení správního řízení rozhodla dne 27. září 2006, přinejmenším tedy tohoto dne se žalovaná dozvěděla relevantní skutečnosti, že mohlo dojít k porušení povinnosti provozovatele. Den poté začala běžet jednoletá prekluzívní lhůta, dne 6.4.2007 byla podána žalobcem žaloba proti prvému správnímu rozhodnutí Rady ze dne 6.2.2007. Doručením žaloby soudu přestala lhůta běžet. Následně Městský soud v Praze zrušil první správní rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 30.9.2008, který nabyl právní moci dne 4.11.2008. Den poté začala lhůta opět běžet. Žalovaná vydala opětovně nové správní rozhodnutí ve věci, které bylo doručeno žalobci až dne 12.8. 2009. Z uvedeného tedy podle žalobce vyplývá, že i přes stavění prekluzívní lhůty po dobu, kdy věc byla projednávána městským soudem, jednoletá lhůta již doběhla a deliktní odpovědnost žalobce zanikla již před tím než bylo žalobci doručeno napadené správní rozhodnutí. Žalobce v průběhu řízení (při jednání soudu) vzal tuto námitku zpět s odůvodněním, že pro tento jeho závěr nevzal v úvahu přerušení lhůty po dobu, kdy probíhalo i řízení o kasační stížnosti. V další žalobní námitce žalobce uvedl, že rozhodnutí je v rozporu se správním spisem, závěry žalované učiněné z důkazů z nich logicky neplynou, žalovaná neprovedla potřebné důkazy a je třeba jejich zásadní doplnění a nebyl proveden protokol o ohledání, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobce poukázal na to, že poskytnutím objektivní informace se rozumí poskytování takových informací, které jsou v souladu se skutečným stavem věci, ze zvukové části předmětné odvysílané reportáže je podle něj patrno, že moderátorka uvozuje reportáž tím, že nový silniční zákon, přesněji bodový systém, se netýká všech dopravních prostředků, na to následuje rekapitulace toho, co Nova odvysílala předešlý den ve stejné zpravodajské relaci, potom následuje krátká anketa s řidiči a její zhodnocení redaktorkou. Následuje vyjádření dopravního experta, mluvčího magistrátu a poslanců. Žalobce tedy nesouhlasí se závěrem žalované, pokud ta dospěla k závěru, že by se řidiči tramvají museli k tomu, že nedodržují dopravní předpisy, vyjadřovat, neboť z obrazových záznamů je nepochybné, jaký je skutečný stav věci, tj., že řidiči tramvají předpisy porušují. K výtce Rady, že nestačí pouze záběry na jednu a tutéž křižovatku, přičemž v daném případě jde o křižovatku atypickou, žalobce namítl, že taková výtka jde nad rámec zákona, protože v daném případě byla v reportáži ukázána konkrétní křižovatka, bylo uvedeno o jakou křižovatku jde a jak dlouho zde byly záběry pořizovány. Pokud žalovaná ve správním rozhodnutí odůvodňuje uložení pokuty tím, že bylo řečeno, že všichni řidiči jezdí na červenou, neodpovídá toto zjištění spisu (konkrétně to neodpovídá zvukově-obrazovému záznamu reportáže). Nadto žalobce tvrdí, že spis neobsahuje protokol o ohledání (provedení zvukově-obrazového záznamu), o protokolu není ani zmínka v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. Podle žalobce je tak nepochybné, že žalovaná postupovala v rozporu s ust. § 18 správního řádu a právem žalobce na spravedlivý proces. Žalobce dále poukázal na to, že v reportáži je konkrétně uvedeno cit: „řidiči tramvají v Praze jezdí často na červenou. Důkazem toho byla už naše včerejší reportáž, ve které jste viděli záběry pořízené na náměstí I.P. Pavlova v Praze. Během tří hodin tam projelo na červenou sedmnáct tramvají“. Pokud žalovaná spatřuje neobjektivitu a nevyváženost reportáže ve zjednodušeném zpracování faktů a vyvození zavádějícího závěru, že řidiči tramvají jezdí často na červenou, přičemž faktor brzdné dráhy v návaznosti na rychlost tramvaje nebyl dostatečně objasněn, má žalobce za to, že objasňování brzdné dráhy tramvají nemá z hlediska posuzované věci stěžejní význam. Stěžejní význam má informace, že podle nového silničního zákona se řidičů tramvají netýká bodový systém a přitom, jak je patrno z obrazové části reportáže, řidiči projíždějí křižovatkou, ačkoliv by měli již stát. Žalobce dále tvrdí, že zjednodušení, které redaktorka v reportáži provedla, bylo nutné s ohledem na formát pořadu (šlo o pořad zpravodajský) a rozhodně je zjevné při posuzování reportáže a jejího tématu jako celku (včetně obrazové a zvukové složky), že zazněly objektivní informace. Žalobce dále tvrdí, že poskytl divákovi i vyvážené informace. Pokud tedy žalovaná vytýká ža1obci, že nezazněly v reportáži vyvážené informace, protože prý neposkytl řidičům prostor k vyjádření názoru, má žalobce za to, že v daném případě šlo o tak zjevné chování řidičů tramvají, že nebylo třeba, aby se řidiči, kteří projeli na červenou, v reportáži vyjadřovali. Žalobce má za to, že zákonný požadavek na vyváženost reportáže není možno vykládat tak, že vyjádření každé osoby, o níž je v reportáži pojednáno, je nutné bez ohledu na obsah reportáže a kontext informací o takovém subjektu, když nelze pominout, že v daném případě řidiči vůbec nebyli personifikováni. Dále žalobce tvrdí, že stěžejní informací reportáže bylo, že bodový systém podle nového silničního zákona se nevztahuje na řidiče tramvají, který na řidiče tramvají vůbec nepomyslel. K tomu pak zazněla informace ministerstva dopravy a poslanců, z nichž vyplynulo, že nový zákon není dobrý, případně, že by měl platit aspoň rok, aby se zjistily jeho případné nedostatky a případně, že každý by měl být postižen stejně. Za zásadní žalobce považuje, že Rada neprovedla důkaz záznamem ani přepisem reportáže odvysílané 12. srpna 2006, ačkoliv to žalobce navrhoval a ačkoliv šlo o pokračování tématu, což mělo pro věc zásadní význam. Žalovaná se soustředila jen na jednu reportáž k téže věci, pominula ale informace, které zazněly v reportáži dne 12.8.2006 a tento omezený rozsah podkladů neumožnil žalované správně rozhodnout. Žalobce rovněž poukazuje na to, že ve vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení ze dne 3.11.2006 navrhoval spojení řízení spis s jiným vedeným řízením sp. zn. 2006/879/dzu/CET, avšak žalovaná se rozhodla posuzovat reportáže samostatně. V této souvislosti poukazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2009, který obě kasační stížnosti Rady proti předcházejícím rozsudkům Městského soudu v Praze (které se týkaly reportáže odvysílané dne 13.8.2006 a reportáže odvysílané dne 12.8.2006) zamítl, ale ještě před tím spojil věci ke společnému řízení. V odůvodnění uvedeného rozsudku je pak uvedeno, že obě věci obsahují stejné argumenty a jsou opřeny o stejná právní východiska k posouzení věci. Ve třetí žalobní námitce žalobce namítá vadu výroku napadeného správního rozhodnutí a nezákonnost správního rozhodnutí v důsledku nesprávného právního posouzení věci Žalobce poukazuje na to, že v návětí výroku napadeného správního rozhodnutí je uvedeno, že žalobci je uložena pokuta podle ust. § 60 odst. 1 písm. b)