4 Ads 19/2010 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 12/2010- 53 - text 13 pokračování 10Ad 12/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: nprap. Ing. V. V., zast. Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, se sídlem Pardubická 298, Hradec Králové, proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta, Strojnická 27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 2. 4. 2010 čj. PPR-6191-18/ČJ-2008-99KP t a k t o : I. Rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 2. 4. 2010 čj. PPR-6191-18/ČJ-2008-99KP se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.830,Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Zbyňka Čermáka, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 2.4. 2010 č.j. PPR-6191-18/ČJ-2008-99KP, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 12.1. 2007 č. ŘÚZČ-528/2007. Tímto rozhodnutím byl žalobce dnem 1.1. 2007 podle ustanovení § 215 odst. 1 služebního zákona ustanoven na služební místo vrchní inspektor 1. oddělení odboru V1-OKS policie Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování s místem služebního působiště Praha a jmenován do služební hodnosti vrchní inspektor, byl zařazen do 6. tarifní třídy a 11. tarifního stupně, započítána doba praxe a rozhodnuto o jeho služebním příjmu, a podle § 8 služebního zákona rozhodnuto, že mu náleží hodnostní označení nadpraporčík. V první žalobní námitce žalobce uvádí, že po vydání předchozího zrušujícího rozsudku soudu žalovaný neinformoval žalobce, že jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bude projednáno v souladu s ustanovením § 194 služebního zákona konkrétním senátem poradní komise, kterou žalovaný byl povinen jmenovat. Žalovaný tímto způsobem odebral žalobci základní práva, neboť v důsledku jeho neznalosti složení senátu poradní komise nemohl uplatnit případné námitky podjatosti či jiné podněty. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalovaný po zrušení jeho předchozího rozhodnutí nejenže členy senátu poradní komise nejmenoval, ale zapříčinil i to, že o odvolání žalobce mohly v řízení vystupovat osoby, které byly podjaté či jinak na věci zainteresované apod. Z obsahu spisu vyplývá, že jediným úkonem žalovaného vůči žalobci byl dopis ze dne 19.2. 2010, kterým byl žalobce informován o možnosti nahlédnout do spisu před vydáním rozhodnutí, který podepsal předseda poradní komise plk. JUDr. M.D. Ze záznamu o nahlédnutí do spisu ze dne 11.3. 2010 vyplývá, že tento úkon konala tajemnice senátu poradní komise pplk. JUDr. V. K. V daném případě je tedy zřejmé, že zde v řízení o odvolání žalobce konalo zcela jiné složení senátu poradní komise, neboť v předchozím rozhodnutí vystupoval senát poradní komise ve složení předseda senátu mjr. Mgr. M. Ch., pplk. JUDr. J.P. a JUDr. Z. P. V druhé žalobní námitce žalobce namítá, že v novém řízení byla porušena základní práva žalobce spočívající v zajištění právní jistoty na projednání jeho odvolání bez zbytečného odkladu. Předchozí zrušující rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne 24.11. 2009, žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno však až dne 2.4. 2010, tedy po uplynutí doby 99 dnů. Na podkladu nahlédnutí do spisu žalobce předložil dne 18.3. 2010 své vyjádření, neboť z obsahu spisu zjistil, že po vrácení věci byly do spisové dokumentace zařazeny pouze další 2 listy obsazení tabulek u Útvaru zvláštních činností policie - expozitury Hradec Králové do 31.12. 2006 a od 1.1. 2007, aniž by bylo zřejmé, kdo a kdy tyto listinné důkazy k provedení řízení o odvolání žalobce vyžádal a zejména kdo tyto důkazy předložil. Z obsahu těchto listin lze dovodit, že žalovaný na podkladu nedostatečně provedeného dokazování nemohl dospět k závěru o řádně zjištěném skutkovém stavu věci, přičemž takto předložené podklady žalovanému nepostačovaly, zejména s ohledem na jeho povinnost řídit se právním názorem vysloveným v rozsudku Městského soudu v Praze k tomu, aby prokázaly důvod rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře. Ve třetí žalobní námitce žalobce uvádí, že žalovaný porušil jeho základní práva tím, že po vrácení věci k dalšímu řízení nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, který byl nezbytný pro vydání rozhodnutí o odvolání za současné povinnosti řídit se vysloveným právním názorem v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.10. 2009 č.j. 9 Ca 352/2007. Za tímto účelem nejenže neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, dokazování nedoplnil ani na návrh žalobce, ale ani napadené rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Napadené rozhodnutí je podle názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný při zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení rozhodnutí prvoinstančního služebního funkcionáře přijal toliko závěr, že zařazení žalobce na stanovené služební místo bylo provedeno v souladu s organizačním řádem Policie ČR Útvaru zvláštních věčností, platnou systemizací služebních míst, která účelně a racionálně pokrývá funkcemi všechny činnosti útvaru, popisem služebního místa, ve kterém je zcela přesně a konkrétně vymezena činnost vykonávaná v rámci zastávaného služebního místa, ale i charakteristikou tarifní třídy a katalogem činností v bezpečnostních sborech, aniž by řádně zjistil skutkový stav věci a řídil se vysloveným právním názorem soudu. Městský soud v Praze v předchozím zrušujícím rozsudku uvedl, že nový služební zákon neruší služební poměr příslušníků ustanovených do funkce podle dosavadních právních předpisů, zachovává kontinuitu dříve vzniklých služebních poměrů, odlišným způsobem však nově upravuje některé prvky služebního poměru. Přechodné ustanovení v § 215 služebního zákona, podle kterého byl žalobce ke dni 1.1. 2007 ustanoven na služební místo, ani žádné jiné ustanovení služebního zákona nepřiznává služebnímu funkcionáři pravomoc rozhodnout bez dalšího o změně dosavadního místa služebního působiště příslušníka a přesunout jej tak natrvalo do jiného místa služebního působiště s odvoláním na potřeby bezpečnostních sboru. Ustanovení § 215 odst. 1 služebního zákona je proto povinen služební funkcionář respektovat, a pokud je to možné, ustanovit příslušníka na služební místo ve stejném místě služebního působiště. Teprve jestliže by toto nebylo možné, lze ustanovit příslušníka v jiném místě služebního působiště. Služební funkcionář však v rozhodnutí podle § 215 odst. 1 služebního zákona musí vždy uvést důvody, které jej k takovému rozhodnutí vedly. Žalobce dále poukazuje na to, že podle vysloveného právního názoru Městského soudu v Praze rozhodnutí vydané v prvním stupni neobsahovalo náležité odůvodnění ustanovení žalobce na jiné služební místo, což činilo toto rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Pokud tedy žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí služebního funkcionáře, které bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jako správné a sám důvody z hlediska postupu podle § 215 odst. 1 služebního zákona nedostatečně odůvodnil, založil tímto postupem nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že na Útvaru zvláštních činností expozituře Hradec Králové bylo ke dni 1.1. 2007 systemizováno v rámci tří oddělení celkem na 24 služebních míst, z toho celkem 15 služebních míst s požadavkem stupně utajení důvěrné a 9 služebních míst s požadavkem stupně utajení vyhrazené. Z předložené systemizace služebních míst ke dni 31.12. 2006 a od 1.1. 2007 vyplývá, že u uvedené součásti policie nedošlo ke snížení ani navýšení počtu služebních míst, přičemž je zřejmé, že ke dni 31.12. 2006 byla všechna služební místa obsazena a po 1. 1. 2007 nebyl na nově vzniklé služební místo u této součásti policie ustaven nový policista ve služebním poměru. Předpokládaná systemizace služebních míst musela být v dostatečném předstihu známa, přičemž podle § 215 odst. 3 služebního zákona bylo povinností služebního funkcionáře (resp. bezpečnostního sboru) vytvořit podmínky pro zařazení stávajících služebně zařazených příslušníků splněním dalšího odborného požadavku bez zbytečného odkladu. Žalovaný však na návrh žalobce zjištění postupu služebního funkcionáře podle § 215 odst. 3 služebního zákona neprovedl. V rámci nově provedené systemizace služebních míst u expozitury Útvaru zvláštních činností Hradec Králové byli stávající příslušníci služebně zařazeni podle jejích původního místa služebního působiště v Hradci Králové nově rozhodnutím služebního funkcionáře ustanoveni na systemizovaná tabulková místa pouze v rámci expozitury Hradec Králové vyjma žalobce. Ustanovení příslušníků na služební místa by mělo odpovídat odpovídajícímu stupni dosaženého vzdělání,