4 Ads 20/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ca 266/2008- 68 - text 12 pokračování 6Ca 266/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Karly Cháberové a soudců JUDr.Dany Černé a JUDr.Naděždy Treschlové v právní věci: J.H., bytem K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 6.9.2007, 16.3.2007 čj: 996/2007 OSZ-131827/VO-Že-2007 t a k t o : I. Rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 6.září 2007 číslo: 996/2007 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000.- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 6.září 2007 č.: 996/2007, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 16.3.2007 č.j.: OSZ-131827/VO-Že-2007 a kterým bylo toto rozhodnutí ve věci příspěvku za službu potvrzeno. V žalobě namítl, že byl zkrácen na svých právech tím, že mu je vyplácen výsluhový příspěvek namísto příspěvku za službu a v jiné výši, než v jaké mu podle zákona náleží. Dále uvedl, že bylo vedeno s jeho osobou nezákonné řízení ve věcech služebního poměru a že se nemohl domáhat soudní ochrany v občanském soudním řízení. Dále mu bylo odepřeno právo zakotvené v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť věc nebyla projednána v jeho přítomnosti a nemohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tím došlo k nezákonnému uplatnění státní moci v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž k narušení jeho soukromí garantovaného v článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce v žalobě uvedl, že mu služební poměr skončil dne 1.ledna 2007 uvolněním podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 186/1992 Sb.). Tento zákon přestal dne 1.ledna 2007 platit, neboť byl zrušen ustanovením zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen zákon č. 361/2003 Sb.). Zrušením zákona č. 186/1992 Sb. přestali existovat služební funkcionáři uvedení v § 2 odst. 2 tohoto zákona a přestali existovat i příslušníci Policie České republiky – policisté, kteří byli ve služebním poměru podle zákona č. 186/1992 Sb. V souvislosti se skončením služebního poměru vznikl žalobci podle zákona č. 186/1992 Sb. nárok na příspěvek za službu. Podle § 117 odst. 1, 2 zákona č. 186/1992 Sb. žalobci vznikl nárok na příspěvek za službu ve výši 25 % z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu před skončením služebního poměru. Služební příjem tvoří složky služebního příjmu uvedené v zákoně a ve služebním platovém řádu. Žalobcům poslední hrubý služební měsíční příjem před skončením služebního poměru činil částku 35.142,- Kč a od 1.ledna 2007 mu tedy měl náležet příspěvek za službu v částce 8.785,- Kč. Žalobce poukázal na to, že v žádosti o příspěvek za službu ze dne 17.1.2007 uvedl právě tuto částku jako správnou. Před vypsáním žádosti mu byla předložena jiná žádost, ve které byl příspěvek za službu uveden v jiné výši. Protože tyto údaje nebyly správné, opravil je a poté žádost podepsal. Žádost, která mu pak byla následně předložena jako založená ve spise, nebyla podepsána, bylo v ní uvedeno, že žádost odmítl podepsat a celkový poslední hrubý služební měsíční příjem byl uveden jinou částkou než uvedl žalobce ve své žádosti. Žalobce dále uvedl, že proti rozhodnutí ministra vnitra podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 7 v občanském soudním řízení. Dne 8.1.2008 mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 3.7.2008. Dle názoru žalobce nelze srovnávat tuto věc, tedy řízení ve věcech služebního poměru, které bylo zahájeno dne 8.2.2007 podle zákona č. 361/2003 Sb., s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.1998 sp.zn. 2Cdon ve věci 49/97, neboť s tímto usnesením lze srovnávat jen ty spory a řízení, které byly zahájeny v době platnosti výnosu MV č. 374/1992 Sb., což bylo do roku 2000 a v době platnosti zákona č. 186/1992 Sb. Tuto právní věc lze srovnávat s ustanovením § 137 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb., ve kterém bylo uvedeno, že při přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soud postupuje podle zvláštních předpisů, což je ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu. Žalobce namítl nezákonnost prvostupňového rozhodnutí, neboť řízení bylo vedeno za použití § 227 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., ačkoliv podle tohoto ustanovení lze vést řízení ve věcech služebního poměru jen v případě, že řízení bylo zahájeno před 1.lednem 2007, tedy před účinností zákona č. 361/2003 Sb. V daném případě bylo řízení ve věcech služebního poměru zahájeno na základě doručené žádosti o příspěvek za službu, která byla podepsána dne 8.2.2007. Původní žádost ze dne 17.1.2007 podaná na podatelně Okresního ředitelství Policie ČR Frýdek-Místek nebyla vůbec orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra doručena. Žalobce namítl, že se nemohl vyjádřit k prováděným důkazům a nemohl navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, neboť nebyl zákonem stanoveným způsobem o řízení vyrozuměn. Správní orgán nepostupoval v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Ředitel odboru sociálního zabezpečení nezákonně aplikoval zákon č. 361/2003 Sb., neboť žalobce v bezpečnostním sboru nikdy nevykonával službu jako příslušník bezpečnostního sboru, proto se na něj zákon č. 361/2003 Sb. nemůže vztahovat. Správní orgán prvního stupně vedl řízení ve věcech služebního poměru a rozhodoval o příspěvku za službu podle zákona č. 186/1992 Sb., ačkoliv v té době nebyl služebním funkcionářem podle § 2 odst. 2 téhož zákona, neboť zákon č. 186/1992 Sb. byl dnem 1.ledna 2007 zrušen a tímto byli zrušeni i služební funkcionáři uvedení v § 2 odst. 2 téhož zákona. Ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra nebyl služebním funkcionářem ani podle uvedeného ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. v době platnosti tohoto zákona. Ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra neměl pravomoc vést řízení ve věcech služebního poměru o přiznání příspěvku za službu, který náleží podle zákona č. 186/1992 Sb., podle zákona č. 361/2003 Sb. Tento služební funkcionář je zákonem č. 361/2003 Sb. zmocněn jen k rozhodování o výsluhovém příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů, a nikoli k rozhodování o příspěvku za službu bývalých příslušníků Policie České republiky. Prvostupňový správní orgán rozhodl nezákonně podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb., že příspěvek za službu je považován za výsluhový příspěvek. Rovněž bylo nesprávně aplikováno ustanovení § 160 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo vydáno v souladu se správním řádem, a to zejména s ustanovením § 67 a 68 správního řádu, neboť neobsahuje informaci o tom, který správní orgán o odvolání rozhoduje, neobsahuje výrok o odkladném účinku odvolání a rovněž v poučení není uvedeno, zda má odvolání odkladný účinek. K napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že ministr vnitra se nezabýval námitkami a důkazy uvedenými v odvolání proti rozhodnutí a nesprávně aplikoval ustanovení zákonů č. 361/2003 Sb. a 186/1992 Sb. Žalobce namítl, že mu nebylo po celou dobu řízení sděleno, kdo je odvolacím orgánem a ke kterému odvolacímu orgánu může podat prostřednictvím správního orgánu prvního stupně odvolání. Bylo mu znemožněno nahlížet do spisu, činit návrhy a navrhovat důkazy a vyjadřovat se k důkazům prováděným. Žádosti o sdělení, kterému odvolacímu orgánu a kterého dne bylo odvolání zasláno, nebylo vyhověno. Rovněž ministr vnitra jako odvolací orgán neměl pravomoc rozhodovat podle zákona č. 361/2003 Sb., neboť ustanovení § 227 odst. 1 tohoto zákona se vztahuje jen na řízení zahájená před účinností zákona č. 361/2003 Sb. Nedostatek pravomoci u správního orgánu prvního stupně odvolací orgán neřešil. Odvolací orgán námitku ve věci výše příspěvku za službu shledal jako nedůvodnou s odůvodněním, že odvolatel nepřihlédl k právní úpravě platné pro výpočet příspěvku za službu. Toto tvrzení je dle názoru žalobce nezákonné, neboť odvolací orgán neuvedl, o kterou platnou právní úpravu pro výpočet příspěvku za službu se jedná. Jedinou právní úpravou pro výpočet příspěvku za službu je dle názoru žalobce ustanovení § 117 zákona č. 186/1992 Sb. Odvolací orgán v napadeném rozhodnutí uvedl, že poslední hrubý měsíční služební příjem byl prvostupňovým rozhodnutím stanoven v souladu se zákonným zmocněním uvedeným v § 121 zákona č. 186/1992 Sb. a v ustanovení § 76 a 76a vyhlášky č. 287/2002 Sb. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně však není ve výrokové části ani v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že nebyl služební příjem stanoven v souladu s těmito ust