6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 188/2009- 32 - text 10 pokračování 7 Ca 188/2009 7 Ca 188/2009 – 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: VaK Bruntál a.s., se sídlem Bruntál, třída Práce 42, IČ: 47675861, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.4.2009 č.j. 580/51/ENV/09 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 27.4.2009 č.j. 580/51/ENV/09 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 12.1.2009 č.j. ČIŽP/49/OOV/SR01/0822012.005/09/VPR se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím ze dne 12.1.2009, č.j.: ČIŽP/49/OOV/SR01/0822012.005/09/VRP Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ostrava (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložila žalobci dle ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82. a § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) za porušení jiných povinností, konkrétně za porušení § 88 odst. 5 vodního zákona, kterého se žalobce dopustil tím, že nepředložil „Poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh poplatku za odebrané množství podzemních vod za rok 2009“ (dále jen „poplatkové hlášení“) v zákonem stanovené lhůtě do 15.10.2008 u vodních zdrojů : 1. vodní zdroj pro veřejný vodovod Andělská Hora, Obec: Světlá Hora, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Suchá Rudná, který čítá odběrné místo Světlá Hora, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 2. vodní zdroj Horní Město, Obec: Horní Město, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Stříbrné Hory, který čítá tato odběrná místa: vrt V-5 na parc.č. 99/1 a kopaná studna na parc.č. 130/2, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 3. Horní Životice, Obec: Horní Životice, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Horní Životice, který čítá tato odběrná místa: štola pod pozemkem parc.č. 184 a vrt na pozemku parc.č. 184, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 4. prameniště Malý Roudný, Obec: Roudno, Křišťanovice, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Roudno, Křišťanovice, který čítá tato odběrná místa parc.č. 1745/2, 1734/2, 1762/1 k.ú. Roudno, 1368/2 k.ú. Křišťanovice, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 5. vodovod Růžová, Obec: Rýmařov, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Janušov, který čítá toto odběrné místo: parc.č. 807, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 6. prameniště Stříbrné Hory, Obec: Horní Město, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Stříbrné Hory, který čítá tato odběrná místa: ppč. 351/2; 374; 375/1; 376/1; 376/2; 376/3; 391/2; 391/3; 404/1; 405; 355/2; 357/2; 389/3; 381/3, pokutu ve výši 10.000,- Kč, 7. prameniště Široká Niva, Obec: Široká Niva, Kraj: Moravskoslezský, k.ú.: Široká Niva, který čítá toto odběrné místo: zářez na parc.č. 1611/2, pokutu ve výši 10.000,- Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a výše uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že byl nezákonně zkrácen na svých právech, neboť mu byly uloženy majetkové sankce za jednání, které nenaplňuje znaky skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 vodního zákona a rovněž mu bylo uloženo sedm samostatných sankcí za jediné porušení právní normy. Tímto nesprávným postupem správních orgánů byla porušena ústavně zaručená zásada právního státu, že nikomu nelze ukládat trest bez toho, aniž by se dopustil porušení zákona, a dále zásada, že není trestu bez porušení právní normy. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že správní orgány při svém rozhodování použily nezákonně extenzivní výklad ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 vodního zákona, který nesprávně aplikovaly na skutkový stav. Skutkový stav spočíval v tom, že se žalobce ocitnul v prodlení s předložením poplatkového hlášení ve lhůtě do 15. října běžného roku. Žalobce však poplatkové hlášení bez jakékoliv výzvy správního orgánu dodatečně předložil tak, aby správní orgán mohl žalobci včas vyměřit výši záloh poplatku za odběr pitné vody pro následující kalendářní rok. Tomuto skutkovému stavu v žádném ohledu neodpovídá správní delikt vymezený v ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 vodního zákona, neboť podle tohoto ustanovení není sankcionováno pozdní předložení poplatkového hlášení, ale nepředložení poplatkového hlášení vůbec, tedy případ, kdy adresát právní normy vůbec nesplní svou povinnost zakotvenou v ust. § 88 odst. 5 vodního zákona. Správní orgán však na základě vadného uvážení dospěl k závěru, že záměrem zákonodárce bylo sankcionovat každé prodlení odběratele podzemní vody s předložením poplatkového hlášení. I kdyby takový záměr zákonodárce skutečně zamýšlel, v žádném ohledu jej normativně nevyjádřil při formulaci skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 vodního zákona. Skutková podstata správního deliktu totiž není konstruována tak, že by bylo sankcionováno prodlení s předložením poplatkového hlášení, které je dodatečně zhojeno jeho předložením po uplynutí zákonné lhůty, ale je sankcionováno „absolutní nepředložení“ poplatkového hlášení. V důsledku nezákonně extenzivního výkladu ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 vodního zákona bylo žalobci uloženo 7 samostatných pokut za porušení právní normy, které není jako správní delikt vymezeno vodním zákonem. Žalobce dále namítl, že správní orgány obou stupňů pochybily, když mu za porušení jediné povinnosti, které spočívalo ve včasném nepředložení jediného poplatkového hlášení, které bylo z hlediska formy určené správním orgánem provedeno na sedmi formulářích, uložily sedm kumulativních peněžitých sankcí, a to v závislosti na počtu zdrojů, z nichž žalobce čerpá podzemní vody, resp. v závislosti na počtu povolení k odběru podzemních vod. Podle žalobce ze žádného ustanovení vodního zákona nevyplývá, že by bylo možno kumulovat pokuty za porušení jediné právní povinnosti v závislosti na počtu zdrojů pitné vody, z nichž žalobce provádí odběr, či v závislosti na počtu povolení k odběru podzemní vody. I kdyby bylo možno porušení povinnosti sankcionovat postupem podle ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 vodního zákona, pak nelze připustit, aby za jediné porušení jediné povinnosti bylo žalobci uloženo sedm samostatných a nezávislých sankcí v závislosti na počtu zdrojů, pro které bylo žalobci uděleno povolení k čerpání podzemní vody. Skutečnost, že správní orgán určil, že z hlediska způsobu, resp. formy plnění zákonné povinnosti stanovené v ust. § 88 odst. 5 vodního zákona má být poplatkové hlášení zpracováno na samostatných formulářích pro každý zdroj, z něhož žalobce čerpá podzemní vodu, nic nemění na tom, že z hlediska právní kvalifikace představuje zpracování poplatkového hlášení plnění jediné právní povinnosti, a to bez ohledu na počet zdrojů pitné vody, pro které je toto hlášení podáváno. O výše uvedeném svědčí dikce ust. § 88 odst. 5 vodního zákona, podle něhož oprávněný je povinen vypracovat toliko jediné poplatkové hlášení, ve kterém uvede údaje o povoleném množství odběru v členění podle odběrů podzemních vod podle jednotlivých povolení a účelu jejich použití. Jelikož tedy zákon předvídá vypracování toliko jediného poplatkového hlášení pro všechny zdroje podzemní vody, z nichž žalobce provádí odběr, pak včasným nepředložením tohoto prohlášení žalobce jednorázově porušil toliko jednu povinnost stanovenou vodním zákonem. Pokud by takové jednání naplňovalo skutkovou podstatu správního deliktu zakotveného v ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 vodního zákona, mohla by být žalobci uložena toliko jediná pokuta a nikoliv několik kumulativních pokut. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě předně odkázal na napadené rozhodnutí. K námitce žalobce, že podle ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 vodního zákona není možno sankcionovat pozdní předložení poplatkového hlášení, ale jen nepředložení poplatkového hlášení vůbec, žalovaný uvedl, že takový výklad není možno akceptovat. Výslovný odkaz na ust. § 88 odst. 5 (jako celku) vodního zákona ve formulaci skutkové podstaty správního deliktu v § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 vodního zákona generuje zákonnou lhůtu do 15. října běžného roku z hlediska správnětrestní bezúhonnosti jako nepřekročitelnou, a její marné uplynutí je tak (za současného naplnění materiálního znaku) správním deliktem. Pozdní předložení poplatkového hlášení pak má pro pachatele deliktu význam toliko při stanovení výše pokuty, kdy se dostává do výhodnější pozic