4 As 128/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 54/2010- 370 - text 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: AGICOA Europe, se sídlem 25-27 Zone Industrielle de Kehlen, 8287 Luxembourg, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, Maltézské náměstí 471/1, Praha 1-Malá Strana, za účasti: 1) DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura o.s., (IČ:65401875), občanské sdružení se sídlem Krátkého 1, Praha 9, zastoupená JUDr. Františkem Vyskočilem Ph.D., advokátem, se sídlem AK Vyskočil, Krošlák a spol., Voršilská 10, Praha 1, 2) INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů,o.s., (IČ:00537772), se sídlem Na Poříčí 27, Praha 1, 3) Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. (OSA), (IČ: 63839997), se sídlem Čs. armády 20, Praha 6, 4) OOA-S, Ochranná organizace autorská-Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, o.s. (IČ:60166916), se sídlem Žitná 1575/49, Praha 1, zastoupená JUDr. Martinem Piškulou, advokátem se sídlem Neumannova 1476/5, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 7.12.2009, č. MK 10817/2009 OLP, t a k t o : I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 7.12.2009 č. MK 10817/2009 OPL a rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 14.8.2009 č.j. MK 5299/2009 OAP se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32.100,-Kč a 1.537,64CHF , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou se žalobce AGICOA Europe, Sdružení pro kolektivní správu audiovizuálních děl v Evropě, neziskové sdružení, zapsané do lucemburského obchodního rejstříku a rejstříku společností pod č. F 7.645, domáhá zrušení rozhodnutí ministra kultury ze dne 7.12.2009, č. MK 10817/2009 OPL, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 14.8.2009 č.j. MK 5299/2009 OAP, sp.zn.: MK –S 400/2009 OAP. Tímto rozhodnutím byla podle § 98 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.12.2009 (dále jen „autorský zákon“) zamítnuta žádost žalobce o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy v České republice, podaná dne 18.5.2009, stručně shrnuto z důvodu, že předmětná práva jsou již v ČR zastupována kolektivními správci (DILIA, INTERGRAM, OSA, OOA-S, nyní osobami zúčastněnými na řízení, a dále OAZA) a není dle § 98 odst. 6 písm.c) autorského zákona možno udělit oprávnění ke kolektivní správě týchž práv v ČR jinému subjektu, neboť právní úprava v ČR stojí na monopolu jednoho kolektivního správce pro určitý typ práv. Rozhodnutí ministerstva konstatovalo, že žalobce splnil náležitosti podání žádosti o oprávnění k výkonu kolektivní správy podle § 98 odst. 2 a 3 autorského zákona; podle § 98 odst. 6 písm. c) autorského zákona je však další nezbytnou podmínkou skutečnost, že pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany a pokud jde o díla pro výkon téhož práva k témuž druhu díla nemá oprávnění již jiná osoba. Oprávnění, které požaduje žadatel (žalobce), byla již dříve v požadovaném rozsahu právoplatně udělena občanskému sdružení INTERGRAM a částečně také občanskému sdružení DILIA a vzhledem k tomu, že žalobce požádal také o oprávnění k výkonu kolektivní správy práva na užití kabelovým přenosem děl, jejichž autoři převedli práva na přenos na výrobce zvukově obrazového záznamu ze zákona či na základě presumpce nebo smluv, docházelo by k překrývání tohoto oprávnění také s oprávněními, která byla dříve udělena kolektivním správcům OOA-S a OAZA. Ministerstvo poukázalo na to, že nemůže odmítnout aplikaci tohoto ustanovení pro neslučitelnost s právem EU, jak se dovolává žalobce s tím, že by se jednalo o porušení zásady, že společnost registrovaná v jednom členském státě může vyvíjet činnost v kterémkoliv jiném státě EU. Novelou autorského zákona č. 168/2008 Sb. byla odstraněna podmínka sídla kolektivního správce na území České republiky. Jakákoliv právnická osoba se sídlem v jiném členském státě EU v České republice může požádat o oprávnění k výkonu kolektivní správy a její žádost bude posuzována stejným způsobem a podle stejných kritérií a předpisů jako žádost tuzemského žadatele, a pokud dostane oprávnění, může činnost vykonávat bez diskriminace na základě státní příslušnosti, může však požádat jen o takové právo k takovému předmětu ochrany, které dosud v České republice nespravuje žádný jiný kolektivní správce. Ministerstvo zaujalo závěr, že omezení výkonu kolektivní správy téhož práva pro tentýž předmět ochrany pouze na jednoho kolektivního správce v koncepci platného českého autorského zákona je podmínkou efektivního výkonu kolektivní správy, pokud by spravovalo stejná práva ke stejnému předmětu ochrany více kolektivních správců, nastal by stav právní nejistoty s negativními dopady na zastupované autory i uživatele děl. Situaci pak nešlo vyřešit odnětím oprávnění existujícím kolektivním správcům, když zákonné důvody pro tento postup nenastaly. Rozhodnutí ministra kultury k námitkám žalobce uplatněným v rozkladu, mj. že Ministerstvo kultury potvrdilo, že za účelem zákonné způsobilosti vybírat odměny za přenos od uživatelů v ČR potřebuje mít žalobce oprávnění podle § 97 odst. 1 autorského zákona a že zamítnutí žádosti považuje za porušení zásady volného pohybu služeb zakotvené ve Smlouvě o založení Evropského společenství (dále jen Smlouva ES) a ministerstvo je povinno se řídit zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí českého právního řádu (§ 2 zákona č. 500/2004Sb., správní řád) s odkazem na články 49 Smlouvy ES /„omezení volného pohybu služeb jsou zakázána uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb“/ a čl. 54 téže Smlouvy / „Dokud nebudou odstraněna omezení volného pohybu služeb, uplatňuje je každý členský stát na všechny poskytovatele služeb podle čl. 49 prvního pododstavce, bez rozdílu státní příslušnosti a místa pobytu“/, kdy žalobce jako žadatel poukazoval na zásady volného pohybu služeb s tím, že sdružení, které dostalo oprávnění v jednom členském státě Evropské unie (dále též jen „EU“) je oprávněno vyvíjet činnost v jakémkoliv jiném členském státě EU a žadatel toto oprávnění získal v Lucembursku a napadeným rozhodnutím je mu v České republice znemožněno vykonávat činnost a domáhal se vyslovení k závěru, že může vykonávat kolektivní správu v České republice bez nutnosti mít oprávnění českého Ministerstva kultury anebo že se na něj nevztahuje ust. § 98 odst. 6 písm. c) autorského zákona, ministr nepřisvědčil. Poukázal na to, že žádosti nemohlo být vyhověno, neboť stejným způsobem by ministerstvo muselo rozhodnout i v případě, že by žádost ve stejném rozsahu podal subjekt se sídlem v České republice. Rozhodnutí tak nediskriminuje žalobce na základě státní příslušnosti. Monopol kolektivní správy pro jednotlivé druhy děl v ust. § 96 odst. 6 písm.c) autorského zákona vyvolává praktická potřeba efektivního a transparentního výkonu kolektivní správy, v případě více kolektivních správců by potenciálně hrozilo, že bude jeden autor zastupován současně dvěma či více kolektivními správci pro totéž dílo. Jakákoliv právnická osoba v intencích uvedené novely se sídlem v jiném členském státě může v České republice požádat o oprávnění k výkonu kolektivní správy a její žádost bude posuzována stejným způsobem a podle stejných kritérií a předpisů jako žádost tuzemského žadatele a nelze proto autorský zákon považovat za diskriminační. Pokud jde o odvolání na články Smlouvy o založení Evropského společenství, jimiž jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř společenství, ministr uvádí, že úpravu v českém autorském zákoně nelze považovat za omezení volného pohybu služeb. Uvedená ustanovení není možno uplatňovat jinak než požaduje čl. 54 Smlouvy ES, tedy na všechny poskytovatele služeb bez rozdílu státní příslušnosti nebo místa pobytu stejně, ani jednomu z nabízených řešení žadatelem tak není možno vyhovět. Požadavek, aby mohl vykonávat kolektivní správu bez nutnosti mít oprávnění Ministerstva kultury, nemá oporu v autorském zákoně, mimo jiné by tím byla způsobena diskriminace tuzemských subjektů oproti subjektům zahraničním. Žaloba Žalobce namítl, že je organizací zřízenou v souladu s lucemburským právem a má podle oprávnění vydaného Ministerstvem hospodářství Lucemburska statut organizace kolektivní správy autorských práv a práv příbuzných právu autorskému, podle čl. 3 svých stanov má zákonnou pravomoc vybírat a rozdělovat tantiémy z dalšího šíření bez teritoriálního omezení, zastupuje a chrání v rámci kolektivní správy práv