10 Af 60/2011 – Městský soud v Praze

10 Af 60/2011- 33 - text 14 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: M.P., zast. JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem se sídlem Holečkova 31, Praha 5, proti žalovanému: Generální ředitelství cel (původně: Celní ředitelství Praha), se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 7. 6. 2011 čj. 2896-10/2011-170100-21 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství Praha uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Kolín (dále jen celní úřad) ze dne 28. 5. 2009 č.j. 11003/09-177500-024 a toto rozhodnutí potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím celní úřad vydal platební výměr, kterým žalobci vyměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období únor 2007 v celkové výši 1.053.110,- Kč. Protože podle zákona č. 17/2012 účinného od 1. ledna 2013 přešla pravomoc rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím vydaným celními úřady na Generální ředitelství cel, jednal soud jako s žalovaným s tímto orgánem. Žalobce v žalobě uvádí, že předmětem sporu je otázka, zda u konkrétního množství vybraných výrobků odvedl žalobce spotřební daň či nikoliv. Dotčené vybrané výrobky zajistil sám žalovaný při domovní prohlídce, kterou provedl u žalobce dne 13. 2. 2007. Na základě této skutečnosti bylo zahájeno celním úřadem ve vztahu ke zdaňovacímu období únor 2007 vytýkací řízení. Správce daně své pochybnosti vyjádřil ve výzvě ze dne 3. 5. 2007, která přímo odkazovala na provedenou domovní prohlídku. Ve vytýkacím řízení byly provedeny důkazní prostředky, kterými bylo dle žalobce doloženo, že spotřební daň byla zaplacena již v roce 2003, tedy v době, kdy správu daně vykonávaly místně příslušné finanční úřady. K tomu byly doloženy evidence včetně dokladu o zaplacení spotřební daně ve výši 1.726.172,- Kč. Sporná je otázka hodnocení důkazů a stejně tak postup celního úřadu, který část navržených důkazů z důvodu jejich údajné nadbytečnosti vůbec neprovedl. Celní ředitelství Praha přitom disponuje celou řadu dalších důkazů, které podle názoru žalobce vyvrací správnost jak výše spotřební daně, tak i správnost určení zdaňovacího období, do kterého byla spotřební daň zařazena. Vyjádření žalovaného je v tomto ohledu dle žalobce nepřezkoumatelné, nepřesné a pomíjí obsah správního spisu. Žalovaný se nevyrovnal s postupem celního úřadu, který neprovedl důkazy navržené na objasnění skutečností nebo okolností, které se jeví celním orgánům jako sporné. Podstatná část závěrů celních orgánů vychází z tabulek, které zpracoval celní úřad a které jsou obsahem zprávy o vytýkacím řízení ze dne 27. 5. 2009. Tabulka na straně 8 této zprávy údajně prokazuje, že žalobce nemohl prodat dotčené vybrané výrobky, neboť je v dané chvíli neměl. Žádný z orgánů se však nevyrovnal s vysvětlením, které k dané věci přednesl žalobce, a to konkrétně na straně 10 protokolu ze dne 14. 5. 2009, kde žalobce vysvětlil zmíněný údajný rozpor a navrhl k prokázání svého vysvětlení důkazní prostředek (svědeckou výpověď). Dále žalobce předložil tabulky dle vlastní evidence, které zpochybňují výpočty provedené celním úřadem. S tím vším se celní úřad vyrovnal tak, že tabulky zpracované žalobcem jsou nevěrohodné a stejně tak je nevěrohodné žalobcovo vysvětlení a žalobcem navržené důkazní prostředky jsou nadbytečné. Otázka neprovedení navržených důkazních prostředků byla částečně i důvodem ke zrušení původního rozhodnutí žalovaného rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 11 Af 17/2010-44. Když žalobce k výzvě žalovaného odůvodnil svůj návrh, ten realizován nebyl s odůvodněním údajné nadbytečnosti. Zde je nutné si uvědomit, že stav, jak byl žalobcem doložen, prokazuje s odkazem na doklady o výrobě a zdanění vybraných výrobků. Tyto doklady nikdo nezpochybnil, jde o faktury, jejichž zaplacení je prokázáno a potvrzeno, jde o stav lihu, který žalobce převzal k výrobě od státu, jde o odvod daně a podaná daňová hlášení. Výpočty a tabulky, kterými celní orgány nahradily konkrétní vyrovnání se s důkazy, navozují či dovozují zcela nelogicky stav, kdy pro údajnou a uměle vypočtenou absenci několika desítek spotřebitelských výrobků se následně zpochybní doklady a výpovědi, které prokazují ve svém souhrnu obchod v rozsahu přibližně 20 000 konečných výrobků. Žalobci není jasné, pokud jsou doklady žalobce a výpovědi svědků v rozporu se skutečností, kde se vzalo přibližně 20 000 kusů konečných výrobků, které jsou v dokladech vyúčtovány, zaplaceny a ze kterých je ve svém souhrnu odvedena spotřební daň. Žalobce postupně ze správního spisu doložil doklady k celému rozhodnému období, a to včetně dokladů o odvodu spotřební daně. Tyto doklady byly následně zpochybněny za pomoci výpočtů a tabulek, které údajně prokazují jejich nevěrohodnost, aniž by však byly jakkoliv vysvětleny přebytky v rozsahu přibližně 20 000 kusů spotřebitelského balení, které bylo předmětem obchodu, fakturace a odvodu spotřební daně. Ve věci byl vyslechnut jako svědek pan P., který se vyjadřoval k otázkám převodu vybraných výrobků, jejich množství a další manipulaci s nimi. Bez existence jediného důkazu, který by zpochybnil pravdivost svědecké výpovědi, hodnotí tento důkaz žalovaný jako nepodstatný s odůvodněním, že svědek v době výslechu se zbožím již nedisponoval. Závěry prezentované ze zjištění Státní zemědělské inspekce pak popírá samotné zjištění celních orgánů. Okolnosti výměny vadných etiket žalobce v průběhu řízení vysvětlil, když se k této věci vyjadřoval již v minulosti, jde zejména protokol ze dne 1. 2. 2005 a dále o protokol Celního úřadu Mělník ze dne 29. 1. 2004, kde se konstatuje shodný stav, jaký uváděl žalobce, tedy že ve skladu se nachází vyrobené vybrané výrobky, které nejsou ve spotřebitelském balení, ale musí být do nich opakovaně stáčeny z důvodu vadných etiket. Žalovaný pak odmítá jako neprůkazné žalobcem uvedené listinné podklady pro výpočet spotřební daně. V průběhu řízení byly doloženy daňové doklady, kterými byl vyúčtován prodej vybraných výrobků panu P., když tyto doklady jsou ve shodě se svědeckou výpovědí. Dále byly doloženy evidence, které prokazují zahrnutí dotčených daňových dokladů do výpočtu odvodů daně z přidané hodnoty i spotřební daně, a to za listopad 2003. Souhrn těchto důkazů, ze kterých vycházel i výpočet daňové povinnosti v rozhodném období, pak žalobce doložil i zaplacením spotřební daně ve výši 1.726.172,- Kč. Podle názoru žalobce bylo ve vytýkacím řízení prokázáno dokladově, svědecky i samotným zaplacením daně, že sporné výrobky se staly předmětem obchodní činnosti mezi žalobcem a třetí osobou, která ve věci vypovídala jako svědek, již v roce 2003. Celní úřad ani přes rozsáhlé šetření nezjistil žádnou zásadní podstatnou skutečnost, která by takový závěr vyvracela, když jako logická se jeví námitka, podle které by v případě, že pokud by dle závěrů daňových orgánů žalobce vyrobil sporné výrobky později než v roce 2003, pak by minimálně výpočet daňové povinnosti musel být jiný a nemohl by korespondovat s evidencemi výpočtu pro potřebu spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Přitom tyto daně byly zaplaceny. V řízení nebyly provedeny ani další důkazy, ačkoliv obsahem správního spisu je prokázáno, že žalobce byl již od roku 2004 operativně rozpracováván formou utajeného sledování, dále formou utajených vstupů do jeho objektů nebo objektů jím užívaných, když tuto činnost vykonávalo Celní ředitelství Praha. Zjištěné důkazy jsou však zatajeny a žalovaný je odmítá do spisu zařadit. Přitom je nesporné, že část listin se obsahem spisu stala, když je do spisu zařadil sám žalobce. Jde o výsledky takzvané operativní činnosti, která je legálním postupem získávání informací, neboť takový postup dovoluje celnímu ředitelství celní zákon za podmínek dodržení trestního řádu. Podle názoru žalobce však postupoval správce daně v řízení způsobem, který je v rozporu s podmínkami dokazování ve smyslu ust. § 131 zákona o správě daní a poplatků, když celní orgány postupovaly v rozporu s ust. § 31 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků s tím, že nebyly zjištěny co nejúplněji skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a nebyly provedeny ty důkazní prostředky, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu, dále sám žalovaný zatajuje v řízení důkazy, které získal jako výsledek své operativní činnosti v souladu se zákonem. Žalobce se proto domnívá, že proces dokazování v rámci vytýkacího řízení trpí vadou, která má vliv na zákonnost celého meritorního rozhodnutí. Dle názoru žalobce je předmětem sporu širší otázka, než to, zda u konkrétního množství vybraných výrobků byla v rozhodném období odvedena spotřební daň či nikoliv, jak se uvádí v předchozím rozsudku zdejšího soudu č.j. 11 Af 17/2010-44. Podle názoru žalobce je v říze