— Nejvyšší správní soud

11 A 250/2010- 34 - text 11 A 250/2010-34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: O. S., adresa pro doručování ......, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.10.2010 čj: MV-16859-9/OAM-2010 takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.10.2010 čj: MV-16859-9/OAM-2010, kterým byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním cizince B B ve výši 39.790,-Kč. Uvedla, že teprve ze sdělení o zahájení řízení ze dne 16.6.2010 se dozvěděla, že cizinec, kterého pozvala k pobytu za účelem turistiky a následně po uplynutí 30 denního povolení k pobytu v podobě krátkodobého víza, vyprovodila na vlak, kterým měl opustit území ČR, z území ČR nevycestoval a nadále zde pobýval. Žalobkyně namítala, že zákon o pobytu cizinců řeší problematiku povinnosti hradit náklady spojené se správním vyhoštěním ne zcela rovnoprávně, když z ustanovení § 123 odst. 2 tohoto zákona vyplývá, že v případě, že zvoucí osobou je výzkumná organizace, je v lepším postavení, než fyzická osoba, neboť výzkumné organizaci je ze zákona omezena odpovědnost za jednání pozvané osoby na šest měsíců od ukončení dohody o hostování. Fyzické osobě takováto výhoda šestiměsíčního omezení poskytnuta není. V případě žalobkyně pozvaný cizinec porušil právní předpisy tím, že území České republiky neopustil, resp. učinil tak až po třech letech domnělého vycestování. Pokud by byl pozván cizinec výzkumnou organizací, ta by byla zproštěna odpovědnosti úhrady nákladů, spojených se správním vyhoštěním. Kompenzace umožněná v ustanovení § 107 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je sice upravena, správní orgán však tento institut při hodnocení situace žalobkyně nezapracovává a nevyužívá. Žalobkyně má za to, že došlo k porušení § 2 odst. 3 a § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Porušeno bylo i ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu, neboť má za to, že její vyjádření ze dne 22.9.2010, které v průběhu správního řízení učinila, mělo být posouzeno jako sdělení, že po vycestování pana B vlakem považovala celou záležitost za uzavřenou, tedy, že veškeré své zákonné povinnosti splnila. Dříve svou vůli projevit nemohla, neboť nebyla o takové zákonné možnosti informována. O skutečnosti, že pan B nevycestoval z území se dozvěděla po více než třech letech od původního, domnělého vycestování jmenovaného z území. Vzhledem k tomu, že z vyjádření ze dne 22.9.2010 vyplývá úmysl odstoupení od závazku ve smyslu § 107 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, měla být tato skutečnost zohledněna, pokud se tak nestalo, došlo k porušení § 50 odst. 4 správního řádu a § 2 odst. 4 tohoto právního předpisu. Současně žalobkyně navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní průběh správního řízení, poukázal na to, že žalobkyní pozvaný cizinec byl kontrolován Policií ČR dne 30.4.2007 v blízkosti státní hranice s Rakouskem, pobýval na území bez cestovního dokladu a víza, ani po vydání správního vyhoštění a skončení azylového řízení nevycestoval ani si neupravil pobyt na území České republiky. Opětovně byl jmenovaný cizinec zadržen dne 4.2.2010, dne 6.5.2010 byl z ČR vyhoštěn. Protože náklady spojené se správním vyhoštěním nebylo možno uhradit z peněžních prostředků cizinec, byla tato povinnost uložena žalobkyni. Tvrzená nevědomost žalobkyně o tom, že cizince nevycestoval z České republiky je irelevantní, zvoucí osoby musí zvažovat nutná rizika institutu pozvání. Žalobkyně má možnost požádat o uzavření splátkového kalendáře. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Současně navrhl, aby soud nevyhověl žádosti o přiznání odkladného účinku, neboť jde o institut, který má osvědčovat výjimečnost určité situace, jak je zřejmé z judikatury Nejvyššího správního soudu. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že pozváním ze dne 12.3.2007 pozvala žalobkyně k pobytu na území České republiky pana B B. tomto pozvání se žalobkyně podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), zavázala hradit náklady cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území České republiky, zavázala se i hradit náklady vzniklé v souvislosti s vycestováním cizince z území při správním vyhoštění. Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že rozhodnutím Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie letiště Praha – Ruzyně ze dne 4.2.2010 čj: CPR-357-14/PŘ-2010-004112 bylo B B uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 10.2.2010. Sdělením ze dne 16.6.2010 vyrozuměl žalovaný správní orgán žalobkyni o zahájení správního řízení ve věci hrazení nákladů spojených se správním vyhoštěním pana B B. Bylo konstatováno, že jmenovaný cizinec přicestoval dne 19.4.2007 na základě pozvání žalobkyně. Ve stanovené době z území ČR nevycestoval, zdržoval se zde protiprávně. Dne 4.2.2010 bylo rozhodnuto o správním vyhoštění jmenovaného, ten byl umístěn v zařízení pro zajištění cizinců, kde pobýval do 6.5.2010. Za období od 4.2.2010 do 6.5.2010 vznikly v České republice náklady v celkové výši 39.790,-Kč. Protože náklady spojené se správním vyhoštěním nebylo možno uhradit z finančních prostředků cizince, bylo žalobkyni sděleno, že je povinna jako zvoucí osoba tyto náklady uhradit. K tomuto sdělení zaslala žalobkyně vyjádření ze dne 22.9.2010, ve kterém uvedla, že na území České republiky pobývá asi 10 let.V březnu 2007 pozvala pana B do České republiky, ten přicestoval na turistické vízum s platností nad 30 dnů. Po uplynutí 30 dnů pana B vyprovodila na vlak, jmenovaný jí ukázal i jízdenku na cestu mimo ČR. Po jeho odjezdu se již neinformovala zda a jak docestoval zpátky do Mongolska, celou záležitost považovala za uzavřenou až do okamžiku, kdy jí bylo doručeno uvědomění o zahájení správního řízení z důvodu úhrady nákladů spojených s pobytem zajištěného cizince a jeho vycestování z území. Částka, která je požadována, přesahuje její možnosti. Při výdělku 10.000,-Kč není v jejích silách zaplatit celou výše uvedenou částku. Měla se přesvědčit, že pan B skutečně odcestoval mimo území České republiky, v daný okamžik jí to vůbec nenapadlo. Měla za to, že skutečně odcestoval, viděla jeho jízdenku, věřila tomu, že odjede do Mongolska. Až teprve po třech letech se dozvěděla, že má platit pro ní zcela neúnosných téměř 40.000,-Kč. V tomto roce nastoupila dcera na studia v Praze, nemá žádné úspory, není schopna zaplatit požadovanou částku. Žádá proto, aby správní orgán přihlédl k její situaci a snížil částku, kterou je povinna platit, na 10.000,-Kč. Následně bylo vydáno dne 4.10.2010 pod čj: MV-16859-9/OAM-2010 žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se ukládá povinnost uhradit Ministerstvu vnitra náklady spojené se správním vyhoštěním zajištěného cizince B B, a to v částce 39.790,-Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění správní orgán shrnul dosavadní průběh správního řízení, uvedl částky, ze kterých byla výsledná částka nákladů řízení vypočtena. Poukázal na ustanovení § 15 a § 123 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. s tím, že náklady spojené se správním vyhoštěním pana B B nebylo možno uhradit z peněžních prostředků cizince, proto byla povinnost úhrady podle § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. uložena žalobkyni jako zvoucí osobě. Vyjádření žalobkyně o nevědomosti o pobytu zvané osoby na území ČR i po skončení platnosti víza je irelevantní. Je na zvoucích osobách zvažovat rizika institutu pozvání. Ve smyslu ustanovení § 107 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. je zvoucí osoba povinna uhradit majetkovou i nemajetkovou újmu, která vznikne státu nedodržením závazků, uvedených v pozvání ověřeném policií. Podle § 107 odst. 4 uvedeného zákona je ten, kdo se zavázal podle § 15 povinen neprodleně oznámit odstoupení od svého závazku policii. Od závazku však nelze odstoupit v průběhu pobytu pozvaného cizince na území. V souvislosti s pobytem zajištěného cizince na území vznikly České republice náklady, k jejichž úhradě se žalobkyně zavázala v pozvání ze dne 12.3.2007. K tíživé finanční situaci správní orgán nemůže přihlédnout, není oprávněn snížit dlužnou částku, je možno požádat o uzavření splátkového kalendáře. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán, po posouzení věci dospě