4 Ads 46/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 12/2010- 44 - text 8 11 Ad 12/2010 11 Ad 12/2010 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: O. Č., bytem K. S. 491/33, P. 8, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Na Baních 1304, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2010 sp. zn. KRPS-8719-12/ČJ-2010-0100KR-PK, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal podanou žalobou zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje - náměstka ředitele pro vnější službu – ze dne 5. ledna 2010 č. 15/2010 (dále jen „správní orgán prvního stupně“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci na základě ustanovení § 155 a § 156 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, přiznáno odchodné ve výši 57.430,- Kč. Žalobce má rozhodnutím stanovenou výši odchodného za nezákonnou. Žalobce v žalobě popsal průběh služebního poměru, uvedl, že byl přijat do služebního poměru příslušníka Policie České republiky dne 1.4. 1999. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Praha-západ byl žalobce ke dni 20.3.2006 podle ustanovení § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky zproštěn výkonu služby. Od tohoto data mu náleželo podle ustanovení § 27 odst. 3 téhož zákona 80 % služebního příjmu. Podle pozdější úpravy ustanovení § 124 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), účinné od 1.1. 2007, má příslušník, který byl zproštěn výkonu služby, nárok na příjem ve výši 50 % služebního příjmu odpovídajícího průměrnému služebnímu příjmu. Takto určená část byla žalobci počínaje 1.1.2007 vyplácena. Důvodem zproštění výkonu služby bylo trestní stíhání žalobce, jež žalobce považuje za nesmyslné od samého počátku, neboť byl obviněn z toho, že nesprávně vyšetřil dopravní nehodu, ačkoli pouze vyhotovoval fotodokumentaci a nebyl přitom nadán žádnými pravomocemi. Trestní stíhání žalobce bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 16. července 2009 vydaného pod sp. zn. 1T 139/2008, který nabyl právní moci dne 9.9.2009. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně č. 166/2009 bylo počínaje dnem 16.9.2009 ukončeno zproštění služby žalobce a od 17.9.2009 mu dle tohoto rozhodnutí náležel služební příjem pro služební místo, v němž je ustanoven, v plné výši. Týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobci bude doplacena část služebního příjmu, o kterou byl po dobu zproštění výkonu služby zkrácen. K výplatě tohoto doplatku došlo v září 2009. Ke dni 31. prosince 2009 byl žalobce na základě vlastní žádosti podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 5.1.2010, kterým bylo stanoveno odchodné ve výši 57.430,- Kč, se žalobce dne 18.1.2010 odvolal a v podaném odvolání napadl stanovenou výši odchodného. Za nesprávný považoval základ pro výpočet odchodného, tj. částku 24.613,- Kč, neboť jeho příjem vyplacený v kalendářním roce 2009 vysoce převyšoval tuto částku. Žalobou napadeným rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce poukázal na znění ustanovení § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle něhož se za služební příjem považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru příslušníka a namítal, že rozhodným obdobím pro výpočet odchodného kalendářní rok 2009, protože jeho služební poměr skončil dne 31. 12.2009. Žalobce dále konstatoval, že podle výstupu z ekonomického informačního systému žalovaného, žalovaným potvrzeného evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2009 a podle potvrzení o zdanitelných příjmech, vyplatil žalovaný žalobci v tomto kalendářním roce celkově 699.272,- Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaný při výplatě náhrady za pět dní dovolené nevyčerpané v kalendářním roce 2009 tuto náhradu - vyplacenou až v lednu 2010 – již nezahrnul do rozhodného období pro výměru odchodného, do něhož podle právního názoru žalobce náleží. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného vyjádřeným v žalobou napadeném rozhodnutí, když tvrdí, že dikce ustanovení § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru neumožňuje základ pro výpočet odchodného stanovit fikcí průměrného tarifního služebního příjmu, nýbrž pouze použitím příjmu skutečně vyplaceného v rozhodném období. Žalobce dále k podpoře svého právního názoru uvedl, že zákon o služebním poměru výslovně nestanoví, že doplatky služebního příjmu, které navyšují průměr, se nezapočítávají. Zákon hovoří o průměrném hrubém služebním příjmu, který je pro výpočet rozhodný. Aby nebylo možno doplatek do celkového příjmu zahrnout, musel by zákon toto výslovně stanovit. Žalobce dále odmítl názor žalovaného, že by potvrzení o zdanitelných příjmech (počítající s příjmem ve výši 699 272,- Kč) bylo vydáváno za „jiným účelem“, jak tvrdí žalovaný. Žalobce je toho názoru, že vystaví-li žalovaný potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a vychází z celkového služebního příjmu, nečiní tak za „jiným účelem“, tím spíše, jsou-li tyto doklady o výši příjmu závazné i pro jiné správní orgány. Žalobce odmítá postup žalovaného, při němž posuzuje žalobcův příjem dvojím způsobem, kdy pro stanovení daně z příjmu vycházel ze základu služebního příjmu ve výši včetně vyplaceného doplatku příjmu a pro stanovení odchodného pak vycházel z fiktivní částky 295 356, Kč. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 Ads 91/2007 – 65 k podpoře závěru, že doplatek služebního poměru nelze posuzovat tak, že by jednotlivé části byly splatné vždy ke dni splatnosti jednotlivých služebních příjmů, doplatek totiž náleží policistovi až po skončení zproštění výkonu služby. Protože mu byl vyplacen v kalendářním roce 2009, je třeba jej započítat do výpočtu odchodného. Žalobce dále uvedl, že i v době nemoci pobíral nemocenské dávky, jejichž výše byla vypočítávána z celkového příjmu za rok 2009, tj. z částky 699 272,- Kč. K důkazu tohoto tvrzení žalobce navrhl výstupy z ekonomického informačního systému žalovaného prokazující výši příjmů žalobce v roce 2009, dále evidenční list důchodového pojištění příslušníků bezpečnostních sborů ze dne 19. ledna 2010 a potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění ze dne 7.1.2010. Žalobce je toho názoru, že žalovaný nesprávným způsobem aplikoval ustanovení § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru a v důsledku toho jej poškodil. Žalovaný ve svém vyjádření v návaznosti na žalobcovo tvrzení, že jeho trestní stíhání bylo od počátku nesmyslné, uvedl, že služební funkcionář představený žalobci ve věcech kázeňských a personálních nevyužil své pravomoci propustit žalobce ze služebního poměru, ač tak podle tehdy platného zákona č. 186/1992 Sb. učinit mohl a po zralé úvaze přistoupil pouze ke zproštění žalobce výkonu služby. K tvrzení žalobce, že bylo jeho trestní stíhání od počátku nesmyslné, uvedl, že v jeho případě nebyl služební funkcionář přesvědčen, že došlo k naplnění znaků trestného činu. Žalovaný nesouhlasí však s tím, že by žalobce nebyl nadán žádnými pravomocemi, protože měl alespoň povinnost upozornit kolegu na nedostatky při šetření skutkového děje. Tvrzení žalobce, že po dobu zproštění mu nebyl povolen výkon jiného zaměstnání, považuje žalovaný ve vztahu k předmětu soudního řízení za irelevantní. Žalovaný považuje za nedůvodnou námitku žalobce, že byl při výpočtu jeho odchodného nesprávně aplikován zákon. Konstatoval, že doplatek služebního příjmu vyplaceného v roce 2009 byl proveden za období zproštění výkonu služby, tj. od 20. 3. 2006 do 31. 12. 2006, dále za kalendářní rok 2007, rok 2008 a rok 2009 do 16. září 2009. Žalovaný dále uvedl, že pokud by zákon předpokládal stanovení průměrného hrubého služebního příjmu rovněž za celou dobu zproštění retroaktivně, musel by retroaktivitu sám stanovit, přičemž je tato zároveň legislativně nepřípustná. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že doplatek služebního příjmu žalobce za dobu zproštění služby mu byl doplacen v září roku 2009, ale tvrdí, že se jedná o doplatek za roky 2006 – 2009 a nelze je slučovat, neboť tomu brání ustanovení § 166 odst. 1 služebního zákona, podle něhož se pro účely stanovení všech výsluhových nároků za měsíční služební příjem považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního příjmu příslušníka. Žalovaný je toho