1 As 30/2008 — Nejvyšší správní soud

3 A 144/2010- 31 - text 7 pokračování 3 A 144/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: město Nýrsko, se sídlem Nýrsko, Náměstí 122, IČ: 00255921, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I, žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.10.2010, zn. 661/520/10, 63287/ENV/10, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 11.10.2010 zn. 661/520/10, 63287/ENV/10 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 2.7.2010, zn. ČIŽP/43/OOV/SR01/1009831.003/10/ZSS, se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 7 760 Kč k rukám Mgr. Jindřicha Sojky, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24.11.2010 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Ministerstvo životního prostředí (dále jen „odvolací orgán“ nebo „žalovaný“) zamítlo jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 2.7.2010, zn. ČIŽP/43/OOV/SR01/1009831.003/10/ZSS. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobci podle ust. § 116 odst. 1 písm. a) a ust. § 117 odst. 2, 4, 5 a 6 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) pokutu ve výši 158 810,- Kč za nedovolený odběr vod, a to konkrétně za odebrání celkem 3 176,2 m3 podzemní vody v rozporu s povolením vodoprávního úřadu ze dne 29.10.1976, č.j. Vod. 1105/76-403 ve znění rozhodnutí ze dne 20.12.2007, č.j. ŽP/7094/07Šp v kalendářním roce 2009 ze zdroje Zelená Lhota (vodovod) – pramenní jímky na p.č. 579/1, k.ú. Zelená Lhota, obec Nýrsko, kraj Plzeňský (dále jen „Zelená Lhota“), čímž došlo k porušení ust. 8 odst. 2 vodního zákona. Současně správní orgán I. stupně uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000,- Kč dle ust. § 79 odst. 2 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V žalobě nesouhlasí žalobce s napadeným rozhodnutím a tvrdí, že se neoprávněného odběru ve smyslu § 8 odst. 2 a § 116 odst. 1 písm. a) vodního zákona nedopustil. Žalobce tvrdí, že dodržel limity množství odebírané vody uvedené v rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, odboru životního prostředí ze dne 20.12.2007, č.j. ŽP/7094/07Šp, které stanovilo limity k odběru podzemních vod z předmětného vodního zdroje tak, že množství odebírané vody činí max. 1,01.s (prům. 0,3 l/s), max. 2,5 tis. m3.měsíc a max. 20,0 tis. m3.rok. Žalobce limity dodržel s výjimkou prům. 0,3 l/s uvedeného v závorce. Tento průměr však byl uveden v předmětném rozhodnutí chybně, neboť matematicky neodpovídá maximálním hodnotám odběru v něm uvedeným. Městský úřad Klatovy toto pochybení a formální vadu opravil tím, že vydal nové rozhodnutí ze dne 23.6.2010, č.j. ŽP/5928/10/Šp (rozhodnutí nabylo právní moci 24.6.2010). Žalobce vymezil své námitky v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu tvrdí žalobce, že jeho jednání nelze považovat za správní delikt, neboť žalobce překročil zjevně chybně uvedený průměrný limit, přičemž k překročení ostatních stanovených měsíčních a ročního limitu nedošlo. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že průměrný limit, z něhož žalovaný vycházel je uveden neurčitě. Průměr 0,3 l/s je uveden tak, že není stanoveno, jak má být průměr vypočten, tj. za jaké období a z kolika měření se má průměrný limit posuzovat. Žalobce dále uvedl, že nejčastěji používaný statistický pojem je aritmetický průměr. Aby mohl být vypočten aritmetický průměr, muselo by být v předmětném rozhodnutí najisto postaveno, jaké množství hodnot se má posuzovat, tj. v jakém časovém období a kolik odběrů má být posuzováno. Dle žalobce aritmetický průměr nemůže být považován za limitní hodnotu, jejíž překročení by bylo chápáno jako delikt. Průměr sám o sobě představuje průměrnou hodnotu ze skutečně naměřených hodnot. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že průměrná hodnota odběru l/s se stanoví z dlouhodobého odběru výpočtem (většinou ročního). Z uvedeného žalobce dovozuje, že průměr lze stanovit různě, tedy za různá období. Ve třetím žalobním bodu poukazuje žalobce na skutečnost, že žalovaný v předchozím rozhodnutí ze dne 27.10.2008, zn. 520/434.1/08 ohledně překročení průměrného odběru dospěl k závěru, že průměrná hodnota limitu byla v rozhodnutí stanovena chybně a že nelze tuto skutečnost přičítat k tíži kontrolovaného subjektu. Z tohoto pohledu je napadené rozhodnutí v rozporu s původním záměrem rozhodnutí žalovaného. Ve čtvrtém žalobním bodu tvrdí žalobce, že výpočet sankce dle vodního zákona je koncipován při překročení ročního limitu, neboť právě tímto jednáním by mohlo dojít k ohrožení podzemních vod, což by mělo dopad na životní prostředí. Jestliže však nedošlo k překročení tohoto limitu, ba ani měsíčních limitů, pak uložení sankce v daném případě není v souladu se smyslem vodního zákona. V písemném vyjádření ze dne 4.4.2011 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že předmětný správní delikt byl správním orgánem I. stupně zjištěn opakovaně, konkrétně v roce 2008 uložila ČIŽP žalobci dle ust. § 116 odst. 1 písm. a) a ust. § 117 odst. 2 vodního zákona pokutu ve výši 261 350,- Kč za nedovolený odběr podzemní vody ze zdroje Zelená Lhota v rozporu s povolením vodoprávního úřadu. Žalovaný tehdy dospěl k závěru, že žalobce se sice správního deliktu dopustil, protože však ze strany povinné osoby došlo k naplnění podmínek, stanovených v § 25 odst. 1 tehdy platného vodního zákona, změnil výrok prvoinstančního orgánu tak, že řízení ve věci uložení pokuty se zastavuje. Jedním z důvodů, který vedl k tomuto rozhodnutí, byl i názor žalovaného, že limit za jehož překročení byla žalobci pokuta uložena, byl vodoprávním úřadem stanoven zjevně chybně, neboť tento limit (průměrná hodnota odběru podzemní vody 0,3 l/s) nekorespondoval s limity maximálního ročního a maximálního měsíčního odběru podzemních vod stanovenými vodoprávním úřadem ve stejném vodoprávním rozhodnutí. Žalovaný tehdy ve svém rozhodnutí uvedl, že při stanovení limitů byla průměrná hodnota 0,3 l/s stanovena chybně a tuto skutečnost však nelze přičítat k tíži subjektu tj. žalobce. Současně žalovaný uvedl, že vzniklou situaci je nutno napravit projednáním s vodoprávním úřadem. Žalobce na doporučení žalovaného však nereagoval a spokojil se s tím, že mu nebyla uložena pokuta a protiprávní stav svých odběrů podzemní vody dále neřešil až do doby zahájení dalšího správního řízení. K jednotlivým žalobním námitkám uvedl žalovaný následující: - k námitce obsažené v prvním žalobním bodu, že skutková podstata správního deliktu je v § 116 odst. 1 písm. a) vodního zákona stanovena jednoznačně a sice, že „pokud nejde o trestný čin uloží ČIŽP nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností pokutu podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě, která odebere povrchové nebo podzemní vody bez potřebného povolení vodoprávního úřadu nebo v rozporu s ním (dále jen nedovolené odběry vod)“. Z uvedeného vyplývá, že dle vodního zákona je nedovoleným odběrem i odběr povrchových či podzemních vod provedený v rozporu s povolením vodoprávního úřadu. V daném případě je ze spisu zjevné, že žalobce dlouhodobě odebíral podzemní vodu ze zdroje Zelená Lhota v rozporu s povolením vodoprávního úřadu, když soustavně překračoval jeden z limitů stanovených vodoprávním rozhodnutím Městského úřadu Klatovy ze dne 20.12.2007. Tímto limitem je průměrný odběr v hodnotě 0,3 l/s. Na skutečnost, že průměrný limit byl stanoven zjevně chybně upozornil žalovaný sám v předchozím řízení ukončeném rozhodnutím ze dne 27.10.2008, což se odrazilo v zastavení řízení o pokutě. Žalovaný však zdůrazňuje, že žalobce v tomto rozhodnutí upozornil, že vzniklou situaci je nutno napravit projednáním s vodoprávním úřadem. Žalobce mohl odebírat podzemní vodu dále, i bez projednání s vodoprávním úřadem, pokud by dodržoval veškeré stanovené limity, včetně limitu průměrného vteřinového odběru „prům. 0,3 l/s, tj. pokud by výši svých odběrů tomuto limitu přizpůsobil. Pokud však žalobce tuto situaci nenapravil, s vodoprávním úřadem neprojednal, a přesto podzemní vodu odebíral v původní výši, činil tak s vědomím, že tuto vodu odebírá v rozporu s vodoprávním povolením a tedy v rozporu se zákonem a musel si být vědom, jaké následky tato činnost může mít. Dle žalovaného nelze omlouvat jednání žalobce s odkazem na chybně stanovený limit, pokud byl žalobce o nesrovnalosti v limitech prokazatelně a dlouhodobě informován, aniž činil kroky k tomu, aby svoje jednání uvedl do souladu se zákonem (žalobce konal v r