2 As 64/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 217/2010- 40 - text 10 pokračování 5A 217/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Hnutí DUHA Olomouc, se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 38, zast. Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Riegrova 14, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. června 2010, č.j. 17876/2010-16210, sp. zn. 37704/2009, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. června 2010, č.j. 17876/2010-16210, sp. zn. 37704/2009, s e z r u š u j e a věc se žalovanému v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9.200,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Dominiky Kovaříkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí vydané Krajským úřadem Zlínského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“) dne 4.5.2010, č.j. KUZL 29756/2010. Tímto rozhodnutím povinný subjekt zčásti odmítl žalobcovu žádost o poskytnutí informací z posledního schváleného lesního hospodářského plánu pro lesní hospodářský celek Velké Karlovice. Žalobce v podané žalobě namítal, že trvá na tom, že žádost měla být posuzována dle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí („PIŽP“), nikoliv dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („InfZ“). Dle § 2 písm. a) bod 2. zákona o PIŽP je informací o životním prostředí mj. informace vypovídající o připravovaných nebo prováděných činnostech a opatřeních a o uzavíraných dohodách, které mají nebo by mohly mít vliv na stav životního prostředí a jeho složek a dle bodu 3. téhož ustanovení jsou informacemi o životním prostředí informace o stavu složek životního prostředí a dle bodu 4. využívání přírodních zdrojů a jeho důsledcích na životní prostředí. Výčet dle § 2 zák.o PIŽP je výčtem demonstrativním. Lesní hospodářský plán podává všestranný obraz o současném stavu lesů, určuje na základě nejnovějších poznatků cíle a úkoly hospodaření v lesích, zejména z hlediska pěstování a ochrany lesů, těžeb dříví a ostatních funkcí lesa. Lesy plní dvě základní funkce, a to funkci produkční (produkce dřeva) a funkci mimoprodukční (ekologicko-stabilizační). Ze smyslu a účelu lesního zákona vyplývá, že cílem lesního hospodářského plánování je navrhnout v lese taková hospodářská opatření, aby les po celou dobu své existence plnil všechny své funkce. Dochází-li k nesprávném obhospodařování lesa, má to samozřejmě negativní vliv i na jeho ekologickou funkci (např. pokles biodiverzity, změna odtokových poměrů, změna mikroklimatu, změna složení půdy apod.). Les je také dle § 3 odst. 1 písm. b) zák.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen ,,ZOPK“), významným krajinným prvkem a ke schvalování lesních hospodářských plánu je nezbytné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (§ 4 odst. 3 ZOPK), přičemž v rámci řízení o vydání tohoto závazného stanoviska se provádí hodnocení důsledků lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov pro evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (§ 4 odst. 4 ZOPK). Žalobce se domnívá, že nelze informace týkající se LHP takto účelově rozdělovat na informace podléhající režimu zákona o PIŽP a informace podléhající režimu InfZ. Takový výklad by byl v rozporu se zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen ,,ZOL“), jehož účelem je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm (§ 1 ZOL). Pokud by soud neshledával charakter informací obsažených v lesních hospodářských plánech jako informace o životním prostředí ve smyslu § 2 zák. o PIŽP, ačkoliv jde o výčet demonstrativní, pak žalobce odkazuje také na čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (dále jen „Směrnice“), podle něhož se za informaci o životním prostředí považují informace o opatřeních (včetně administrativních opatřeni), jako jsou politiky, právní předpisy, plány, programy, dohody o životním prostředí, a o činnostech, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky a faktory uvedené v písmenech a) a b), jakož i o opatřeních nebo činnostech určených k ochraně těchto složek. Žalobce dále namítal, že lesní hospodářský plán („LHP“) nesplňuje znaky obchodního tajemství. LHP je sice nástrojem vlastníka lesa, není však vázán na osobu vlastníka („podnikatele“), ale na lesní hospodářský celek (dále jen „LHC“). Nemůže proto v případě LHP jít o obchodní tajemství, neboť při přechodu vlastnictví k lesnímu hospodářskému celku (v případě přechodu celého LHC) je nový vlastník stávajícím LHP vázán bez ohledu na své podnikatelské zájmy. Tento názor týkající se přechodu LHC a sním i LHP na nového vlastníka zastává NSS v rozsudku č.j. 2 As 64/2008 - 122 ze dne 12. 12. 2008. Je-li tedy přípustná univerzální sukcese do LHP, a to „pouhým“ převodem vlastnictví k LHC, pak LHP nemůže být „obchodním tajemstvím“, neboť není spjat s osobou podnikatele (tj. vlastníka lesa), ale s vlastnictvím určitého LHC, pro nějž byl LHP vypracován. Obchodní tajemství je něco, čím může jeho vlastník disponovat. Může jej utajovat, zveřejnit, ale může jej také měnit. Podnikatel není svým obchodním tajemstvím vázaný, záleží pouze na něm, zda např. výrobní postupy, které označil za obchodní tajemství, bude dále respektovat, nebo zda se rozhodne nadále zvolit výrobní postupy jiné. U LHP taková dispozice možná není, nový vlastník LHC (podnikatel) je již schváleným LHP vázán a nemůže jen tak o své vůli najednou pracovní (tj. pěstební, těžební aj.) postupy změnit. Žalobce se dále domnívá, že v případě LHP není splněna podmínka uvedená v § 17 obch. zákoníku, a to utajování (resp. zajištění utajení) informací z LHP. Podle názoru žalobce nepostačí pouhé prohlášení podnikatele o tom, zda něco je či není obchodním tajemstvím. Rozhodující je také způsobilost informací být obchodním tajemstvím, tj. jejich utajitelnost. Ta nemůže být zajištěna např. v okamžiku tvorby LHP, které se dle § 26 odst. 3 ZOL mohou účastnit právnické a fyzické osoby jejichž práva a právem chráněné zájmy mohou být dotčeny, což může být velmi široký okruh subjektů. Není tedy v moci vlastníka LHC, aby podobu LHP utajil. Žalobce dále tvrdil, že i pokud by žalovaný spolu s prvostupňovým orgánem trvali na tom, že informace obsažené v LHP jsou obchodním tajemstvím, museli by požadované informace zpřístupnit, neboť žalobcem žádané informace naplňují dikci § 8 odst. 4 zák.o PIŽP. Podle písm. a) tohoto ustanovení není porušením obchodního tajemství zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud se požadovaná informace týká působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí. LHP obsahují dle § 24 odst. 1 ZOL ustanovení závazná a doporučující. Závaznými ustanoveními plánu jsou maximální celková výše těžeb a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí je závazným ustanovením též minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku. Dodržování těchto závazných pokynů má bezesporu vliv na les jako ekosystém, tedy na složku životního prostředí, jak o ní hovoří § 2 zák.o PIŽP. Les je složkou životního prostředí a poskytování informací o LHP spadá dle názoru žalobce do režimu zák.o PIŽP. LHP je nástrojem, jehož prostřednictvím podnikatel (vlastník LHC) působí na životní prostředí, resp. jeho složku (les). Dle názoru žalobce tedy i v případě, že by žalovaný a KÚZK považovaly LHP za obchodní tajemství, jsou povinné subjekty povinny požadované informace poskytnout právě s odkazem na § 8 odst. 4 písm. a) zák.o PIŽP. Stejně tak lze LHP subsumovat pod bod c) tohoto ustanovení („požadovaná informace byla získána z prostředků z veřejných rozpočtů“). Lesy ČR, s.p. získaly státní příspěvek na úhradu zvýšených nákladů spojených s vyhotovením digitální formy dat LHP pro účely státní správy lesů. Jak již žalobce uváděl v posledním odvolání: praxe výroby LHP je dnes taková, že se LHP vytváří nejdříve v elektronické podobě v příslušném softwaru (včetně map) a až následně se tisknou další výstupy. Pouze analogovou podobu LHP bez jejího elektronického ekvivalentu běžně užívanými moderními metodami prakticky nelze vyrobit. Z uvedeného vyplývá, že Lesy ČR na zpracování předmětného LHP získala příspěvek na úhradu zvýšených nákladů a jde tedy o informaci získanou z prostředků z veřejných rozpočtů. Závěrem žalobce namítl, že i pokud by povinný subjekt a žalovaný po provedení posouzení možnosti