2 As 60/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 241/2011- 69 - text 10 pokračování 5A 241/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně M. V., proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, 111 21 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ervilia, s. r. o., IČO 281 79 153, se sídlem K rybníčku 13, 190 15 Praha 9 – Satalice, zastoupené JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem Údolní 11, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. června 2011, sp. zn. S-MHMP 21368/2011/OST, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. června 2011, sp. zn. S-MHMP 21368/2011/OST, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jejího zástupce Mgr. Tomáše Erbáka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 13. října 2010 povolil Úřad městské části Praha 4 k žádosti stavebníka – společnosti Ervilia, s. r. o. – stavbu bytového domu při ulici Višňová, Praha 4 – Krč, včetně přípojky vody a kanalizace, na pozemcích zde specifikovaných. Ve vztahu k námitkám, které žalobkyně podala ve stavebním řízení, uvedl, že k nim přistupuje tak, jako by nebyly podány – byly totiž doručeny do datové schránky, ovšem bez zaručeného elektronického podpisu, a nebyly do pěti dnů potvrzeny ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). K námitkám se přesto věcně vyjádřil. Setrval na tom, že žalobkyně neměla právo na pořízení kopie „Hlukové studie“ a „Posouzení hluku ze stavební činnosti“ (které jsou součástí dokumentace stavby) podle § 168 odst. 2 stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), neboť nepředložila souhlas stavebníka. Ohledně věcných námitek týkajících se obou dokumentů pak stavební úřad upozornil na to, že o nich rozhodl ve výroku. Pokud měla žalobkyně za to, že vyjádření Hygienické stanice hlavního města Prahy (HS HMP) ze dne 1. dubna 2009 je v rozporu se zákonem, mohla podat podnět k přezkumném řízení. Dokument „Posouzení hluku ze stavební činnosti“ nehodnotí hluky, které vznikají individuálně při práci jednotlivce; to však stavební úřad považuje za logické, neboť projektová dokumentace předložená ke stavebnímu řízení nemůže obsáhnout jednotlivé ruční nástroje, které budou při stavbě použity, a lidský faktor nelze nikdy objektivně posoudit. Stavební úřad částečně vyhověl námitkám dalších účastníků, kteří stejně jako žalobkyně ve svých námitkách poukazovali na to, že hluková studie neobsahuje konkrétní hodnoty předpokládaného imisního příspěvku jednotlivých druhů stavební činnosti, a požadovali rozšíření referenčních bodů, pro něž jsou vypočítávány hlukové imise ze stavební činnosti. Na základě této námitky stavebník předložil „Posouzení hluku ze stavební činnosti“, v nichž jsou hodnoceny čtyři výpočtové kritické body na fasádách sousedících obytných domů. Dokument také reaguje na zásady organizace výstavby, které jsou součástí projektové dokumentace, tzn. hladiny akustického tlaku byly vypočteny pro stavební stroje, které budou na stavbě využity. Stavební úřad nevyhověl námitkám dalších účastníků, kteří stejně jako žalobkyně žádali, aby stavebník předložil posouzení nejen hluku vznikajícího při výstavbě, ale také jeho kumulace s hlukovým pozadím tvořeným dopravou na místních komunikacích: žádný právní předpis totiž nestanoví takový požadavek. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 7. června 2011 a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného stavební úřad pochybil, když požadoval, aby účastníci potvrdili své námitky doručené do datové schránky stavebního úřadu z datové schránky zástupce účastníků některým ze způsobů podle § 37 odst. 4 správního řádu. Žalovaný se proto sám zabýval námitkami doručenými do datové schránky stavebního úřadu dne 19. července 2010 a 13. září 2010, aby zjistil, zda toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí; uzavřel však, že tomu tak nebylo. Tyto námitky se týkaly zejména práva nahlížet do spisu a žádat, aby správní orgán pořídil kopie spisu, a stavební úřad se jimi fakticky zabýval. K otázce přezkumu závazného stanoviska žalovaný uvedl, že stavební úřad není oprávněn do závazného stanoviska zasahovat; může dát pouze podnět k jeho přezkumu, zjistí-li, že bylo učiněno nezákonně. Proti obsahu závazného stanoviska HS HMP směřovalo i odvolání, a žalovaný proto vyžádal jeho potvrzení nebo změnu. Ministerstvo zdravotnictví svým sdělením ze dne 10. března 2011 potvrdilo závazné stanovisko HS HMP ze dne 1. dubna 2009. Vyjádřilo se také ke sdělení HS HMP ze dne 27. srpna 2010 a konstatovalo, že hluková studie splňuje požadavky. Žalobkyně v žalobě namítla, že jí stavební úřad s odvoláním na § 168 odst. 2 stavebního zákona neposkytl hlukovou studii ze správního spisu, ani jí neumožnil pořídit si kopii digitálním fotoaparátem. Tímto postupem stavební úřad porušil její právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odstavcem 1 Listiny základních práv a svobod, jehož esenciální součástí je právo nahlížet do správního spisu a pořizovat si z něj kopie. Význam tohoto práva je zřejmý právě v případě odborných studií předkládaných v rámci územního a stavebního řízení. K těmto rozsáhlým dokumentům se zpravidla nelze kvalifikovaně vyjádřit jinak než přibráním znalce, kterému je však nutné předložit kopii studie. Žalobkyni tak bylo fakticky znemožněno, aby se kvalifikovaně vyjádřila k podkladům rozhodnutí a aby mohla využít svého práva na odvolání jak proti stavebnímu povolení, tak proti obsahu závazného stanoviska, které mělo hlukovou studii za svůj podklad. Právo pořizovat si kopie je třeba vykládat se zřetelem ke smyslu účastenství vlastníků sousedních staveb ve stavebním řízení. Zákon předpokládá, že tito vlastníci se budou zasazovat o ochranu svých práv vlastní procesní aktivitou nezávislou na činnosti správních orgánů; mohou tak i přispívat ke kontrole výkonu veřejné správy. Krom toho hluková studie nenaplňuje znaky autorského díla – jde pouze o výsledek aplikování obvyklých měřicích a výpočetních postupů. Poskytnutí kopie této studie účastníku řízení tedy nemůže porušit žádné výlučné právo osoby, která studii připravila, ani právo stavebníka, který předložil studii stavebnímu úřadu právě proto, aby jeho záměr byl podroben veřejné kontrole. Žalobkyně nabídla ústavně konformní výklad § 168 odst. 2 stavebního zákona, který se podle ní vztahuje jen na situace, kdy mají být kopie dokumentace stavby poskytnuty v rámci správního řízení zahájeného na základě žádosti o poskytnutí kopií dokumentace stavby. (Osoba požadující poskytnutí kopií dokumentace je zde označena jako „žadatel“; ve stavebním řízení je však žadatelem pouze stavebník. „Žádost“ podle § 44 a § 45 správního řádu je pak úkonem, jímž se zahajuje řízení, nikoliv dílčím procesním úkonem účastníka již běžícího řízení.) Stavební úřad dále nerozhodl o námitkách žalobkyně, protože doručení datovou schránkou nepovažoval za doručení řádné. Žalovaný toto pochybení připustil, a měl je tedy napravit tím, že rozhodnutí stavebního úřadu změní nebo zruší, což ale neudělal. Zůstává otázka, proč žalovaný – pokud námitky shledal nedůvodnými – nezměnil stavební povolení v tom smyslu, že se námitky žalobkyně zamítají. V tomto ohledu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný konečně pochybil i v souvislosti s přezkoumáním závazného stanoviska orgánu ochrany veřejného zdraví v odvolacím řízení. Pokud byly podklady pro rozhodnutí skutečně doplněny o sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. března 2011, měli účastníci řízení dostat možnost se k němu vyjádřit ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Při nahlížení do správního spisu dne 27. června 2011 však žalobkyně zjistila (a stavební úřad to vzápětí potvrdil), že toto sdělení ve spisu obsaženo není. Zůstává tedy otázkou, zda bylo vůbec vydáno. I pokud se tak ale stalo, žalovaný se na podkladě tohoto sdělení vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem. Zatímco žalobkyně studii vytýkala, že nepřihlíží k stávajícímu hlukovému pozadí v lokalitě, žalovaný pouze citoval Ministerstvo zdravotnictví, podle nějž „hluková studie splňuje požadavky, když (sic) jejím smyslem je odhad důsledků realizace záměru v území“. Z toho není ani zřejmé, zda studie splňuje požadavky nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, natožpak zda má studie přihlížet k hlukovému pozadí posuzované lokality či nikoli. Vypořádat se s odvolacími námitkami je úkolem žalovaného; neobstojí pouhé konstatování, že jiný orgán vydal sdělení, kterým závazné stanovisko potvrdil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjád