— Nejvyšší správní soud

5 Ad 3/2010- 39 - text 15 pokračování 5Ad 3/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. J. Č., bývalý nadporučík – voják z povolání Armády ČR, zastoupen JUDr. Josefem Ticháčkem, advokátem, Praha 2, Wenzigova 5, proti žalovanému: Ministr obrany, Praha 6, Tychonova 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 22.12.2009, Č.j.: 2705/2009-1140 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž byl zamítnut rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí ministra obrany č.j. 2213/2009-1140 ze dne 10.11.2009, kterým byla žalobci odňata vojenská hodnost nadporučíka podle § 21 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, za úmyslné zvlášť závažné porušení služebních povinností stanovených v § 48 odst. 1 písm. a) a f) zákona o vojácích z povolání. Žalobce v žalobě namítl, že nebyly splněny podmínky žádného zákonného ustanovení, pro které by mohl být ukončen žalobcův služební poměr vojáka z povolání odnětím hodnosti a rozhodnutí tak bylo učiněno v rozporu se zákonem. Nebylo nepochybně zjištěno a prokázáno, že žalobce úmyslně a zvlášť hrubým způsobem porušil služební povinnosti stanovené v § 48 odst. 1 písm. a) a písm. f) zákona o vojácích z povolání. Porušení povinností pod písm. a) je spatřováno v jednání proti ust. § 3 tohoto zákona, podle kterého není možné povolat do služebního poměru občana, který je jakkoli politicky organizován nebo podporuje, propaguje nebo sympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka, nebo hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť, nebo zášť proti jiné skupině osob. Žalobce poukázal na § 19 odst. 1 písm. i) zákona o vojácích z povolání, podle něhož musí být takový voják propuštěn ze služebního poměru. Žalobce je žalovaným za takového občana považován pouze na základě fotografií a zpráv uveřejněných v tisku, a to bez objektivního prověření případu. Služební funkcionář dovozuje stav věci z článků uveřejněných v deníku Mladá fronta DNES, především z článku ze dne 9.11.2009 „Ostuda v Afghánistánu elitní vojáci se hlásili k tradicím zabijáků z nacistických jednotek“. K subjektivní stránce jednání žalobce nebylo provedeno žádné šetření, které by jednoznačně prokázalo, že žalobce na své helmě nosil namalovaný znak, o kterém by věděl, že jde o zakázaný symbol – znak jednotky SS, a chtěl takto propagovat hnutí směřující k potlačení práv a svobod. Nebylo prokázáno ani to, že si žalobce byl vědom možnosti, že poškodí dobré jméno Armády České republiky v místech svého služebního působení nebo v České republice. Žalobce namítl, že mu před vydáním prvoinstančního rozhodnutí nebyla dána možnost vyjádřit se k věci a ke shromážděným důkazům a navrhnout provedení důkazů. Tato možnost mu nebyla dána ani rozkladovou komisí při přípravě druhoinstančního rozhodnutí. Nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy – výslechy podřízených i nadřízených vojáků z povolání, kteří s žalobcem působili v Lógaru a mohli k věci podat vysvětlení. Jde o výslechy podřízených vojáků pprap. T. B. a nprap. H.M., a o přímé nadřízené mjr. V.A. a pplk. P. Při rozhodování o tak závažném zásahu do práv vojáka, jakým je odnětí vojenské hodnosti dle § 21 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, by podle žalobce rozhodující orgán měl vážit všechny okolnosti případu, komplexně zhodnotit osobnost vojáka a nepostupovat jen ve vidině domnělého pozitivního mediálního dopadu. Urychlené a nedostatečně odůvodněné propuštění vojáka z povolání se může jevit jako „rozhodnost“ či „tvrdá nekompromisnost“ ministra, zároveň však může působit negativně v řadách ostatních vojáků nasazených v zahraničních misích, neboť je projevem neúcty k jejich nebezpečné práci. Rozhodující služební funkcionář se měl vypořádat s rozporem mezi tvrzením o úmyslném nepřípustném jednání žalobce a jeho oceněním za účast v zahraniční misi, kterého se žalobci dostalo od České republiky i od USA několik dní před odnětím hodnosti. Žalobce má za to, že byla porušena i ustanovení o lhůtách pro ukládání trestů za kázeňské přestupky a odnětí hodnosti jako nejtvrdšího řešení přestupků. Porušení základních povinností vojáka je vždy kázeňským přestupkem, pokud není trestným činem nebo jiným správním deliktem. I z výroku vydaných rozhodnutí je zřejmé, že jde o kázeňský přestupek. Řešení kázeňských přestupků je upraveno v hl. III části třetí zákona o vojácích z povolání. Kázeňské přestupky řeší služební orgán s příslušnou služební pravomocí. Při výkladu základních pojmů je třeba vycházet ze zákona o vojácích z povolání. Služební orgán s kázeňskou pravomocí může trest uložit jen ve lhůtě dle § 55 zákona, tj. do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dozvěděl. Nemá-li příslušnou kázeňskou pravomoc, musí v této lhůtě zajistit hlášení přestupku orgánu s příslušnou kázeňskou pravomocí, aby mohlo být rozhodnuto ve lhůtě. Je sporné, zda u vojáka z povolání zařazeného k plnění úkolů v zahraniční misi, kde kontingent Armády ČR tvoří samostatnou jednotku, je možno počítat tuto lhůtu podle věty druhé za středníkem. I v tomto případě by však končila lhůta pro uložení kázeňského trestu dne 17.10.2009, neboť žalobce se vrátil do ČR dne 16.9.2009. Kázeňský přestupek byl zjištěn v průběhu měsíce dubna 2009. Služební funkcionář s kázeňskou pravomocí nad žalobcem, pplk. P., jej vyřešil podle § 54 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Armáda ČR je přísně hierarchicky organizovaný sbor, kde není rozhodné, který služební funkcionář se o spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu dozví jako poslední, ale pro počítání závazných lhůt je důležité, kdy se o tom dozvěděl jakýkoli služební funkcionář, jehož povinností bylo věc přímo řešit nebo nahlásit k řešení. Podle této zásady vypršela i ministrovi obrany subjektivní 6měsíční lhůta k rozhodnuti o odnětí vojenské hodnosti (pokud takto lze řešit kázeňský přestupek) nejpozději dne 31.10.2009. Porušení ohlašovací povinnosti nadřízenými žalobce nelze přičítat k tíži žalobce. Žalobce navrhl, aby soud provedl tyto důkazy: výslech žalobce, výslech pplk P., výslech mjr. A., výslech pprap. T.B., výslech bývalého nprap. H.M. (jejichž adresy ať si soud vyžádá od žalovaného), a dále aby provedl důkaz vydanými rozhodnutími a záznamem o kázeňských odměnách a trestech žalobce. Navrhl, aby soud obě vydaná rozhodnutí zrušil, věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalovaný označený v žalobě (Česká republika-Ministerstvo obrany ČR) nemá pro daný spor pasivní legitimaci, neboť podle § 69 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V posledním stupni přitom rozhodl jako příslušný služební orgán ministr obrany, který v daném případě nejedná jménem ministerstva, ale z titulu své funkce jako služební orgán. Navrhl, aby soud z uvedeného důvodu žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Dále žalovaný namítl, že žaloba nemá předepsané náležitosti specifikované v § 71 odst. 1 s.ř.s., žalobce především neuvádí, kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno či jinak oznámeno a rovněž neoznačil výroky rozhodnutí, které napadá; sdělení, že napadá celé rozhodnutí, není podle žalovaného v souladu se zákonem. Žalovaný navrhl, aby soud postupoval podle § 37 odst. 5 s.ř.s. a nebude-li podání v souladu se zákonem, aby návrh odmítl. Dále uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, zabýval se všemi hledisky, opatřil si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, vyvodil z nich skutková a právní zjištění a poté volným správním uvážením při respektování smyslu a účelu zákona a mezí, které zákon stanoví, dospěl při dodržování pravidel logického vyvozování ke správnému rozhodnutí. Žaloba je tudíž nedůvodná a žalovaný navrhl její zamítnutí. Soud neshledal důvod k odmítnutí žaloby. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je žalovaný určen zákonem (§ 69 s.ř.s.). Označením žalobou napadeného rozhodnutí tedy žalobce určuje i žalovaný správní orgán. Ve smyslu § 71 odst. 1 písm. c) s.ř.s. je postačující, pokud žalobce v žalobě uvedl, že napadá celé rozhodnutí ministra obrany ČR ve věcech služebního poměru ze dne 22.12.2009, č.j. 2705/2009-1140, které se ostatně sestává toliko z jediného výroku. Důvodem pro postup podle § 37 odst. 5 s.ř.s. není ani to, že žalobce v žalobě neuvedl datum doručení napadeného rozhodnutí (§ 71 odst. 1 písm. a/ s.ř.s.), jde totiž o údaj, který by soud, i pokud by byl v žalobě uveden, byl povinen ověřit z obsahu správního spisu. Soud je toho názoru, že žaloba náležitosti dle § 71 odst. 1 s.ř.s. splňuje. Při ústním jednání před soudem zástupce žalovaného soudu předložil Záznam o odměnách a trestech,