1 As 86/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ca 339/2009- 30 - text 13 pokračování 6Ca 339/2009 6Ca 339/2009 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců JUDr. Dany Černé a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: L. C., s. r. o., zastoupen Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem, se sídlem Haštalská 27, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.9.2009, č.j. 5418/500/09, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14.9.2009, č.j. 5418/500/09, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 22.5.2009, č.j. ČIŽP/41/OOP/SR01/0800533.007/09/PPT, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci uložena podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) pokuta ve výši 50.000,- Kč za nedovolený zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů druhu ťuhýk obecný (Lanius collurio), jehož se žalobce měl dopustit tím, že v polovině měsíce února 2009 nechal pokácet keřové porosty o celkové výměře 4195 m² na pozemcích parc. č. 1/1, 2, 6/2, 13/2, 22/2 a 23/2 v katastrálním území P., čímž poškodil hnízdní a potravní biotop ťuhýka obecného. Současně bylo tímto rozhodnutím žalobci uloženo, aby uhradil náklady řízení v částce 1.000,- Kč. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Poukázal na to, že podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rostlinolékařské péči“), je vlastník pozemku nebo jeho uživatel povinen zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat. Nedodržení této povinnosti lze podle zákona o rostlinolékařské péči sankcionovat jako správní delikt. Žalobce byl proto povinen udržovat pozemek tak, aby nedocházelo k šíření plevelů na sousední pozemky nebo k poškození životního prostředí. Žalobce dále namítá, že postupoval v souladu se zákonem a požádal Obecní úřad P. o povolení kácení dřevin na pozemcích výše vymezených. Svou žádost doložil dendrologickým průzkumem č. 21/07 ing. H. B. Obecní úřad P. žalobci dne 5.3.2009 sdělil, že proti žádosti nemá námitek, a že požadované odstranění dřevin nepodléhá žádnému schvalovacímu řízení. Žalobce se dále ohrazuje proti tvrzení správního orgánu prvního stupně a žalovaného, že úpravy pozemků prováděl v souvislosti s plánovanou výstavbou – podle žalobce se jednalo o pěstební zásah za účelem splnění povinností podle zákona o rostlinolékařské péči. Pozemky nebyly řadu let udržovány a byly značně zatěžovány náletovými keři. Žalobce proto pouze odstranil náletové keře a dřeviny podprůměrné hodnoty v souladu s dendrologickým posudkem a stanoviskem Obecního úřadu P. Ponechány byly v plném rozsahu dřeviny v navrženém podélném pásu izolační zeleně a v rozšířené zadní části, jak bylo navrženo po doporučení a následném odsouhlasení dotčenými orgány ochrany životního prostředí, včetně správního orgánu prvního stupně. Žalobce poukázal též na ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řádů), a namítl, že je absurdní, jestliže správní orgán poskytne žadateli určité stanovisko, žadatel podle něj v dobré víře postupuje, a v zápětí je za takový postup postižen. Žalobce se v této souvislosti dovolává presumpce správnosti správních aktů a konstatuje, že stanovisko Obecního úřadu P. ke kácení dřevin na dotčených pozemcích, přestože nesplňovalo všechny náležitosti rozhodnutí podle § 68 správního řádu, bylo rozhodnutím v materiálním smyslu a účinky správního aktu vyvolalo. Podle žalobce je z ústavněprávních hledisek neakceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, vyvolá tím v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný správní akt, ale posléze jednotlivce sankcionuje za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované v předchozím rozhodnutí jsou nesprávné a jednání jednotlivce na základě takového aktu nezákonné. Takový postup je tím méně přijatelný, že směřuje k tíži jednotlivce v podobě sankce. Podle žalobce nelze na jedné straně konstatovat protizákonnost jednání jednotlivce, a na druhé straně zcela odhlížet od toho, že takovou nezákonnost autoritativně stvrdil stát svým nesprávným postupem. Žalobce též namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, na niž napadené rozhodnutí žalovaného nereagovalo. Podle žalobce je nepřezkoumatelný závěr správního orgánu prvního stupně o tom, že jednáním žalobce došlo k zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného živočišného druhu. Podle žalobce správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí pouze obecně uvedl, že z biologického průzkumu a z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o nepovolení výjimky k zásahu nepochybně vyplývá, že byl zasažen hnízdní i potravní biotop ťuhýka obecného. Správní orgán prvního stupně však neuvedl jedinou konkrétní skutečnost či důkaz, který by nepochybně takový zásah do přirozeného vývoje potvrzoval. Absenci takových konkrétních skutečností a důkazů správní orgán prvního stupně nepřípustně nahradil podle žalobce pouhým převzetím některých pasáží z odůvodnění rozhodnutí jiného správního orgánu, a to z nepravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o nepovolení výjimky k zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu. S ohledem na to žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení rozhodnutí, žalobce navrhl, aby soud rozhodl o upuštění od uložení pokuty. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nebyl postižen za nedovolené kácení dřevin. Žalobce byl pokutován za nedovolené zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů. Že k plánovanému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů potřebuje povolení, žalobce věděl, jinak by nepožádal o udělení této výjimky. Žalobce proto věděl, že se prováděným zásahem dopouští porušení zákona. Odvolávat se v takové situaci na dobrou víru je podle žalovaného nepatřičné. Pokud jde o namítanou existenci povolení ke kácení dřevin, žalovaný konstatoval, že žalobce disponoval pouze povolením ke kácení dřevin, to však neznamená, že touto činností, jakkoliv byla povolena, nemohl porušit jiný právem chráněný zájem. Žalobci nebyla udělena výjimka k zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů a byl proto postižen za zásah, který nebyl povolen. Že kácení dřevin nazývá pěstebním zásahem na pozemku, na kterém nic nepěstuje, který svou vlastní nečinností uvedl do stavu, v jakém se nacházel, a díky tomu se na něm uhnízdili zvláště chránění živočichové, nic nemění na faktu, že i takovým „pěstebním“ zásahem je možné zasáhnout do přirozeného vývoje těchto zvláště chráněných živočichů. I pro takový zásah je však nutné souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny a navíc je třeba prokázat nezbytnost takového zásahu. Je též přinejmenším sporné, zda lze vykácený porost označit za plevel a zda byl způsobilý nějakým způsobem ohrozit životní prostředí či zdraví zvířat nebo lidí. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnil, proč žalobce pokutuje, proč za zásah do přirozeného vývoje právě ťuhýka obecného a ne jiných zvláště chráněných živočichů nacházejících se v předmětné lokalitě a dostatečně se vypořádal s vyjádřeními žalobce. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze zápisu z inspekčního šetření ze dne 19.2.2009, č.j. 09-02-He-Dr-Mo, vyplývá, že správní orgán prvního stupně obdržel podnět o kácení dřevin u obce C., na pozemcích parc. č. 23/2, 22/1 a 22/2 v katastrálním území P. Podle oznámení kácení probíhalo již od 16.2.2009, v době šetření na pozemcích kácení aktuálně neprobíhalo. Správní orgán prvního stupně zjistil vykácení podrostu v bývalém ovocném sadu na pozemku parc. č. 23/2 na ploše 60x30 metrů. Jednalo se o bez černý, růži šípkovou a nálety jasanu ztepilého. Vykácené dřeviny měly průměry pařezů od 5 cm do 30 cm. Na pozemcích parc. č. 22/1 a 22/2 byl vykácen pás keřů o šíři 3 – 5 m a délce cca 200 m. Jednalo se o bez černý, růži šípkovou, hlohy, jabloň lesní, hr