8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 384/2011- 123 - text 6 pokračování 8A 384/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: E. N., zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Moravská Ostrava, Stodolní 7, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.10.2006, č.j.580/555/ENV/06, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Pokuta žalobci uložená rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 16.10.2006 č.j. 580/555/ENV/06 se snižuje z částky 170.000,- Kč na částku 1.000,- Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ostrava (dále jen ČIŽP) ze dne 31.5.2006 zn. 49/OOP/0600938.47/06/VPD a to tak, že za prvé parcely č. 4381/4, 4381/17, 4381/18, 4274/2 a 4274/1 v k.ú. Kravaře neuvedené v článku 1 „Vymezení přírodní rezervace a její poslání“ nařízení Okresního úřadu Opava, č.j. 33/97 ze dne 22.10.1997, se vyjímají z bodu 1 výroku rozhodnutí a celková pokuta se snižuje na 70.000,- Kč. Za druhé pak parcely č. 4296/1 a 4297/2 v k.ú. Kravaře, které nejsou součástí ochranného pásma ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších právních předpisů, se vyjímají z bodu 2 výroku rozhodnutí a celková pokuta se snižuje na 25.000,- Kč. Ve výroku je rovněž uvedeno, že celková původně uložená výše pokuty 225.000,- Kč se tak snižuje na 170.000,- Kč. V odůvodnění žalovaný uvedl, že v rámci odvolacího řízení bylo přezkoumáno rozhodnutí ČIŽP ze dne 31.5.2006 č.j. 49/OOP/0600938.47/06/VPD, kterým byla žalobci uložena pokuta podle § 88 odst. 1 písm. c), f) a odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb. v celkové výši 225.000,- Kč a to za porušení § 34 odst. 1 písm. c), f) a § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Dále pak se žalovaný vyjádřil i k námitkám žalobce, se kterými se vesměs neztotožnil, a mimo jiné uvedl, že ČIŽP zjistila, že úpravy vodního toku byly již z větší části realizovány bez příslušného povolení orgánu ochrany přírody, tj. Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství v případě povolení výjimky podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb. a Městského úřadu Kravaře v případě ohlášení kácení dřevin podle § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. V této souvislosti poukázal žalovaný na § 126 zákona č. 50/1976 Sb. Rovněž žalovaný upozornil na to, že Městský úřad Kravaře, odbor výstavby a územního plánu v rozhodnutí o využití území č.j. Výst. 57/2003 ze dne 27.2.2003 stanovil ve výroku rozhodnutí podmínky pro umístění stavby. V podmínce 9 bylo uvedeno, že „Ke kácení dřevin a likvidaci vzrostlé zeleně bude ke stavebnímu povolení vydáno Městským úřadem Kravaře-odborem životního prostředí závazné stanovisko ve věci zásahu do VKP VT Štěpánka“, v Souhrnné technické zprávě k projektové dokumentaci je v části 1.3. „Příprava území“ uvedeno, že „v prostoru staveniště bude třeba odstranit keře a dřevní břehové porosty, které bránily realizaci stavby. Odstraňování dřevin musí být řešeno v době vegetačního klidu a v součinnosti s příslušným orgánem životního prostředí“. Žalovaný také uvedl, že podle záznamu ve stavebním deníku úprava toku Štěpánky bude provedena podle projektové dokumentace včetně respektování podmínek územního rozhodnutí a stavebního povolení. Ze záznamu stavebního deníku je zřejmé, že odstraňování porostu začalo 21.10.2003. Žalovaný rovněž uvedl, že odpovědnosti za správní delikt v oboru práva veřejného se nelze zásadně vyhnout poukazem na smluvní vztahy uzavřené na základě obchodního zákoníku či odkazem na porušení povinnosti ze strany jiného subjektu. K vydanému stavebnímu povolení je podle žalovaného nezbytné připomenout již uvedenou podmínku č. 9, uvedenou v rozhodnutí Městského úřadu Kravaře ze dne 27.2.2003 č.j. Výst. 57/2003. K námitce vztahující se k § 3 odst. 1 správního řádu žalovaný konstatoval, že ČIŽP nepřísluší hájit práva a zájmy žalobce, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy. Podle žalovaného nelze smírné vyřízení věci na daný případ aplikovat. Žalovaný také poukázal na to, že Městský úřad Kravaře, odbor životního prostředí vydal dne 9.9.2003 pod č.j. ŽP-3766/2003-Es-231.2 stavební povolení k vodnímu dílu „Úprava toku Štěpánka v katastrálním území Kravaře“, v části „Rozsah povolené stavby“ je uvedeno, že „povolení ke zřízení vodního díla“ v km 6,300-8,677 vodního toku Štěpánka se uděluje v rozsahu stanoveném v projektové dokumentaci, zpracované firmou Agroprojekt Olomouc, projektové a inženýrské sdružení, Jungmannova 12, Olomouc. Podle žalovaného nešlo o údržbu nebo rekonstrukci stávající stavby dle původního projektu, o čemž svědčí i podmínky uvedené v rozhodnutí o využití území č.j. Výst. 57/2003-Ř ze dne 27.2.2003, vydaném Městským úřadem Kravaře, odborem výstavby a územního plánování. Současně žalovaný poukázal na § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., dle kterého je ke stavební činnosti a vodohospodářským úpravám v ochranném pásmu zvláště chráněného území nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, nicméně realizace části stavby byla až do ukončení stavební činnosti, t.j. do prosince 2004, realizována bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Žalobce v žalobě označil rozhodnutí žalovaného za nezákonné. Namítal nesprávné posouzení celé důkazní situace. Upozornil na skutečnost, že úprava vodního toku řeky Štěpánky byla realizována na nátlak města Kravaře, protože tento vodní tok je v úseku pod městem Kravaře kanalizační stokou, která odvádí splaškové vody z města a obce Štěpánkovic, kdy koryto tohoto toku bylo zaneseno odpady městské kanalizace a to v takové míře, že odpadní vody již nemohly samovolně odtékat a zaplňovaly zatrubněnou část v délce asi 280 m umístěnou v Kravařích-Koutech. Úprava byla žádána také občany. Žalobce také uvedl, že stromy a keře byly vykáceny na základě schváleného projektu a zejména pak dle platného stavebního povolení vydaného Městským úřadem Kravaře, stavebním odborem. Při těžbě byly odstraněny jen porosty, které byly přestárlé, shnilé a tedy podle projektu určené k likvidaci. Za tyto dřeviny pak byla provedena nová výsadba asi 354 ks nových stromků a keřů. Žalobce v žalobě namítal porušení ustanovení § 3 odst. 1,3,4 a § 32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. Poukázal na to, že od samého počátku projednávání předmětné věci projevoval veškerou snahu o nápravu a spolupracoval s pracovníky správního orgánu, dostavoval se ke všem jednáním a snažil se mu vysvětlit, že neporušil zákon, pouze jako podnikatel plnil zakázku, když měl k dispozici veškeré podklady potřebné k provedení předmětné stavby. Uvedl, že jednal na základě platného stavebního povolení, kdy žádné zákonné ustanovení neurčuje jeho povinnost zkoumat soulad vydaného stavebního povolení se všemi právními předpisy. I sám správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí přiznává, že je mu známo, že stavba byla realizována na základě platného stavebního povolení a že předmětné povolení bylo příslušným stavebním úřadem vydáno v rozporu se zákonem. Žalobce rovněž namítal, že nebyl spolehlivě zjištěn stav věci a že dle odborného posudku, který vypracoval Mgr. Kočvar a A. C. je nepochybné, že úpravy byly nezbytné a byly přínosem pro vodní tok Štěpánka, zejména pro obyvatelstvo dané oblasti. Současně poukázal na skutečnost, že ve správním spise je založen doklad, stanovisko OKÚ Opava ze dne 22.10.2002 č.j. 4451/02/RŽP/Op.246, kde je mimo jiné uvedeno, že úpravu toku Štěpánka lze akceptovat. Upozornil také na nepřesné a ryze účelové obvinění jeho osoby z porušení ust. § 33 odst. 1, § 34 odst. 1 písm. c) a písm. f) a ust. § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. Podle žalobce jde o nesprávnou aplikaci těchto ustanovení, neboť v daném případě nedošlo k umístění nové stavby, ale šlo pouze o údržbu vodoteče a zlepšení odtokových poměrů na vodním toku. Ve vyjádření k žalobě navrhl žalovaný žalobu zamítnout. Vyjádřil se k jednotlivým námitkám žalobce uvedeným v žalobě a mimo jiné uvedl, že Městský úřad Kravaře, odbor životního prostředí vydal jako příslušný vodoprávní úřad dne 9.9.2003 stavební povolení k vodnímu dílu „Úprava toku Štěpánka v katastrálním území Kravaře“. Podle žalovaného stavební povolení samo o sobě nikoho neopravňuje k porušování zákona o ochraně přírody a krajiny a porušení tohoto zákona ze strany žalobce bylo prokázáno. Podle žalovaného nešlo o údržbu nebo rekonstrukci stávající stavby dle původního projektu, o čemž svědčí i podmínky uvedené v rozhodnutí o využití území č.j. Výst. 57/2003-Ř ze dne 27.2.2003 vydaném Městským úřadem Kravaře, ale o stavbu, kterou lze realizovat pouze na základě výjimky povolené krajským úřadem. Z obsahu správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto podstatné skutečnosti: Oznámením o zahájení sprá